Bullittův případ

Je zaujímavé sledovať, ako sa podobajú a koľko styčných prvkov majú americké a francúzske kriminálky zo sedemdesiatych rokov (plus pár rokov hore a dole). Zápletky, herecké typy, dusná atmosféra. Dosaďte si v prípade Bullittovho prípadu za McQueena Deloina alebo Belmonda, za šéfa alebo zabijáka Gabina, za San Francisco Paríž a výsledok bude rovnaký. Bullittov prípad je síce najznámejší geniálnou automobilovou naháňačkou, ale aj samotná zápletka je solídna a drží diváka celý čas v napätí, nie je však výnimočná. Zároveň je snímka dôkazom, že si filmy pamätáme najmä vďaka obrazom a sekvenciám, ako kvôli deju. Jej základná myšlienka je vyjadrená pár vetami v sekvencii McQueen/Bisset pár minút po nájdení mŕtvoly mladej ženy. Proti jednoduchosti v tomto prípade nemám žiadne námietky. Taktiež je zaujímavé sledovať, ako je ťažké v prípadoch oboch krajín na túto kriminálnu tradíciu úspešne naväzovať. (05.02.2013)

Dobre, nedá sa ako prvé nespomenúť úžasná scéna automobilovej naháňačky centrom San Francisca. Je to jedna z mojich najobľúbenejších filmových scén. I keď je pravda, že obsahuje aj chyby, v podobe opakujúcich sa záberov a preto viac krát vidíme napríklad zeleného chrobáka a po opakovanom pozeraní to kazí dojem. Ale pri prvom zhliadnutí som bol naozaj unesený. Aj vďaka skvele vybranej hudbe. Čo však nemôžem veľmi pochváliť je dej a nudnejšie pasáže. Film je ukážkou starej filmovej školy so všetkými svojimi kladmi i zápormi. Bullittov prípad si na nič nehrá, a len nám ukazuje ako má vyzerať pravá a nefalšovaná kriminálka. Len čo ma veľmi mrzí na tomto snímku, je scenár. Je síce pravda že McQueen hral policajta ktorý toho veľa nenahovoril, ale keď niečo povedal tak to bola perla a nielen on ale všetci. Všetky dialógy a rozhovory boli nemastné neslané, vlastne by sa dalo povedať že veľmi suché a len vďaka tomu dávam menej než by som čakal. (15.09.2019)

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)

Film o ktorom sa hovorí predovšetkým kvôli automobilovej naháňačke. Úprimne, mňa nejako neohúrila. Mňa skôr zaujalo pobehovanie medzi štartujúcimi lietadlami. Čo sa týka príbehu, tak na rok 1968 určite fajn, ale z dnešného pohľadu na úrovni epizódy priemerného krimi seriálu. Ešte v budúcnosti skúsim doplniť nejaké ďalšie chýbajúce kúsky do mozaiky s názvom Steve McQueen, ale Bullittův případ si svoju povesť rozhodne neobhájil. (07.03.2020)

Slušná kriminálka ze staré školy se Stevenem McQueenem v hlavní roli. Prvních 40 minut mi to přišlo nudný, ale potom se to docela slušně rozjelo. Role poručíka Bullita McQueenovi padla jako ulitá. Další "statečný" Robert Vaughn předvádí také solidní výkon. Legendární honičku asi moc připomínat nemusím i když má své mouchy (potkávání stále stejných aut..). Pro mě tři a půl hvězdičky, ale za McQueena dávám čtyři..... (29.12.2007)