Zdrojový kód

Solidní thrillerové řemeslo, jistě. Skvělé po herecké i filmařské stránce. Ale nechytlo mě. Nevsáklo, nevcuclo, neposadilo na zadek. Navzdory jasnému psychologickému vývoji začne být neustálé opakování monotónní a jednotlivé obměny nejsou natolik strhující, aby dokázaly vytrhnout z letargie a zároveň natolik originální, aby se nedaly dopředu očekávat. Zdrojový kód, snad vyjma závěrečného zastaveného obrazu, nikdy nepřekročí stín prvních "osmi" minut. Na to je bohužel příliš hollywoodský, zatímco Jonesova prvotina Moon byla geniální právě v tom, jak naprosto nehollywoodská byla. (20.05.2011)

Stačí len dobrý nápad a hneď sa môže stať z malého nenápadného filmu ten veľký. Tu nápad je, spracovanie na úrovni, dokonca dojde aj na emócie. Nemôžem však vstrebať zavedené pravidlá. Nespočet možností hlavného hrdinu ako zabrániť katastrofe postráda akékoľvek napätie. Film má dokonca dva konce. Ten prvý, založený na jednom zábere je dojemný a za ten dávam 4*, ale za ten druhý koniec dávam len 3*. (04.02.2012)

Duncan Jones po svojom réžijnom debute Moon dokazuje, že má na prvú ligu a že je schopný utiahnuť aj ambicióznejšiu a divácky atraktívnejšiu zápetkou s gráciou sebe vlastnou. A keďže sa popri tom môže oprieť aj o kvalitný scenár a čoraz lepšieho Gylenhaala, vlastne ani nie je prekvapením, že jeho druhý celovečerný film je rovnako dobre prijímaný ako u kritikov, tak u bežného obecenstva. Úvodom nastolené thrillerové tempo síce v istých momentoch zvoľnuje ale vďaka Duncanovmu citu rozprávať príbeh to nijak zvlášť nevadí a naviac je finále koncipované tak, že po jeho skončení divák začne premýšľať. A to sa pri mainstreamovom filme cení viac než dosť. (11.04.2011)

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)

Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme! (15.11.2017)

V současném filmu a zvlášť v žánru sci-fi se dnes už jen těžko dokáže natočit ryze originální počin, často se stává, že výsledné dílo je směsicí stylů, přístupů a nápadů známých z děl jiných, jde tedy víceméně jen o to, jak zajímavá a nápaditá směs z toho vzejde. Zdrojový kód je typickým příkladem tohoto trendu posledních let, nutno podotknout, že nadprůměrným. Máme tu dva fikční světy, z nichž jeden (zdrojoý kód) má (alespoň zpočátku) jasně předepsaná pravidla (1 relace dlouhá vždy 8 minut, odehrává se na stejném místě, ději se přibližně ty stejné věci, nicméně jednání hlavní postavy ovlivnitelné není), ten druhý skutečný (nicméně s dvojí realitou - jedna pro hlavní postavu, druhá pro všechny ostatní postavy) je nejdříve zahalen tajemstvím (vnímáno hlavní postavou, které jsou postupně dávkovány potřebné informace k pochopení souvislostí), aby byl posléze skrze fikční svět zdrojového kódu přímo konfrontován (jednak v rámci samotné funkce projektu, ale také při vytvoření paralelní reality). (21.04.2011)

Po stránce režie, práce s postavami a napětím šlape film jako hodinky. Všechny tři hlavní postavy jsou napsané, obsazené a zahrané tak, aby vyvolaly pocit maximálního divákova ztotožnění a vyvolání sympatií. Snímek má kvalitní vizuál, kameru a atmosféru, výčet předností ale rázem ustane, pokud se zamyslíte nad scénářem. Opouští totiž pole vědecké fantastiky, která si hraje ve stylu co by se stalo, kdyby, nicméně drží se logického výkladu světa, zatímco v případě Zdrojového kódu si logika evidentně vzala dovolenou. Tady je příběh založený na logickém zkratu, nesmyslné premise, která filmařům prochází jen proto, že nemalá část diváků si zvykla s prvními filmovými záběry vypínat mozek a radovat se z filmových efektů a akce. Další problém představuje tradiční hollywoodský happyend. Tenhle kousek by byl mnohem působivější, kdyby skončil obětováním se hlavního hrdiny a jeho dobrovolným skonem ve schránce v laboratoři. Celkový dojem: 60 %. (14.10.2013)

Duncan Jones mě vyslyšel a po MOON přeřadil na čistě sci-fi thrillerový model (neretardovaný dramatem) navíc obohacený akcí a válcuje jak podobný ÚHEL POHLEDU, tak i ostatní z letošní minivlny chytrých sci-fi thrillerů (SPRÁVCI OSUDU, VŠEMOCNÝ). KÓD, tažený silným námětem, úvodem, závěrem, celkovou dynamikou a v neposlední řadě tradičně zářícím Gyllenhaalem, velmi dobře zaměstná mozek i zabaví, ale v době monumentálních Nolanových hříček je prostě jen za snaživého chudého příbuzného, kterého ale máte o to radši. (25.04.2011)

Tak teď nevím. Musím si nechat rozležet v hlavě jestli 4 nebo 5*. A věřte mně, asi na tom budete podobně. Velmi netradičně pojatý film. Možná si budete klepat na čelo, ale dost mně to stylem připomínalo Na hromnice, o den více, i když žánrově jsme někde úplně jinde. Konec trochu přiškrcený, ale celkově to mělo slušný grády. DOPLNĚNO:po úvaze dávám jen čtyři. Jsou tu i momenty, které film celkem shazují. (21.04.2011)

Vhoďtě do mixéru Inception, trochu Matrixu a třeba Daybreak (Butterfly efekt, Na Hromnice o Den Více, nebo prostě podobnej film, kde se děj točí kolem neustále se opakující události) a dostanete tenhle film. Dívalo se na to pěkně a dokázalo mě to udržet u obrazovky, ale ve výsledku sem postrádal špetku originality. Kdybych cestou z kina neshlídnul bitku houmlesů, tak bych byl možná celkověz večera lehce zklamanej. (10.07.2011)

Jake Gyllenhaal ve strhujícím dramatu s prvky sci-fi, amerického entuziasmu a v neposlední řadě i trochu té romantiky. Sean se probudí v jedoucím rychlíku směr Chicago. Proti němu spanilá dívka. Průvodčí chce lístek. Kolemjdoucí paní mu cákne trochu koly na botu. Chicago na obzoru. Prostě normální den v životě obyčejného cestujícího. Jenže problém je trochu někde jinde. Sean se jaksi nepoznává v zrcadle a co hlavně, za osm minut vlak vyletí do povětří i s celým Seanem, spanilou dívkou a všemi cestujícími včetně paní cintající kolu. Za okamžik se Sean po malé instruktáži ocitá znovu ve vlaku tváří tvář spanilé dívce a má znovu osm minut k tomu, aby zjistil, kdo ten vlak vlastně vyhodil do povětří. Neotřepaný sci-fi námět je zde zcela minimalisticky zpracován a to jen filmu prospívá. Napnutý jsem byl až do konce a za celou dobu zavrhl asi šest teorií. Schválně, kolik teorií budete mít během filmu vy? (15.06.2011)

Zdrojový kód je zajímavý, svižně natočený thriller využívající všech možností cestování časem a také hereckého potencionálu Gyllenhaala. Problém je ale v základní myšlence zdrojového kódu a v jejích pravidlech. Divák ji postupně příjme a pak se nestačí divit, jak ji tvůrci ke konci ignorují a závěrem přímo vyvrátí. Tím si na sebe film upletl nesmyslný bič a já ho proto, narozdíl od Osudového doteku či Svěrací kazajky, ve kterých to fungovalo až do konce, hodnotím pouze 4*. Navíc jen slabšími, protože rozhodnutí postavy Very Farmigy jsem jen těžko zkousával, stejně tak natahování závěrečných 8 minut, které byly mnohem delší (hořká vzpomínka na podobnou nepřístojnost jako u filmu Lola beží o život) a v neposlední řadě (roz)řešení vztahu otce a syna (i když je mi jasné, že mnoho tupých amerických rodin u toho ronilo potoky slz :-) ). (11.11.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

[imdb: 7.7/10] | me: Šikovný film, ktorý je postavený na zaujímavej myšlienke a duchaplnom spracovaní, no Inception to ani zďaleka nie je. Je to svieže, má to tempo a núti zamyslieť sa nad hlavnou myšlienkou, jej možnými dopadmi a pokračovaniami .... až do samého záveru, ktorý bol evidentne "vypracovaný" za účelom uspokojenia diváckych citov a robí veľké diery do celkovej logiky ústrednej idei, čo je zbytočná škoda. Z celkového hľadiska to ale je zaujímavá chuťovka, ktorá (v dnešných teplách) príjemne osvieži. [3 a trištvrte *] (08.06.2011)

Filmy, kde důležitou součást hrají hrátky s časem mám hodně rád. Neřeším však dění po vědecké stránce (to bych se v hodnocení na nejvyšší příčky skoro nikdy nedostal). Vynikající scénář a zápletku, kterou by mimochodem stěží do několikaset stránkového románu rozepsal i (dosaď jméno jakéhokoliv autora) udržuje v chodu hlavně svižná režie, perfektní kamera a hlavně brilantní Jake Gyllenhaal, kterého jsem takhle zapáleného pro věc neviděl od roku 2005 (Mariňak a Zkrocená hora). Duncan Jones si opět vybral látku z žánru sci-fi, tentokrát však konečně dostal více peněz a mohl tak na sebe upozornit ještě o něco více, než se mu to podařilo s předchozím Moon. Na pět hvězd to není, přeci jen u vizuálních efektů je vidět, že nejde o žádný letní blockbuster a poslední cca tříminutovka tam vůbec být nemusela. Jinak ale nadstandardní thriller, který si klidně pustím ještě několikrát. (04.07.2011)

Princ z Persie hraje jak král! 70% (11.11.2011)

Na železnici dějou se věci... Nesmírné množství nesmyslů (scénář popírá pravidla, který si sám fikční svět nastavil!), nelogičností, předvídatelných momentů, klišé a průměrných triků. K inteligentní a promyšlené scifi to má daleko asi jako laoská skalní krysa ke kandidatuře na předsedu Valného shromáždění OSN :p. [Kino] (19.04.2011)

No, rozhodně Duncan Jones začíná vypadat stále zajimavěji a zajimavěji. Jestli natočí ještě jeden takhle kvalitní a přitom docela komorní thriller (snad až na ten jeden perfektní vizuální trik výbuchu tam nic dalšího než interiér vlaku a základny není, Moon pak byl ještě komornější a to se odehrával i na povrchu měsíce), stane se rozhodně pro mně velmi přitažlivým a vyhledávaným. Protože tohle se cení. Výborná, a přesto jednoduchá zápletka (ano, pointa je trochu složitější, ale stále se to nedá srovnávat s jinými), přesto, a to je důležitá, podaná naprosto úžasně a zábavně, plná emocionálnosti, dramatičnosti i akce (ale samozřejmě ne akce s akčního blockbusteru). Gyllenhaal je zase (stejně jako v legendárním Darkovi) skvělý a uvěřitelný, a Monaghan je k sežrání. Farmiga je pak přesně ten rozpolcený sympatický element, který by neměl chybět. Líbilo se mi i pomalé kouskování toho, o co vlastně jde. Filmu po vizuální stránce nejde taky nic vytknout, kamera je velmi dobrá a nechybí ani určitý staronový feeling. Jones tak dokázal z tohoto všeho vytěžit maximum a na závěr ponukl skvělé rozuzlení stejně jako v Moon. Ano, užil jsem si to. (08.08.2011)

|| Scenár: Ben Ripley | Hudba: Chris P. Bacon | Produkcia: Mark Gordon, Jordan Wynn, Philippe Rousselet | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Vendome P, The Mark Gordon C, E1 Entertainment, StudioCanal | Rozpočet: 32 miliónov $ | Tržby: 123,278,618 $ || Herecký koncert Gyllenhaala. Základný nápad cestovania v čase zase trochu inak, na stý spôsob, o niečo chytlavejšie a viac strhujúcejšie. Metráž maličko kratšia, než aby každý podnet mal dostatok priestoru na vývoj naozajstného emocinonálneho ohňostroja. I tak nadpriemerná zábava, so šmrncom sviežosti, ktorá jednohubkám väčšinou chýba. (04.04.2011)

Potenciál Duncana Jonesa je obrovský a po brilantnej minimalistockej prvotine prichádza s ozajstným vysokorozpočtovým trhákom. K dispozícii teda má nielen celú plejádu kvalitne hrajúcich hercov, ale konečne sa môže pohrať aj s efektným vizuálom, ktorý bol znova na úrovni tvorcov z prvej ligy. Už od samého začiatku však bolo cítiť, že Duncan bol doslova škrtený možnosťami scenára, ktorého ďalšia úprava a rozmach boli limitované jeho jednoduchosťou. To bol jediný kameň úrazu, ale zároveň musím povedať, že keby som nevidel 'Moon', tak by som asi šupol bez váhania aj piatu hviezdu, pretože som bol asi dosť ovplyvnený veľkými očakávaniami. Inak teda všetko funguje bezchybne, Duncan si určite uvedomoval, že udržať diváka v napätí a v kvalitnej atmosfére pri tak lacnej pointe bude náročné a čo by mohla spôsobiť dlhšia stopáž, všetko je teda efektné, rýchle, svižné a zbytočne nepreťahované. Dialógy majú svoj šmrnc, občas nejaká kvalitná hláška, na konci nechýba brnknutie na city, záver nevyrazí dych, ale vo svojich vodách ho môžem zaradiť k lepšiemu štandardu. K ďalšiemu filmu teda prajem Duncanovi možnosť väčšej sebarealizácie. 80%. (10.04.2011)