Kontakt

Příjemný sci-fi film, kterému se povedlo vyvolat ve mně takovou tu akutní nedočkavou zvědavost, kdy prostě musím vědět, co přijde dál, jaká pravda o mimozemských civilizacích bude odhalena (tohle se pravidelně daří například mytologickým epizodám Akt X). Škoda jen divného a natahovaného finále. (23.06.2011)

Viete čo, toto fakt nie. U GATTACI som dokázal tolerovať, že sa jedná o noblesne „civilné“ a galantne „oduševnené“ sci-fi. Ale KONTAKT naozaj už príliš zaváňa akademickou nudou a pchatím sa niekomu niekam (netvrdím, že sa vám nemôže páčiť, ale mne sa nepáčil, kým GATTACA áno). Výsledkom je čudná intelektuálska melodráma, v ktorej dobre nefungujú dokonca ani herecké výkony takých vysokých kariet, ako sú John Hurt (VOTRELEC), Tom Skerritt (VOTRELEC), Jodie Fosterová (MLČANIE JAHNIAT), David Morse (SMRTIACA LIEČBA) či James Woods (TAKÍ SME BOLI). Celé je to zdĺhavé, tvári sa to ako neviem čo, je to pomalé, ale možno sa práve nachádzate v nálade, v ktorej potrebujete niečo melancholické, plné rozjímania (nad všetkým). Dovolil by som si nahodiť drzý názor, že keď nemáte v sci-fi obludu, ešte vám to automaticky nedáva právo chvastať sa tým, že je to "sci-fi s myšlienkou. (08.11.2004)

Nejvíc se mi na tom líbila konfrontace střízlivé osoby, opírající se o fakta, s něčím vědecky nevysvětlitelným, čemuž lze jen věřit. Když byla Jodie Foster nechtěně přinucena převzít McConaugheyho rétoriku o víře, tak to byl hodně silný moment. A díky němu dostala McConaugheyho postava konečně smysl. Natočené to bylo hezky, nejsilněji na mne ale působila smrt otce hned ze začátku. Samotná scénka po průletu červí dírou mne trochu zklamala. A dost mě iritoval John Hurt v roli jakého nejvyššího ilumináta, nebo co to mělo bejt. (05.01.2015)

Sci-fi, které se dá věřit. Zemeckisova urputná orientace na hlavní ženskou hrdinku, s níž se opakovaně vracíme do jejího dětství, může být zpočátku úmorná a zdlouhavá, ale nakonec je to právě psychologický portrét odstrkované ženy plnící si své životní sny, který vyprávění dominuje a připravuje solidní emocionální základy pro závěrečnou intradimenzionální nadstavbu. Těžko sice soudit, ale politicko-společenská hysterie ohledně navázání kontaktu s okolním vesmírem je znázorněna velice autenticky a inteligentně, a přestože tempo by chvílemi prohrálo v rychlosti i s profesorem Xavierem, závěr je natolik povedený, oslovující a vizuálně půvabný, že úspěšně zacvakává všechny průběžné nedostatky do přesvědčivého a smysluplného systému - a takových sci-fi není opravdu moc. (07.03.2017)

Děsivě úžasné intro předznamenalo ještě větší konsternaci (v pozitivním slova smyslu), která přišla na konci druhé hodiny. Úvodní část (trvající asi hodinu a půl) byla takovým nutným zdlouhavým "zlem" (i tam byla ale samozřejmě spousta dobrých momentů), jež připravila půdu pro nesmírný vesmírný zážitek, který o to více vynikl. Sice ta část jakoby z Vesmírné odysey vypadla, ale je snad ještě o něco působivější. Škoda té akcentace citovosti. Zejména ze strany těch druhých mi přišla nesmyslná. Naopak důraz na duševno (respektive náboženství) byl velmi na místě, tak nějak by to asi bohužel skutečně probíhalo. Jinak celkově je to velmi pozoruhodná science fiction s perfektní gradací, mnoha scénami, co skutečně stojí za to, ale také mnoha, které byly skoro i nadbytečné a pár, co uznáníhodným vyzněním snímku i trochu zacloumaly ( např. počet lidí, kteří zjistili skutečnou délku zrnění...). Neodpustím si ještě poznámku k hudbě, protože Alan Silvestri se asi taky ocitl v nějakém zvláštním přístroji na dilataci času a i do Kontaktu udělal alternativní soundtrack k Forrestu Gumpovi. (04.04.2009)