Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Velikou škodou je, že v dnešní době není česká produkce schopná natočit snímek, který by se kvalitou a hlavně atmosférou aspoň přibližoval či snad dokonce rovnal. Celý snímek je pouze ukázkou hrůzostrašné mozaiky dávající dohromady dokonalý přehled o hrůzách, které se děly za 2. sv. války ze strany nacistického Německa. Doporučuji každému, koho aspoň trochu zajímá válečná tématika či "pouze" atmosférické snímky. 90% PS: herecké výkony jsou na nebývale vysoké úrovni (07.03.2014)

Na Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou mě fascinuje především, jak se v té nejvyhrocenější situaci střetávají ty nejodstředivější promluvy. Na pozadí ujařmených hlasů vnášejících svá svědectví o všudypřítomném popelu, která činí zem pod nohama sypkou, se konstruují na tomtéž pohyblivém podloží sebevědomé i nejisté stavby strategií osvobození se. Každým slovem se ale sesouvají. Nad ně hřmí až neskutečně odlidštěný a vyprázdněný rétorismus nacistického důstojníka řídícího imitaci výměny předem odsouzených k smrti, řeč maskující lež mnohomluvným žvástem. Tato mapa skličujících trajektorií, jimiž se ubírají zaslepené mateřštiny, tlumočí vlastní, bytostně tragický příběh a umožňuje tázat se po tom, čí život tím znásilňováním trpí. Doslov v podobě vzpoury té nejslabší z odsouzených dosvědčuje, že tichý ženský hlas má větší moc než konformní vyjednávání nebo násilnická manipulace. (29.06.2019)

Židovské vidění světa je kabalistické, a také Arnošt Lustig podléhá tomuto dogmatu. V jeho díle, které je literárně na výši, se odkrývá mnoho nepravostí a nespravedlnosti světa a temných stran lidského soužití. Bohužel ale i mnoho zavádějících informací a nepravd. I zde. Herecky i režijně velmi dobře zvládnuté, komornost příběhu pomohla, ale musím ubrat hvězdičky za samotnou předlohu. Brát to jako fikci nelze a brát to jako skutečnou historickou událost také ne. To je problém. Historii bychom měli poznat co nejlépe a pravdivě, abychom se stejným chybám vyhnuli v budoucnosti. (17.09.2013)

100% !!! Každý záběr, každé slovo mě uzemnilo! Čirá hrůza bez jediné kapky krve, vše na pozadí vědomí, že tohle a daleko horší věci se děly několik let ne v temném středověku, ale v civilizované společnosti, perfektně vyjádřené licoměrným Jiřím Adamírou. Bezchybné herecké výkony, zírala jsem, jak odporný dokázal být ten prototyp dobráka Jiří Bruder. A Miloš Nedbal! A Ota Šimánek, který toho namluvil asi jako pan Tau....Klobouk dolů před všemi od pana Lustiga po nejposlednějšího účastníka realizace filmu! Ještě si musím rýpnout do odpůrců předvídatelnosti: tohle bylo předvídatelné už od začátku, o to to všechno bylo působivější! (28.02.2011)

Čest Lustigově památce. Ale nemám ho rád. Řeknu vám proč. Představte si následující námět románu: „Žid ten a ten, někde v Polsku, kolem roku 1943.“ Jakmile tohle kdokoli nadhodí, hned ztlumíme hovor a nasadíme vážné tváře, smekneme klobouky, vyjádříme úctu, udělíme ocenění, grant, odstavec ve slovnících. Je to tak nebo ne? --- A Lustig právě o tomto a o ničem jiném napsal za půlstoletí několik tuctů románů a povídek. Možná jsem ignorant. Přečetl jsem několik jeho děl, a po dalších se definitivně přestal shánět. Respektuji morální nutnost nezapomínat, ale nechce se mi tak činit prostřednictvím nekonečných variací z pera nepříliš skvělého literáta. --- Takto u mě dopadla povídková i filmová Modlitba. Šoa vytvořila tisíce příběhů, a tenhle je, to přiznávám, jedinečný. Jenže to zpracování, dialogy, charaktery, to všechno je tak nedotažené, málo inspirované, vpravdě průměrné, že s tím ani plejáda vynikajících herců mnoho nezmůže. (30.03.2011)