Bojovník

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

"Zastavuješ rány obličejem. To není obrana." Ale na druhou stranu je to atraktivní styl, který spolehlivě odstraní přebytečnou inteligenci z hlavy. A Eddie více než polovinu filmu dokazuje, že ve své hlavě nemá vůbec nic. Pro mě bylo poměrně velkým utrpením sledovat idiota, který padá z výšin jenom proto, že je cholerik a že si vychytrale vzal hypotéku na tři mistrovské pásy dopředu. A to klišé je poměrně strašné, protože to není jen klasické nahoru - dolů, ale přidává se k němu supermanská schopnost jeden den si jít zaběhat, druhý den se duševně vyrovnat, třetí den se naučit bránit a za šest týdnů ... to byste neuhodli. (06.01.2016)

„MUSÍŠ ZŮSTAT V KLIDU, V KLIDU! TOHLE JE TVŮJ SVĚT. JE TU TVÁ DUŠE. BŮH TĚ SLEDUJE. TVÁ ŽENA TĚ SLEDUJE. JÁ TĚ SLEDUJU. TVÁ DCERA TĚ SLEDUJE. NENECH TOHO CHLAPA, ABY TĚ OVLÁDAL…“ /// Sonda do nitra boxera, kterej prodělává očistu duše. Tihle chlápci, bušící hodiny do pytle, nejsou žádní Ajnštajni a jejich život spíš než rozum, ovládaj emoce. Po Slídilovi tak Gyllenhaal znova předvádí koncert plnej emociálních výlevů a poruch chování. Film bych rozdělil na čtvrtiny. Ta třetí mě zklamala. Sice těží z mentorování Foresta Whitakera, ale trochu zbytečně příběh natahuje a zdržuje. Přesto je Fugua frajer. Z rutinního scénáře, kterej posílá boxera na cestu tam a zase zpátky stokrát viděným způsobem, vymačkal nejen parádního Gyllenhaala, ale hlavně pocity, kterým rozumím. Dokázal mě vtáhnout do děje a získat si vztah k postavám. Jasně, jsou lepší boxerský filmy, ale tenhle má Gyllenhaalovo charisma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že zastavovat rány obličejem se jako obrana nepočítá. 2.) Na filmy koukám kvůli Gyllenhaalovi. A soundtracku. 3.) Thx za titule „SneakyT“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (08.09.2015)

Je ťažké fandiť hrdinovi, ktorý v prvej polovici robí všetko preto, aby si vaše sympatie nezískal. Síce sa mu dejú nepríjemné veci, ale čo z toho, keď si za väčšinu vlastne môže sám. Lenže aj napriek tomu, že dejovo nejde o nič, čo by zásadne obohatilo tento žáner, si ma táto cesta za vykúpením nakoniec predsa len získala. Aj vďaka fantastickej kreácii Jaka Gyllenhaala, ku ktorému sa neskôr pridáva Forest Whitaker. V závere som cítil presne tie emócie, ktoré sa mali dostaviť a prípadné zaváhania sú nakoniec zabudnuté. (06.09.2015)

Strašně jsem chtěl zůstat při třech hvězdách, vážně. Jenomže to je těžký, když v tomhle jinak dost ubuleným dramatu - který vlastně ani pořádně neví, čím chce bejt - hraje famózní Jake a podává jeden z nejzuřivějších výkonů svý dosavadní kariéry. Šel jsem na Fuquovu akční poctu Rockymu a místo toho dostal zatraceně citlivou studii o spáse bojovníkovy duše. V tom filmu nemá absolutně co překvapit, a jen se skrze něj plýtvá škatulkou sportovních dramat. Přesto se ale na Southpaw dívá jedna radost, páč stopáž furt utíká kupředu a žádná ze scén neuráží. Zápasy navíc nejsou natočené úplně tragicky a napětí vyvolat rozhodně dokáží. Prostě průměrný boxerský drama s excelentním Gyllenhaalem a nakonec jsem spíš radši, že jsem to viděl na plátně než doma v bedně, takže díky, ČSFD. (22.07.2015)