Bullittův případ

Tahle McQueenova klasika patří pro mě mezi ty slabší díla. Jako detektivní zápletka je sice zajímavá, ale samotná slavná honička mě příliš nezaujala. Možná že mezi dnešními akčními filmy už nemá tolik co nabídnout. Jinak McQueen odvádí kvalitní práci jako vždy. Další herci snad kromě Roberta Duvalla pro mě nejsou příliš známí. Sympatická Jacqueline Bisset tu bohužel má jen omezený prostor. I tak ale snímek stojí za vidění. "Kde máte svědka?"" (04.12.2019)

Film o ktorom sa hovorí predovšetkým kvôli automobilovej naháňačke. Úprimne, mňa nejako neohúrila. Mňa skôr zaujalo pobehovanie medzi štartujúcimi lietadlami. Čo sa týka príbehu, tak na rok 1968 určite fajn, ale z dnešného pohľadu na úrovni epizódy priemerného krimi seriálu. Ešte v budúcnosti skúsim doplniť nejaké ďalšie chýbajúce kúsky do mozaiky s názvom Steve McQueen, ale Bullittův případ si svoju povesť rozhodne neobhájil. (07.03.2020)

Nijak objevná krimi, zub času ji trochu ohlodal... ovšem svým způsobem je perfektní - třeba tím, že nepadne ani o jedno slovo víc než je nutné. V době hrdinů, kteří v kadenci slov předčí i kalašnikov, to je pohlazení na duši. Žádné zbytečné řeči, jen vše říkající záběry a dokonalé volby prostředí. Ano, automobilová honička beze slov a bez hudby na pozadí je tím nejlepším z filmu a ovlivnila vývoj v této oblasti jako žádná jiná. San Francisco, čistý zvuk motoru Mustangu 1968 a odletující poklice. To je TA automobilová honička. Bullitt je neosobní, ale zarputilý. Dotáhne to do konce, i kdyby při tom přišel o všechno. A hraje ho Steve McQueen. Good! (04.03.2012)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)

Na Bullittovi sa už trochu podpísal sám čas, ale i napriek tomu sa stále jedná o nadpriemernú záležitosť, ktorá nemá vo svojom o(d)bore naprosto žiadnu konkurenciu, je to proste klasika klasík, pričom by som zrejme našiel i nejaké "chyby na kráse" , aj keď určite nie na krásnej, vedľajšej postave menom Cathy v podaní atraktívnej anglickej herečky → Jacqueline Bissetovej, s ktorou si predsa mohli dať scenáristi o niečo viac námahy, keďže jej scény väčšinou pôsobia dosť nezaujímavo a strnulo, čím chcem ďalej naznačiť, že sa celkove nevyužil jej potenciál, a tak sa radšej mohla tým pádom celkom vystrihnúť, pretože o nič podstatné by divák aj tak neprišiel, ak nepočítam aspoň jej maximálny pôvab, s ktorým nás mohla na istý čas poriadne (vy)dráždiť. Za to u jej neoblomného priateľa → poručíka Franka Bullitta sa tých schopností a možností využilo naozaj požehnane, pretože ma nielenže sprevádzal v minimálne dvoch vydarených sekvenciách: po a). v automobilovej naháňačke po strmých, kopcovitých cestách v kalifornskom San Franciscu a po b). v snáď ešte dynamickejšej pasáži na letisku, kde nebolo vôbec žiadnej núdze o akčné scény plné nepredstaviteľných hereckých kreácií, z ktorých následne čerpali mnohí filmári... Rovnako by som tiež pochválil aj úvodnú v nemocnici, kedy sme sa tam zase zdržali až príliš. Predstaviteľ protagonistu, čiže Steve McQuenn, je už sám o sebe neuveriteľnou legendou kinematografie, skrátka jeho ponorenie sa do svojej postavy, mu ihneď (u)veríte, a tak sa absolútne na nič nehrá, on ním proste JE. Ešte zopár viet ku technickej stránke tejto mimoriadne zaujímavej detektívky: Strihová skladba Franka P. Kellera zvyčajne veľmi dobre funguje, i keď určite nie je úplne bezchybná, no má svoje pevné zastúpenie. Strihač sa musel jednak prispôsobiť i režisérovi Petrovi Yatesovi, s ktorým bol pravdepodobne v strižni, kde sa dohadovali o jednotlivých záberoch, ktoré ponechať alebo ktoré zahodiť, a na ktorých si dal pre zmenu extra záležať aj → kameraman Bill Fraker. Výprava je vari automatická, tam našťastie scénograf Albert Brenner nemusel stavať žiadne veľké kulisy, lebo to nebolo potrebné. A čo by to bolo nakoniec bez rytmickej hudby: argentínsko-amerického skladateľa, pianistu a dirigenta → Borisa Claudia "Laloa" Schifrina, ktorý sa postaral o svieži soundtrack, bez ktorého by sa to nezaobišlo. Summa Summarum: „Film je označovaný za jednu z najväčších policajných drám všetkých čias, keď sa k tomuto názoru rovnako prikláňam”. (24.04.2022)