Podezření

Spoiler - Ad časté dotazy na poslední záběr minisérie. Samozřejmě nevidím tvůrcům do hlavy, ale myslím si, že se mělo jednat o jakési PTSD, kdy zvuk spotřebiče vyvolá vzpomínku na zvuk přístrojů při zástavě srdce. A zároveň tím asi autoři chtěli naznačit, že se kloní k variantě, že sama Kučerová si nebyla jistá, jestli kalium do infuze dala nebo ne (viz dialog s dcerou). (01.04.2022)

Základní osa příběhu je notoricky známá, protože to není tak dlouho, co případ zdravotní sestry Marešové rezonoval ve všech médiích. Potud tedy nic překvapivého. Samotné odbočky zabývající se rodinnými poměry či intrikami uvnitř nemocnice byly sice tím správným kořením, ale ani tady není nic, co by člověka vystřelilo z ponožek. To se ovšem mění ve chvíli, kdy nastoupí na scénu někdo z trojice Melíšková-Hanuš-Barešová. Tihle tři hrají naprosto famózně a Ivan Trojan tu vlastně jen přicmrndává. Netvrdím, že je to režijně nebo scénáristicky špatné, ale soudím, že bez výše zmíněné trojice by se jednalo jen o mírně lepší průměr. 80% (31.03.2022)

Česká televize útočí. Podezření je českým dramatickým seriálem naprosto světové úrovně. Až by člověk nevěřil, že tohle není produkce HBO, která u nás dlouhodobě vytváří ty nejlepší seriály. Podezření je protkané perfektní mysteriózní atmosférou, kterou přiživuje výborné herecké obsazení v čele s Klárou Melíškovou, která se do hlavní role perfektně hodila. Příběh je zároveň inspirovaný skutečnými událostmi, takže to posouvá výsledný produkt ještě o kousek výše. (04.08.2022)

Když se rozbrečí, tak si hlídá, aby byla sama. Beze svědků. Jinak vystupuje s maximální věcností a tvrdou sebekontrolou. Životem znavená a skeptická zdravotní sestra Hana (Klára Melíšková) měla na oddělení následné péče v okresní nemocnici způsobit smrt pacientky. Nejprve se rozběhne vyšetřování na úrovni nemocnice, ovšem její záludně aktivní ředitel událost oznámí na policii, dotyčné nařídí dovolenou, ze které ovšem záhy zamíří do vazby. Bavila mě solidně budovaná atmosféra, nejednoznačnost figur i situací. Na malém městě se každý zná, kdekdo asi druhému závidí, rád veřejně utrousí nějakou „zaručenou zprávu“. Nejzajímavěji se jeví vztah mezi (neempatickou) matkou a (lehce zhýčkanou) studující dcerou. Brzy se objeví starší pochybné případy, novináři rozjíždějí vlastní verze, i v nemocnici je cítit napětí. A veřejnost má pochopitelně jasno, kdo je viníkem a kdo zabíjel. Melíšková jakékoliv divadlo odmítá. A je jedno, zda se shýbá nad kňučícím pacientem nebo sedí u soudu, u kterého jí hrozí doživotní vězení. Věčně stažená ústa, žádný úsměv, drsně přímé reakce. Ale furt to neznamená, že vědomě zabíjela. Bavilo mě právě veřejné vnímání jinakosti. Naopak se příliš nepodařilo samotné vyšetřování: policie sice koná, ale důkazy tak nějak (náhodně) přicházejí a divně se s nimi pracuje. Scenárista Štěpán Hulík nicméně na cokoliv zatím sáhnul, to proměnil ve zlato: napsal Hořící keř a hlavně skvostnou sérii Pustina. Mezilidské vztahy mu holt jdou náramně. (28.07.2023)

Rukopis této televizní inscenace je zaměřen na postižení postavy thomayerovského typu, který sice dává svým pacientům všechno, co jim dát může, ale současně neupouští od strohosti, za kterou jako introvertka skrývá své křehké lidství i nesnadný vlastní život; jen mimochodem je vidět dobře vychovanou dceru, která má sice ke své matce poněkud odtažitější vztah, ale v kritické chvíli jejího života stojí na matčině straně a pomáhá jí ze všech svých sil. V tomto ohledu je dcerou své matky, v jistém ohledu dcerou příkladnou. Zajímavá je i postava obhájce ex offo, který ve vztahu k drsné ženě jde dalekosáhle za hranice svých povinností. Jinak řečeno jde o koncert trojúhelníku Melíšková, Barešová, Hanuš a mistrovsky zvládnuté režie Michala Blaška. (27.03.2022)