P.F. 77

P.rdel F.alešná až běda... . . . A vidět tu dnešní vytrendovanou čudlárnu, jak si hraje na hru na heroje a přitom je to všechno jen klasa za šekel přeliz a bejt v tý době, prolézají bolšánovi kaďák jako ty jejich starší vzory (...že, byli TAM všichni, no skoro všichni...), tak jak to dělají dnes jen za to, co je platí... Každopádně zde staří i mladí přehrávají až běda, vypouštějí z tlamek rádobynosné kraviny a celé je to jedna trapně vypocená taškařídce... %-o . . . Jedna hvězda tedy jen za řemeslo a možná ani to ne, protože jak jinak je to včetně otravné kamery formou i obsahem jen blábol a další rutinní televizácká sračka... - - - P.S. ...Narozena slavného 17. 11. (1926), agent StB, ev. č. 11837, krycí jméno KLÁRA... A ti další? . . . Nasrat soudruzi! - - - - - (Poprvé viděno na >pifkuntálské jebničce< - hodnocení 411., komentář zde s pohrdáním jako čtyřiadvacátý - 20.12.2011) (20.12.2011)

Film dokonale vystihuje společenskou atmosféru v době Charty 77, kdy se na veřejných shromážděních aklamativně Charta odsuzovala, aniž by ji někdo měl možnost číst. Sám jsem jako student tehdy v neformálních diskuzích se svými kamarády tuto skutečnost kritizoval, za což jsem si vysloužil dost nepříjemný výslech v Bartolomějské na StB (skutečně jeden "hodný" a jeden "zlý" policajt), protože mě někdo  udal pro údajné schvalování Charty. Přitom jsem nebyl žádný disident, ani jsem žádného disidenta osobně neznal. Umělci shromáždění tehdy v Národním divadle nebyli zdaleka jediní, kdo se této celonárodní potěmkiády zúčastnil v zájmu zachování své kariéry.  Těch opravdu statečných, co Chartu podepsali nebo šířili, byla jen malá hrstka, převážná většina národa držela hubu a krok, i když svým pokrytectvím si mezi lidmi režim určitě tenkrát nijak nepomohl. Na snímku je také půvabné, že jedna z těch tehdy mála doopravdy statečných, skvěle hraje roli té, která proti svému přesvědčení nenašla odvahu k otevřené kritice režimu, zatímco spousta těch, kteří našli v sobě "odvahu" teprve po sametovém převratu, zde ztvárňuje ostatní postavy - jak jim asi při tom bylo? Skvěle napsaná inscenace, i když v závěru kvůli většímu účinku možná až zbytečně patetická. Hvězdičku dolů však musím dát za obvyklé neduhy v ČT - špatnou srozumitelnost mnohých replik, často navíc přehlušovaných zbytečně hlasitým hudebním nebo ruchovým podkresem. Rovněž těkavá kamera a bezúčelné přepínání mezi černobílým a barevným obrazem víc rušily vnímání, než by něčemu pomáhaly. (27.08.2023)

Evidentně i mezi těmi zbabělci, co nepodepsali Ch77, byli hrdinové. Snad i větší, než ti, co podepsali, protože nenašli morální vykoupení v podřadné práci, výsleších a kriminále. (P.S: já Ch77 nepodepsal, protože jsem ještě nebyl na světě, ale kdybych byl, tak bych podepsal, fakt, přísahám, já nejsem žádná bolševická svině a Antichartu bych nepodepsal, ani kdyby ji napsal sám Šándor LaVey). (20.12.2011)

Jaroslav Brabec natočil dobový příběh z temného období Anticharty, kdy byli umělečtí tvůrci a pracovníci divadel a rozhlasu na nátlak Komunistické strany nuceni podepsat nesouhlas s "pamfletem" Charta 77 a tím souhlasit se současným režimem a jeho ideologií. Hnus, který bohužel téměř všichni podepsali. Až na pár výjimek, mezi nimiž byla i Vlasta Chramostová, která si zahrála profesorku na Damu, Lídu Damiánovou (ta však zde kvůli nátlaku rodiny podepsala). Co dělá z filmu opravdu bezvadnou podívanou je fakt, že Brabec film natočil téměř jakoby autentický dokument a svědectví doby, ve kterém se střídají barevné, ostré, matné a černobílé kompozice a spolu s původními archivními materiály tvoří dokonalou souhru. Jakoby film pocházel přímo z roku 1977. Vlasta Chramostová se do své role totálně ponořila a díky svým zážitkům jí vtiskla opravdovost a pravdivost. Čest její památce, neboť právě odešla do uměleckého nebe za svým manželem Stanislavem Milotou. Ostatní role, jak studentů, profesorů, estébáků a všech dalších postav jsou zahrány někdy až s mrazivou chladnokrevností. Jakoby všichni se svými rolemi naprosto splynuli. A to se už dnes u takového druhu filmu vidí jen málokdy. V poslední třetině atmosféra houstne víc a víc, dramatičnost se zarývá až do morku kostí, až dospěje k tragickému vyústění. Strašlivá ukázka normalizačního bahna, kde charaktery lidí byly ničeny, křiveny a ušlapávány komunistickou zvěří. Hanba všem těm bolševickým bestiím!!!! (07.10.2019)

Téma Anticharty je pro naši společnost do značné míry bolestivé a zdá se mi i, alespoň v umění, docela málo reflektované ba spíše obcházené a opomíjené. Vidět oblíbené televizní tváře participovat na něčem, co jsme raději ukryli do těch nejzazších zásuvek nevědomí, jelikož to vlastně vypovídá o nás samých... Televizní film Jaroslava Brabce však tato slova důsledně vyvrací. Vynikající Vlasta Chramostová a scénář psaný přímo pro ni, dokonce možná i podle ní (pozor však, paní Chramostová se ve skutečnosti zachovala přesně naopak, než v tomto filmu!!!), výborná kombinace hraných scén a autentických dobových záběrů, úžasné, na současnou filmovou tvorbu velmi nadprůměrné herecké výkony, morální vyznění filmu gumující všechny tlusté čáry za minulostí... Velice záslužný a povedený počin, tenhle ,,televizní" film... (23.11.2006)