Kruh

Tak jako... Horor to neni v žádným případě. Nebál sem se ani jednou, ani jednou sem se nelek... Herci standartní, ale ty záběry. Krásné, dlouhé záběry, kdy kamera jede nad vodou (bohužel připomínají kubrickovo Osvícení) a hudba, která ovšem zní trošku jako z Psycha, a Shyamalanových znamení... Nic nového pod sluncem, a několik okamžiků dobrý film neudělá. (30.01.2006)

Na horory, jakožto společně se sci-fi mým nejoblíbenějším žánrem, jsem vždycky o něco přísnější v hodnocení ( i když parodoxně právě u sci-fi jsem většinou značně benevolentní). Americký Kruh narozdíl od japonského verze je mnohem srozumitelnější a koukatelnější, což spolu nese ale i břemeno menší mysterióznosti a strachu. Samotný hlavní námět není nijak světoborný, je na pomezí nadpřirozena a halucinace, což ale dává určitý malý pocit uvěřitelnosti. Napětí je chvílemi slušné. Strachu odolávám v podstatě vždy, takže jediný moment, kdy mě trochu mrazilo, bylo ve scéně "servání tapety" ve stodole. Při té bídě, patří Kruh mezi nejpovedenější horory v tomto tisiciletí. Ringu je, i při mírné odlišnosti, v podstatě na stejné úrovni, uznávám jej více, líbil se mi méně. Mam obrovskou chuť dát za tři, 4 s odřenýma očima... (29.01.2006)

Naprosto skvělá podívaná, úplně nejlepší byl konec. Ze začátku to vypadalo jako happy end, až sem si říkala : "Zatraceně, to přece nejde, takhle podobný filmy nekončej !" A už sem se chystala tenhle film odsoudit. A pak přišla pointa, která mě úplně dostala. Taky musim pochválit střih - ty vteřinový mrknutí na diváka ještě posílily už tak hustou atmosféru. (21.03.2004)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Tento, snad nejznámější horor posledních let, jsem vždy považovala za natolik děsivý, že jsem se jej bála zhlédnout. Měla jsem obavy, že by se zapříčinil o několik bezesných nocí, narůstající strach s přicházející tmou a různé výjevy. Kazeta. Samara. Studna. Kruh. Toto vše mě tolik přitahovalo a zároveň děsilo, že jednoho dne jsem Kruh nakonec spatřila. Byla jsem překvapena. Hlavně proto, že nebyl vůbec tak děsivý, jak jsem si představovala. Působil na mě spíše jako mysteriózní krimithriller než čirý horor. Podstatná část děje spočívá v detektivním pátrání hlavních hrdinů po tom, co to vlastně kruh je, jaká je jeho symbolika a proč vznikl. Ty největší hororové výjevy nastanou zhruba asi deset minut před koncem. Společně s nezapomenutelným, exkluzivním a dokonalým nástupem Samary na scénu. Celý snímek má správně ponurou atmosféru, která mi připomínala film Sedm. Zvláště podobnost s neustálým deštěm, mlhou, depresivním vyzřením a odpočítáváním dnů. Sedmi dnů. Nápaditý, napínavý, mimořádně působivý hororový thriller s výbornými scénami a krásnou Naomi Watts v hlavní roli. (22.01.2010)