Muž odnikud

Když musí malé děvče krást, kradené věci prodávat do zastavárny, a ještě k tomu musí sledovat, jak její matka ztrácí kontrolu nad svou drogovou závislostí, nejsou to zrovna optimistické vyhlídky. Aby toho nebylo málo, matka v nočním klubu čmajzne balíček s bílým práškem. Málomluvný majitel zastavárny se nechtěně připlete do rodinných trablů a unesenou rodinku se pokusí najít, než se matka s dcerou stanou součástí nelegálního odebírání lidských orgánů a obchodování s nimi. Jen se u toho krapet ušpiní. Zkrátí účes, zavzpomíná na vlastní bolestivou minulost a předvede nám ostrou ruční práci. A tvůrci přihodí podivné asijské emoce a otravný patos. Jihokorejci každopádně těší zejména druhou (svižnou) polovinou, kdy vyčnívá solidní čistka s nožem, která je realisticky a choreograficky velmi slušně pojatá. (24.06.2020)

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)

Téměř dokonalý korejský akčně dramatický slaďák, který tady dlouho nebyl ( nebo minimálně takto působivý). Won Bin válí,v roli málomluvného tvrďáka, jehož specialitou je boj zblízka, má proti sobě houf protivníků,kde vyniká zejména jeden antagonista v hnědé kožené bundě, jejich souboje (nejen na nože) jsou brilantní a ozdobou snímku. Film dojímá, nevydírá, je napínavý, graduje, baví vás, pohltí vás, ačkoliv námět je snůškou klasických klišé, téměř... (24.12.2010)

Přijde vám to jako po dlouhé době tak trochu jiný film, ale záleží, jak moc si stojíte se znalostí jihokorejské filmové produkce. Pro naprostého analfabeta této problematiky to byl skvělý filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Rozhodně hodno doporučení. Celý film i tolik proklamovaná poslední půlhodina. (05.10.2011)

Šikmooký taťka Neeson likviduje virus hepatitidy mezi obchodníky se žlutým masem. Závěrečná nožovaná je ovšem baletně zvládnutá naprosto dokonale a realisticky, že jsem skoro zapomněl na ten ohyzdný korejský patos a komparz s údovitým chováním a málem tomu vrazil čtvrtý srp a kladivo! (21.03.2011)