Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (181)
Příjemný film, který mě upřímně řečeno celkem překvapil - čekal jsem od něj daleko méně. Děj už sice všichni známe z mnoha jiných filmů, stejně jako všechny postavy, ale i tak se na to pěkně kouká. Kluci zpívají, ředitel řve, Jugnot výborně hraje... Co mě nepotěšilo byl ustřihnutý konec (který přišel jako rána z čistého nebe asi o půl hodiny dŕíve, než jsem ho čekal) a chabý scénář. I přesto se ale rozhodně jedná o film kvalitní. ()
Nebojte se, není to žádnej doják, jak tady vyhrožují nejvíce obodovaní uživatelé. Clément Mathieu je dokonalý vychovatel, který podobně jako Mark Thackeray či Igor Hnízdo dokáže, že ho jeho třída sígrů začne milovat. Konec si můžete tipnout ale taky nemusíte, protože nakonec co z toho, tady jde přeci o úplně něco jinýho. ()
Možná trošku přísné hodnocení (je to tak 70%), ale je fakt, že s takhle slabým scénářem to jinak dopadnout nemohlo. Herecky ovšem velmi příjemné pokoukání s výbornou hudbou..... Jak píše Jhershaw - já taky nejsem cynik a brečím u filmů docela často (a rád :), ale filmy kterým se podaří mě tolik dojmout, jsou v jiné kategorii .... ()
Konečně začínám chápat, proč Tetsuo tak brojí proti "humanistickým" filmům, které jsou na jedno brdo. Vždyť to je sázka na jasnou výhru - vezmu nějaké (pře)výchovné zařízení, kterému šéfuje přísný ředitel, a pošlu tam mírného učitele, který žáky změní. A když bude učitel odcházet, žáci se s ním hezky rozloučí, jak dojemné... Nechápejte mě špatně, Slavíci se mi líbili, ale prostě si nemyslím, že 101. variace na toto téma, nikterak dějově originální, by měla být takto oslavována. Čistě matematicky: Scénář za 3*, herci za 4*, režie za 4*, hudbě bych dal nejradši 6*, z dětských chorálů mě mrazilo v zádech, což tuším dává jako výsledek docela slušných 80%. P.S. Cynik nejsem, u filmů brečím docela často, ale prostě nebudu brečet u každého dojemného loučení s učitelem. ()
Scénář: Christophe Barratier, Philippe Lopes-Curval .. Byl jsem natěšený a.. líbilo se mi to! Dva dávní spolužáci se sejdou a začíná vyprávění části jejich životů, jež se odehrálo před více než padesáti lety. Parta kluků se v tvrdé internátní škole po příchodu nového hudebně nadaného učitele začíná měnit.. Snímek moc originality nepobral, zato milé klišé je tu na každém kroku. Největší škoda je, že od začátku víte kteří malí kluci se spolu sešly. Pozorným to dost prozradí. Nebýt toho, mohlo být závěrečné, emocionální a dojemné finále daleko silnější. Kdyby nic jiného tak minimálně kvůli režii, nádherné hudbě a chlapci zpívaným písním to stojí za shlédnutí. Pokud nejste z kamene, dostanete ještě mnohem víc.. 75%. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (11)
- Ve Francii se snímek stal hitem, do kin se na něj přišlo podívat více než 6,5 milionu diváků. (imro)
- Film se natáčel na francouzském hradě Château de Ravel, který se nachází na francouzském území Puy-de-Dôme, jenž je pojmenován po vyhaslé sopce. (Trajektt)
- Ve Francii se po uvedení filmu do kin zvýšil zájem dětí o sólový a sborový zpěv o 30%. (hippyman)
Reklama