Reklama

Reklama

Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

(série)
  • USA The Jeffrey Dahmer Story (více)
Trailer 1
Drama / Krimi / Životopisný
USA, 2022, 8 h 53 min (Minutáž: 45–63 min)

Hrají:

Evan Peters, Molly Ringwald, Michael Beach, Richard Jenkins, Niecy Nash, Shaun Brown, Colby French, Mac Brandt, Michael Learned (více)
(další profese)

Epizody(10)

Obsahy(1)

Usvědčený zabiják Jeffrey Dahmer za víc než deset let zavraždil sedmnáct mladých kluků a mužů. Jak to, že tak dlouho dokázal unikat spravedlnosti? (Netflix)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (39)

Cappuccino 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Na moje prekvapenie bol Dahmer v seriáli vykreslený na nerozpoznanie od skutočnosti. Nielen jeho osoba, ale aj okolie rodiny, susedia či jednotlivé obete a spôsoby vrážd odpovedali realite. Aj keď Evana Petersa nemám príliš v láske, musím povedať, že ako Dahmer predviedol fantastický výkon. Tempo epizód je relatívne pomalé, čo môže niektorým divákom prekážať. Aj mne samému trvalo dlhšie, kým som sa prehrýzol všetkými časťami. Väčšinu z nich môžem ohodnotiť nadpriemerne, našli sa však aj časti (najmä 7., 8. a 9. epizóda, za highlight naopak považujem geniálnu 6. časť), ktoré mi prišli nadbytočné a rozoberali detaily, ktoré by sa skôr hodili do dokumentu. Aj preto zostávam na slušných štyroch hviezdach, na plný počet to nebolo, ale fanúšikom true crime ho môžem aj tak odporučiť. ()

Bordoshut 

všechny recenze uživatele

10/10 – Příběh Jeffreyho Dahmera je poslední dobou často skloňovaný jakožto jeden z nejlepších seriálů uplynulého roku, takže jsem si ho přirozeně nemohl nechat ujít. Musím říct, že i přes všechny chvalozpěvy, které jsem si na něj dosud vyposlechl, jsem byl poměrně mile překvapen. Rozhodně se totiž nejedná o klasický příběh o zločincovi, který páchal zlo, než byl dopaden – alespoň tedy ne pojetím. Seriál je totiž okořeněn, skoro bych řekl protkán, neustálými skoky v čase, které divákovi přibližují, co a jak formovalo jeho charakter a nenápadně poukazují na jednotlivé faktory, které způsobily, že se stal sériovým vrahem. Otázka „Co by bylo, kdyby...“ přitom neustále visí ve vzduchu a divák si ji neustále pokládá. Stal by se vážně Jeffrey Dahmer vrahem, kanibalem a nechuťákem, kdyby měl doma normální zázemí / kdyby lépe zapadl ve škole a našel si kamarády / kdyby nedošlo k několika náhodám / kdyby ho otec neučil pitvat mrtvá zvířátka na silnici? A tak dále. Moc pěkné zamyšlení a hluboké nahlédnutí do duše odstrčeného člověka, bohužel se sklony k řezání do masa. Líbí se mi, že se seriál nesoustředil jen na výčet různých brutálních vražd a místo toho se nám snažil ukázat Jeffreyho osobnost, jeho neutěšený život a hlavně pochmurné osudy, které kvůli jeho činům postihly rodiny jeho obětí a také jeho vlastní rodinu. Přidávám plusové body i za to, že tvůrci nebyli založení proti JD a ani se ho naopak nesnažili stavět do role obětního beránka zlé společnosti. Jednoduše odvyprávěli okolnosti, činy a následky a nechali divákovi volnou ruku k tomu si na něj utvořit vlastní názor. Mínusové body za to, že některé epizody se vlekly více, než by bylo záhodno, a přece jen by v seriálu o jednom z nejkrvelačnějších a nejperverznějších lidí v historii lidstva neměl chybět gore. Ne, že by tam nebyly náznaky, ale alespoň jednu pořádnou řežbu nám Netflix mohl nadělit. To však budiž vykompenzováno dechberoucím herectvím všech zúčastněných. Některé scény byly neuvěřitelně mrazivé a zejména po celou první epizody divákovi tuhle krev v žilách. Nebál bych se říct, že Monstrum má jeden z nejlepších pilotů v historii všech seriálů. Verdikt: „Dá si někdo srdce?“ ()

Reklama

Fr 

všechny recenze uživatele

„PRÁVNÍKA NEPOTŘEBUJU. PROSTĚ BUDU UPŘÍMNEJ A VŠECHNO VÁM ŘEKNU…“   Tak tohle je prostě Amerika… Za spoustu svejch problémů si může sama (ale to asi i my tady u nás, že?). Nekouká se na to moc dobře. Víte, nemám rád filmy o bukvicích a tenhle je navíc ještě uchylák… Spíš mě napadá, že je to natočený pro jemu podobný, aby ho mohli vytáhnout a … Toužili jste při sledování série Manhunt… po celistvý výpovědi masovýho uchyláka? Tak tady ji máte! Naštěstí to pak není jen o něm, ale i o dopadech na okolí, ale zase je to místy zdlouhavý. Tak si vyberte. A nejlepší (nebo kurva nejhorší? Jsem z toho nějakej zmatenej…) je, že nakonec člověk zjistí, že možná ten magor Jeff není na tý Americe to nejhorší.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Zjistím, jak vypadá strašák černejch bukvic. 3.) Vždycky jsem chtě využít do mrtě svý zájmy.  /// Thx za titule „Eliška K. Vítová“.                   PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** ()

HateBreeder 

všechny recenze uživatele

Příběh Jeffreyho Dahmera, aneb „Cesta do hlubin zabijákovi duše.“ Přiznávám pro téma sériových vrahů mám docela slabost. Překvapivě tady mě nezajímají vizuální orgie s orgány a tekutinami lidských obětí, mnohdy se stačí podívat na reálnou foto dokumentaci ze skutečných míst činu a k tomu si přečíst policejní zprávy, a to nemůžou žádné filmové triky přebít. Takže z tohoto pohledu mě filmaři mile překvapili, že se zdrželi laciných až trapných pokusů diváka sundat tím, že mu ukážou useknutý gumový penis. Od prvního dílu, který byl ještě značně sugestivní a bylo tam jasně naznačeno, že se nebude jednat o příběh věčně nespokojeného geeka a pubertálního panice, se věci začaly ubírat zdánlivě tím správným směrem. Sledujeme navenek plachého, ale vnitřně neukojeného a rozbouřeného mladého člověka, který se ze začátku pokouší najít svoje místo a uplatnění ve společnosti, ale ono to nejde. Ať udělá cokoliv, setkává se s nepochopením okolí. Jeho největší radosti a slasti v ostatních vzbuzují jen opovržení a strach. Je to k zamyšlení, co se asi musí takovému člověku honit hlavou, když ještě nepřekročil tu hranici, odkud není návratu, nevydal se po temné cestě vnitřních běsů, ale stále čeká na okraji. Jednou nohou stále ve světě normálních lidských pravidel a emocí a tou druhou už přechází na druhou stranu, kam ho to z nepochopitelných důvodů táhne. Právě v tu chvíli musel pociťovat silnou nejistotu až strach z toho, že se mění v něco jiného, že nikde nenajde pochopení a všichni z jeho nejbližšího okolí se mu ještě více vzdalují. Možná, že tohle je ta poslední možnost, jak takové lidi zastavit před tím, než rozpoutají peklo. Možná, že kdyby někdo rozpoznal jeho hrůzný potenciál a zároveň strach a nejistotu z normálního fungování, tak by ho stihl nasměrovat jinam. Možná. Ale to, co se takovým lidem odehrává v tu chvíli v hlavě zřejmě nepochopíme ještě dlouhou dobu. Od začátku, kdy nám byla seriálem předkládána historie tohoto monstra, jeho dětství, rodinné zázemí a sociální vztahy s okolím, bylo patrné, že je něco hodně špatně. Jako první to měli poznat jeho nejbližší, tj. rodiče, ale ti měli dost práce sami se sebou a na podivné chování jejich syna už pozornosti nezbývalo. Ty signály tam byly. Otec místo toho, aby se na svého syna více zaměřil a potom by jistě poznal, že se v něm odehrávají nebezpečné pocity a touhy, tak se s ním věnoval rybaření, lovu, zpracování masa, sbírání přejetých zvířat ze silnice a taxidermii, což jsou vlastně ideální kratochvíle každého normálního malého kluka. Ale dobře, není na místě veškerou odpovědnost házet jen na rodiče. Dahmer prošel školním systémem, armádou, měl několik pracovních záseků, všude, kde se objevil, se vyskytly podivné nehody, a proto se ho chtěli co nejdřív zbavit a hodit odpovědnost na někoho jiného. Dnes je to těžko pochopitelné, protože o duševní a sociální život nestandardních jedinců se zpravidla zajímá více lidí a tak nastává spíš opačná situace, že se hledají problémy tam, kde žádné nejsou. Nicméně ani dnes toto není podchycené a spousty vyšinutých jedinců proklouzne sítem monitorování a pak se dějou věci. A ve filmu to bylo názorně ukázáno, že ty začátky dospělosti si Dahmer vlastně dělal, co chtěl, choval se naprosto mimo běžné chápání a mnohdy jen tak účelově provokoval, aby dostal důvod pustit tu bestii ven, aby tu temnotu, která na něj už kdesi čekala přivolal. Tehdy se v něm právě odehrávalo to vnitřní dilema, ale jeho stále něco drželo ve stavu příčetnosti, a proto se to snažil zahnat chlastem, jako by požil pouze špatný den v práci. Věřím tomu, že psychika sériového vraha má někde svůj spouštěč, který když se aktivuje, tak potom přejde na druhou stranu, jejich mysl se změní a už není žádná šance k návratu. U Dahmera to chvíli trvalo, ale jeho vnitřní hlas byl silnější. Jakmile jednou poznal tu neomezenou moc nad lidským životem, jakmile se mu do jeho obětí promítly všechny jeho touhy a sny a zároveň jeho strach, tak už je jeho proměna dokonána. Potom už jen stačí držet počítadlo.  Jak se dostával k vyššímu a vyššímu počtu jeho obětí, jako by se u něj začal objevovat jistý božský komplex. Jeho ostražitost se vytrácela a kdyby to takhle šlo dál, tak by jednou snad přišel vraždit až na policejní stanici. Také je zajímavé, jak se vyvíjelo pouto mezi Dahmerem a jeho obětí. I když se to zdá prakticky nemožné, vzhledem k tomu, co svým obětem prováděl, tak k nim choval jistý druh možná trochu zvrácené náklonosti. Snad dokonce lásky. Možná ho hnala touha nebýt pořád sám a mít u sebe někoho napořád. Někoho, kdo neuteče, nevzepře se jeho potřebám, kdo bude při něm stát až do konce. V mysli těchto lidí nelze číst, co názor, to naprosto odlišná teorie. A každá je svým způsobem platná. Ať tak nebo tak, jisté je, že pokud budeme hledat společný vzorec chování sériových vrahů, společnou motivaci, která je vedla k jejich hrůzným činům, nemůžeme uspět, protože mysl každého z těchto individuí je jiná, jejich rodinné zázemí, vztahy, potřeby, těžko najdeme shodu u všech. U Dahmera  by se odpověď na tuto otázku mohla ukrývat v jeho dětství, které mělo k ideálu daleko, ale na druhou stranu takové a mnohdy ještě horší začátky života zažijí statisíce dětí a nestanou se z nich monstra. Takže ta příčina bude ještě někde jinde, a proto se závěrem této TV serie, resp. s vysvětlením Dahmerova otce o chování jeho syna prostě nelze souhlasit. Po filmové stránce se mi zdokumentování života jednoho z nejznámějších sériových vrahů líbilo. Jak jsem napsal na začátku, namísto ukazování bezduchého explicitního násilí se snímek soustředil na život vnitřně roztříštěného jedince, který v sobě bohužel nosil temnotu, jež ho ke konci naprosto pohltila a za následek to mělo oběti na životech jednotlivců a zničený život mnoha rodin. Nebylo to bezchybné a byla tam i tzv. hluchá místa, ale v tomto případě opravdu nechci hledat mouchy za každou cenu. Já si tam našel, co jsem chtěl, příběh Jeffrey Dahmera jsem znal poměrně dobře ještě před vznikem tohoto seriálu. A myslí, že tvůrcům se v tomto případě podařilo napsat za tímto příběhem docela důstojnou tečku. Otázka ovšem je, jestli si to takový člověk jako byl Dahmer vůbec zaslouží. ()

castor 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (5)

  • Scéna, kdy se Jeffrey Dahmer (Evan Peters) chystá napadnout běžce, se ve skutečnosti odehrála jinak. Dahmer ve skutečnosti na běžce čekal na jeho obvyklé trase s úmyslem ho zavraždit, on se ale ten den náhodou neukázal. (Delock)
  • Tony (Rodney Burford) je hluchý, přesto vícekrát reaguje na hlasové pokyny, např. při focení. (Zix.)

Reklama

Reklama