Hřiště snů

Námět, děj, poetika a herci to je to co tomuhle snímku dává tři hvězdičky, dala bych i víc jenže to by celý film nesměl být prošpikován nudnými americkými nacionalistickými kecy, které jen občas střídají kecy o Američanech a jejich vztahu k baseballu, kdyby povídali jen o tom baseballu bylo by to na celé čáře lepší. A závěrečné doslova eposní usmíření otce a syna, je to co by filmu taky neuškodilo, kdyby tam scéna chyběla. 55% Protože prokousat se americkými rádoby řečmi je pro otrlé povahy. (20.07.2009)

Zajímavý snímek, který je od začátku zahalen do příjemného mysteriózna. Tomu napomáhá jak výborný soundtrack Jamese Hornera, tak dobrý Costner. Docela jsem byl zvědavý, jak se zajímavý scénář rozvine, bohužel se dostavilo zklamání. Prostě zbytečně přeslazené americké finále, které docela kazí příjemně oddechový pocit, který jsem zaží­val při sledování­ většiny sní­mku. Na druhou stranu jde o kvalitní­ film, i dí­ky účasti legend filmového plátna Burta Lancastera a Jamese Earla Jonese. 60% (23.11.2011)

Nikdy jsem NEBE nehledal, ale pokud po něm někdo marně pátrá, tak mu mohu potichu pošeptat, že se nachází v Iowě na poli farmáře Kinselly - souřadnice dodám za přiměřené finanční vyrovnání. Jsem si pravdivostí informace jistý, protože nikde jinde na světě nevybíhají nadšení mrtví lidé v dresech z kukuřičného pole, aby si spolu mohli cvrnknout partičku baseballu. Nechme je v klidu hrát a nezavírejme Kinsellu do cvokhausu jenom proto, že fascinovaně kouká na prázdné hřiště a vidí na něm něco, co my vidět nemůžeme. Do zábavy má tento snímek sice poměrně daleko, ale umřít při něm nudou není vůbec snadné. (21.02.2012)

Cevin Kostner a jeho americka poeticka nadhera. Reziser Phil Alden Robynson mi hovori leda tak hovno, ale ako odlahcenie od drsnej reality vsedneho dna sa film da dobre zniest. Okrem samotneho Kostnera /Tanec s Vlky/ tu hra este aj Burt Lancaster /Vlak 1964, Run Silent Run Deep s Clarkom Gableom, letiste 1970/ a Ray Liotta. Prilis americke vo vysledku, ale stale nadpriemerny snimok : 70 % (18.04.2015)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)