Útěk z L.A.

Miluju ten film a těžko se mi určuje jestli je lepší LA nebo New York..to mám stejný asi jako u Mortal Kombat 1 a 2 taky oba díly žeru a neumím říct který mám radši..teď k LA.. je to béčkovější, zábavný, hodně vedlejších postav (některé mají i se Snakem minulost), vizuál zedkovej, ale strašně žeru tu atmosféru, ty dialogy, hudbu.. za mě vše dle mého gusta. Tenhle film bych mohl vidět nespočetkrát a nikdy mě neomrzí. Snake Plisken - ta jeho povaha a chováni..to je můj člověk prostě.. sarkastickej, nikomu nevěří, většina jeho přátel ho podrazila, zahořklej, všichni si mysleli že je mrtvej, ale není.. a že prej vyšel ze cviku, ale nevyšel.. a má to všechno totálně v píči.. prostě jeden z mých nejoblíbenějších postav hned za Tony Montanou. Nevím co víc dodat.. vytknout nemám co.. prostě ten film si získal moje srdce. (30.03.2012)

Fakt jsem se lekla, když jsem viděla Kurta Russella, že je to pokračování filmu "Kapitán Ron", kde Snake z tohoto filmu vypadá naprosto stejně jako Ron! Ale jinak to byla krávovina. Hvězdičky daruji za skvělé provedení zemětřesení a zničeného L.A. - fakt zajimavý Sunset bulvar a podobně. Jinak triky byly zoufalé, herecké výkony nulové, myšlenka žádná a i jsem se nudila! (18.03.2009)

Tohle pokračování beru jako nepříliš povedený žert samotného Johna Carpentera. Ne jen že je to v mnoha ohledech horší než předchozí díl, ale většina triků tu byla opravdu na otřesné úrovni a ani samotný děj (který v mnohém až okatě připomínal jedničku) mě moc nebavil. Co si budeme nalhávat, kromě několika povedených scén, to byla dost nuda. Líbila se honička a následná bitka s motorkáři, nebo slizký doktor Bruce Campbell, kterého bych snad ani nepoznal, kdybych dopředu nevěděl o jeho účasti. Valeria Golino tu byla naprosto zbytečná (a to jsem se na ní těšil – mám pro ní jistou slabost) a Steve Buscemi taky podal jeden ze svých slabších výkonů (to bylo zřejmě dáno i jeho postavou, která mně moc nezaujala). Bohužel, ale tomuhle prostě nemůžu dát ani průměr… (27.08.2018)

Po Útěku z New Yorku mě tenhle film zklamal. Všechno je tu vystavený na naprosto stejný pointě: Plissken jde do nejhorší věznice USA, která leží na ostrově poblíž Spojených států, jenže v tu chvíli do věznice někdo důležitý s jistým důležitým kufříkem spadne, Plisskenovi tedy policie píchne do těla jed a řekne mu, že má několik hodin na to, aby kufřík vynesl ven. Bývalý veterán z Vietnamu a prvotřídní zločinec s páskou přes oko se tedy vydává do města, kde mafie ovládá život a kde je jistý důležitý boss jezdící v monumentálním autě se spoustou světýlek... Opakování příběhu by ale nebylo zdaleka takovým mínusem, kdyby v tom filmu nebyly zkurvený počítačový efekty ze začátku 90. let. Tam kde se Útěk z New Yorku z roku 1981 dokázal držet na hranici uvěřitelnosti roku 1997, se to Útěku z LA zasazenýmu do roku 2013 nedaří ani náhodou... Možná i částí kvůli počítačovým trikům tenhle film hodně ztrácí i co se atmosféry týče... Škoda, protože Kurtovi tahle role mimořádně sedne. (12.06.2007)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)