Rozpaky kuchaře Svatopluka

Svatopluk je bídné dílo zejména svým konceptem. Tvůrčí tým, v čele s Františkem Filipem, lišácky servírují divákům latentní propagandu „laskavé normalizace“. Pokud postava dojde do fáze neřešitelné situace, obraz zastavuje a následný střih do studia nabídne pohled, kde diváci drží škatule s tlačítky ANO/NE . Tato zdánlivá divácká spoluúčast má evokovat pocit svobodného rozhodnutí. Paradoxem celého konceptu je právě výše zmiňovaná volba, která vlastně neexistuje, jelikož děj samotný je již předem definována a ačkoliv se tvůrci snažili na strategii „volby“ seriál postavit a vzbudit pocit svobodného rozhodnutí, nic to nemění na faktu, že celý tým vyprodukoval pouze další normalizační propagandu. Svobodné rozhodnutí totiž ve skutečnosti nebylo možné. (15.03.2013)

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. (13.03.2013)

Má si Sváta Kuřátko odskočit na malou nebo na velkou? Hrdina se podíval svýma psíma očima do kamery, republika se vrhla k vypínačům a Sváťa měl ve věci jasno. Také mne to chvíli bavilo, ale jen do chvíle, kdy tvůrci dokázali národu, že mají natočenou i druhou možnou verzi. Najednou se ukázalo, že Sváťa řeší pouze hovadiny, které spláchne pár sekundová scéna a pak už se pokračuje předem stanoveným směrem. Ono to zkrátka ani jinak nešlo, ale mne hrozně zklamalo zjištění, že svou stowattovkou nemám sílu nic ovlivnit, ačkoli jsem byl z obrazovky přesvědčován o opaku. (15.04.2014)

Z otravnej šede socialistických televíznych seriálov to vytrháva jedine to, že sa jednalo o pokus aktívne zapojiť divákov do formovania vývoju samotného deja. Niekoľko starostlivo vybratých súdruhov prišlo do štúdia, aby v určitých zlomových situáciach zahlasovali akou cestou sa má dať hlavný hrdina, kuchár Svatopluk Kuřátko. Ľudia pri televíznych obrazovkách dávali najavo svoj názor prostredníctvom zapínania či vypínania elektrických spotrebičov, čo v energetickom ústave vyvolalo výkyvy spotreby jedným alebo druhým smerom a tak sa rozpoznal hlas väčšiny. Bolo to originálne, nevšedné. V dnešnej dobe je podobný projekt už úplne nemysliteľný. ** (01.04.2013)

Koncept kinoautomatu je moc fajn, ale jakmile víte, že je úplně jedno, pro jakou možnost se zahlasuje, protože po pár minutách se děj stejně ustálí, ztratí to na zajímavosti (pro fajnšmekry: na DVD jsou všechny varianty). Bez téhle narativní hříčky jsou ale Rozpaky obyčejný seriál, který navíc kazí to, že je úplně o ničem. Konflikty tu jsou na úrovni Ženy za pultem - spor o šopák tu nahradil spor o omáčku atd. Sváťa Kuřátko je vesměs sympaťák, Josef Dvořák ve studiu a jeho křečovitý vtípky už méně. Seriál je bohužel díky jeho vstupům zbytečně rozsekaný a vedlejší postavy tu moc nevydrží (i když některé by mě hodně zajímaly). Poslední výhradu mám už jen k určitým "socialistickým" detailům. Dietní strava tu znamená knedle s omáčkou, fláknout ženskou všechny postavy nadšeně obhajují a v pohodě tu prochází katastrofální hygiena v kuchyni. Když ale uznali, že americké rozestavení kuchyně má něco do sebe, tak jsem celkem "čuměla" :)) (26.12.2014)