Hořící keř

|| Scenár: Štepán Hulík | Hudba: Antoni Lazarkiewicz | Distribúcia: HBO Europe | Štúdio: nutroprodukce, HBO Europe || Už druhý, dušu drásajúci film za krátku dobu, čo som videl. Tento počin je z dejového hľadiska príliž úzkoobjektívny na to, aby plnohodnotne naplnil 206 minútovú metráž. Kôli televíznej produkcií je hromadných scén minimum, a všetky veľké udalosti doby sú buď pársekundové dobové zábery, alebo opísané formou tituliek. Je to samozrejme pochopiteľné, ale týmto spôsobom to mal byť radšej jeden 100 minútový kus, a celku by to prospelo v takej miere, že by to fungovalo ako celovečerný, plátnuhodný film. Takto je to rozťahaná právnická dráma s evidentným koncom. Duša mi trpela o to dlhšie. A to nemám rád. 72% | HD, THX, CZ DTS | (08.12.2013)

Velmi dobrý první díl, o dost slabší prostřední část a poměrně neuspokojivý závěr. Avšak úvodní znělka je vynikající – ukazuje výjevy z tehdejší zábavy s prostřihy na tanky Varšavské smlouvy, což doprovází zvláštním způsobem zneklidňující hudební doprovod./// Pokorná coby Palachová působila velmi věrohodně a ze všech postav nejopravdověji. Pauhofová je nesmírně půvabná, ale typově mi do role advokátky neseděla a Kotek překvapil v pozitivním smyslu. Celkově to ve mně zanechalo dojem vyzrálé režisérské zručnosti a vycizelované výpravy, ale i určité omezenosti a malosti, a to ve smyslu prostoru – vidíme jen kousek ulice, není vidět za roh, stojí tam pouze pár demonstrantů atd. Já vím, je to televizní produkce, ale až příliš často jsem si připadala, že jen nakukujeme a dál nesmíme./// Hořící keř nevnímám jako velkou analýzu společnosti nebo drama se zásadním přesahem – na to by musel Holík scénář ještě rozpracovat (10dílný seriál si dokážu představit), aby pak většina postav působila méně bezkrevně a typicky./// 206minutový kinosestřih je díky kratší stopáži a absenci předělů možná lepší volbou než místy poněkud rozvláčná minisérie, takže si jej někdy pro porovnání pustím. Osobní P.S. Až příliš často se v Keři štrádovalo po Fildě, která (nečekaně) i po více než 40 letech vypadá stejně sociálně :). (16.12.2013)

(p)O Palachově činu. Abychom získali patřičný odstup (nejen) k Palachově činu na literárním poli, tak jsme potřebovali pohled zvenčí Poláka Mariusza Szczygieła. A abychom odstup získali i na poli filmovém, tak potřebujeme pohled zvenčí Polky Agnieszky Holland. I když potřebujeme... Částečně ano, ale krom režie je to „naše“ a konečně tedy díky Hulíkovi lze říci, že již i u nás se umíme vypořádat s dějinnými kostlivci ve skříních (a že jich máme!), tak jak to předvádějí v posledních letech především Němci. Ne, není to ještě to zcela nezúčastněné zpracování, ale sem ta mírná dávka patosu i rozškatulkování postav sedne, ne že ne; zvlášť když má prostor jen v první epizodě, kde to je pochopitelné. Nesporně to nejdůležitější co tu za poslední roky vzniklo a sice zároveň ne i to nejlepší (i když za tu třetí "normalizační" epizodu jsem tomu názoru nakloněn také), ale i tak plné silných "nenápadných" scén a detailů, které rozhodně nebývají v našich luzích a hájích na denním pořádku. PS: Jsem rád, že konečně někdo našel odvahu dát dlouholeté tahounce Divadle v Dlouhé a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Jaroslavě Pokorné ve filmu více než jen štěk; však již bylo na čase. (28.01.2013)

Hořící keř je naprosto dokonalé dílo, za které bych v prvé řadě hrozně rád poděkoval polské režisérce paní Holland. Také bych ale hrozně rád poděkoval samotnému HBO, které se nebálo a rozhodlo se do tak důležité látky nalejt obrovské množství peněz, aby samotný projekt o Palachovi vůbec vznikl. Můj obrovský dík si zaslouží i samotní herci, kteří dokázali, že jsou skvělými herci, stejně tak i scénárista, který příběh o Palachovi takhle skvěle ucelil. Opravdu, nemám slov. Hořící keř je tak náročný a depresí skličující příběh, že po celou tu dobu, co mi běžel na obrazovce, jsem měl nepříjemný pocit, bylo mi zle a smutno, bylo mi opravdu tak, jako mi je u filmu opravdu málokdy. Nebylo to jenom tím, že tenhle příběh je o historii země, které jsem součástí, bylo to i vzhledem k tomu, že tohle je opravdu naprosto dokonalá filmařina, která nesmí být za žádných okolností přehlížena. Nejúžasnější byla ta práce s emocemi, při kterých pracovaly nejenom moje nervy, ale i nervy samotných herců, kteří byli součástí tohoto projektu. Počáteční nával snahy něco změnit zničehonic zapříčinilo obrovský útlum, strach a bezmoc. Tahle hrůzná deka padla na jednu celou generaci až do té doby, než se v 89. ozvala ta nová, dosud neovlivněná tou dobou šedesátých let, a učinila těm komunistickým sviním přítrž. Mimochodem nevykládejte mi, že komunisti současné doby jsou naprosto jiní lidé. Kdyby byli naprosto jiní lidé, tak by si na výročí Palachova úmrtí nemohli jeho jménem vytírat prdel a tvrdit, jaký Palach byl levicový a sociální dobou pozitivně naladěný člověk. Jestli by se někdo měl smažit v pekle, tak je to Grebeníček, Filip a celá jejich zasraná komunistická verbeš, která svojí levicově smýšlenou stranu stále skrývají za srpy a kladivem. Já jen doufám, že lidi nebudou tak hloupí a nenechají se vybláznit řečmi. Stačí, že se jim to povedlo při prezidentských volbách, které mi naději dosti snížili. Nicméně jak se říká, naděje umírá poslední a právě i tímto krédem se drží samotný příběh Hořícího keře, který mě nenechá spát do konce mého života. (11.02.2013)

Těžko na tomhle filmu hledám šrám. Nejvíce mě vyděsila plíživá normalizační destrukce duše. Z dnešního pohledu jsou hranice mezi dobrem a zlem vidět poměrně jasně, ale tehdy, když byla minulost ještě současností, mnozí sklouzli na "temnou stranu" docela nepozorovaně, třeba jen pro snahu ochránit své nejbližší. Cesta pak vedla od kompromisu ke kompromisu a nakonec ke zlomenému svědomí. Agnieszka Holland mi připravila mocný apel vůči mravní ukolébanosti. Burcuje mě, abych si dával pozor na všechny snazší, příjemnější a bezpečnější životní volby, za něž se platí byť jen trochu nahrbenými zády. (18.12.2013)