Rozpaky kuchaře Svatopluka

Kinoautomat je unikátní a výjimečný československý vynález Radúze Činčery, který ale dostal (těžko v tomto případě však napsat neprávem) mediální tvář Miroslava Horníčka, jenž ho uváděl a ,,obsluhoval". Diváci na Světové výstavě Expo‘67 měli sami možnost v určitých momentech rozhodnout o tom, jakým směrem se má ubírat děj sledovaného dramatického filmového kusu. Něco podobného se pokusili zapakovat československý seriálový král František Filip spolu s elitním českým scénáristou Jaroslavem Dietlem a vymysleli ,,teleautomat", tedy obdobu kinoautomatu, ovšem na seriálové bázi. Nápad to byl unikátní a v zatuchlých vodách československé postnormalizační televizní tvorby dokonce spásonosný...kdyby... Kdyby se tvůrci vyvarovali mainstreamové dobové produkce a hluboce neupadli do dobového tvůrčího stereotypu ála československá posedlost seriály. Dějově a obsahově je tenhle seriál skutečně hodně průměrný. Tři hvězdičky za nápad a nevšední originalitu, interaktivní přístup k televiznímu médiu, hodně skoupě ale za realizaci... (25.11.2007)

Dávám čtyři hvězdičky, i když za to může velká dávka nostalgie. Pamatuju si jak jsme zhasínali nebo rozsvěceli světla v domě a legrace byla, že to tak dělala celá ulice. Kvůli tomuto pořadu jsem si jako malá holčička myslela, že Josef Dvořák se nejmenuje Josef ale Svatopluk a nějak jsem to nechtěla pochopit. I teď se na seriál ráda podívám, ale už nemá to kouzlo okamžiku, které míval. (14.12.2011)

5/10 Ve sve dobe neco neuveritelneho, ted uz spis usmevna vzpominka, ktera dnes uz docela nudi. Preci jen sledovat polovinu casu nekoho jak chysta jidlo nebo ho nosi zahranicnim hostum - to by mozna mohlo bavit kozatou Migelu nebo homo kluky v akci - me ne... Waldu po emerickem vyletu vysoupli z titulku. Josef nikdy neumel varit. Nataceno v Puppu - ehm v Moskve. Spousta dobrych hercu a skvelych krabic a la Kinoautomat. A samozrejme nadcasove pribehy/situace ze zivota - to je velke plus (26.08.2010)

Někdy v roce 1998, když jsem byl ještě v dětském věku, tak ČT vysílala "Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech", kde mohli diváci znovu živě hlasovat o tom, co se má stát, tentokrát už normálně pomocí telefonů. Ten seriál jsem miloval (v hlavě mi nejvíc utkvěla epizoda s vysokozdvižným vozíkem, se kterým pokaždé někdo nevybral zatáčku a rozbil naložené talíře) a Sváťa Kuřátko byl opravdový sympaťák. Vždycky jsem při sledování dostal hlad a uvažoval jsem, že až vyrostu, stanu se kuchařem. Dnes už takové myšlenky sice nemám, ale stále se na ten seriál rád podívám. Po deseti letech ČT nasadila reprízu původního "záznamu" z roku 1984, takže už sice nemůžeme o vývoji děje hlasovat, ale můžeme aspoň i my mladší vidět, jak to tehdy probíhalo. Stále je to pro mě povedený seriál. Epizody jsou většinou odlehčené a humorné a vystřídalo se zde mnoho kvalitních herců. Dějové zápletky jsou zajímavé a líbilo se mi, že sledujeme "kariérní postup" hlavního hrdiny - z malého penzionu až do Interhotelu Vltava (jmenoval se tak, že ano? :) ). (21.07.2008)

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto, že se diváci oblbovali údajným hlasováním pomocí blikání světla v domácnostech. Že je to totální nesmysl, však bylo každému šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo pokračování jaké chtělo, v obou případech se děj během dvou tří minut zase sjednotil. Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se jednalo o příběhy typicky socialistické. Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky, že to spíše budilo úsměv. Nereálnost určitých dějství musí být dnes už víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a z nostalgie se lze na to podívat i dnes. (28.05.2014)