Růžena Šlemrová

Růžena Šlemrová se narodila 10. listopadu 1886 (některé prameny uvádějí špatný rok 1889) v Plzni jako Růžena Machová středoškolskému profesorovi a historikovi Bedřichu Machovi (1853 – 1925). K divadlu měla blízko už od dětství, když hrála ve školních představeních. Odmaturovala na střední škole a svému herectví se soukromě učila u herečky Národního divadla Otylie Sklenářové – Malé.

Na rozdíl od kolegů a kolegyň ji rodiče v divadelní dráze téměř nebránili. Její první (a zároveň poslední) štací se stalo Divadlo na Vinohradech (1909 – 1948), kromě let 1945 – 1947 kdy byla mimo divadlo. Roku 1948 ji těžká nemoc zabránila v pokračování divadelní dráhy. Herečce poté zbyla ještě na chvíli filmová kariéra.

Roku 1919 hostovala v jediném představení hry „Žárlivost" na scéně Národního divadla (ještě jako Růžena Machová). Růžena Šlemrová byla manželkou významného filmového činovníka Roberta Šlemra (1882 až 195?). Jako herečka představovala nejdříve temperamentní mrštné dívky, poté jako komická herečka, která projevuje smysl pro hluboké a citové herectví, dokáže zahrát venkovské jadrné postavy, ale i salónní dámy velkého světa.

Sama nejvíce využívala svůj kouzelný slovní projev, smysl pro vtip, kultivovanost, krásnou češtinu a herecký um. Její excentrická komika a ženskost je dodnes vnímána jako jedna z nejoriginálnějších v českém filmu a divadle („Paličova dcera", „Fidlovačka", „Naši furianti", „Maryša", „Bratři Karamazovi", „Talenty a ctitelé", „Případ Terezy Málkové", „Mademoiselle", „Liliom" aj.).

K filmové práci se dostala již v němé éře ještě pod dívčím jménem Machová. Zahrála si ženu Fialovou v komedii Jana A. Palouše NOČNÍ DĚS (1914), kde hráli i její další kolegové z Vinohrad, ženu ve filmu DVĚ MATKY (1920) Přemysla Pražského, choť továrníka Trnky v Pištěkově melodramatu TRNY A KVĚTY (1921), Nelly Brunnerovou v Majerově snímku NAD PROPASTÍ (1921), dceru Martu v Hlavatého MNICHOVĚ SRDCI (1921), titulní paní Milenu v MANŽELÍCH PANÍ MILENY (1921), operní pěvkyni Cleo Pucelli v POSLEDNÍM POLIBKU (1922) Karla Antona, doňu Terezitu v dramatu MRTVÍ ŽIJÍ (1922) Jana S. Kolára, Melanii v MOŘSKÉ PANNĚ (1926) a v koprodukčním filmu AFÉRA V GRANDHOTELU (1928).

Její hlasový um mohl vyniknout až ve zvukovém filmu. Bohužel nejčastěji hrála (časem už stereotypní) břitké manželky a matinky bohatých mužů a dcerušek (TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO; FUNEBRÁK; ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE; JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ; VDAVKY NANYNKY KULICHOVY; ZLATÁ KATEŘINA; POZDNÍ LÁSKA; VELBLOUD UCHEM JEHLY; SVĚTLO JEHO OČÍ; ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH; ULIČNICE; ŽENY U BENZINU; ANDULA VYHRÁLA či ADAM A EVA) ve filmech režisérů nižší garnitury.

Film jejího umění nikdy dostatečně nevyužil, ale dal jí i několik lepších příležitostí: paní Šmalfusová v Innemannově komedii MUŽI V OFFSIDU (1931), Rézi Špelcová ve Fričově komedii ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1932), vypočítavá paní Muknšnáblová v Krňanského filmu OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1937), teta Máli v LIDECH NA KŘE (1937), klepna v Haasově melodramatu CO SE ŠEPTÁ (1938), titulní úloha pokrytecké radové Štěpánkové v komedii PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM (1939) Čeňka Šlégla, neodbytná paní Smrčínská ve Vávrově komedii DÍVKA V MODRÉM (1939), paní Malvína v komedii KATAKOMBY (1940) Martina Friče, chamtivá Mařenka Dusbabová v TETIČCE (1941), žárlivá Olga Pěnkavová v PŘEDNOSTOVI STANICE (1941) Jana Svitáka, prezidentová Karvišová ve ZLATÉM DNU (1942), ředitelová Kahounová ve snímku VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), stará slečna Demourová v komedii PŘÍJDU HNED Otakara Vávry či baronka ve Fričově filmu PRSTÝNEK (1944).

Po válce její salónní typ nemohl najít uplatnění, jen v historických a retrospektivních snímcích ŘEKA ČARUJE (Aňutka Koháková), HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU" (rozkošná paní radová Cecílie Dynderová), POSEL ÚSVITU (Knoppová), MIKOLÁŠ ALEŠ (Rendlová), MLADÁ LÉTA (Frau Wetterle), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (kněžna Adéla), DOVOLENÁ S ANDĚLEM (stará rekreantka Pichlová) nebo STŘÍBRNÝ VÍTR (bytná).

Bohužel se Šlemrová musela se svými diváky rozloučit nedůstojnou úlohou nepříjemné Janurové v komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955) Miroslava Cikána s Vlastou Burianem v titulní úloze, po jehož boku herečka hrála v šesti snímcích. Spolupracovala také s rozhlasem („Pygmalión") a za herecké divadelní umění získala Státní cenu (1932). Růžena Šlemrová zemřela 24. srpna 1962 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti šesti let. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour