Chuckyho sémě

Docela dlouho mi trvalo, než jsem se k nejnovějšímu pokračování této roztomilé série dostal, ale čekání stálo za to. Od tohoto dílu snad už žádný znalec Chuckyho nemohl očekávat horror a ten se taky nekoná. Ale co už, zábava je to skvělá, hlášky lítají vzduchem, končetiny taky, krev stříká a děti si mají aspoň s čím hrát. A to je nejdůležitější. (14.04.2009)

Jako horror to nefunguje ani náhodou, ovšem veselohra je to navzdory slabšímu rozjezdu (prvních cca dvacet minut jsem jen nechápavě zírala) zdařilá. Děj je sice poněkud přihlouplý, ale jelikož se nebere moc vážně, ani to nevadí. Povedly se bez trapností, což nebývá v žádném případě pravidlem, i odkazy na jiné filmy (osoby) zvláště Glen/Glenda potěšil. Btw. žádný z předchozích dílů s Chuckym jsem neviděla, ale po Seed of Chucky mám docela chuť tuto situaci změnit. (17.11.2008)

Tak tohle bylo docela husty. Scenaristum uz asi hrablo, takze z pokracovani Chuckyho udelali "rodinny drama" a netroufam si tipovat, co bude priste. Ale kdyz myslim rodinny drama, samozrejme to je hlavne cerna komedie se spoustou hlasek a par dobrejma vrazdama. A do toho vseho se porad resi Tiffany a Chuckyho syn Glen - Glenda. Co se tyce smrti, tak jsou spravne krvavy, ale neni to nic hororovyho, vsechno je totiz podany s humorem. Navic diky delce film nezacne nudit a ty loutky jsou fakt vymakany. A krom toho tu je jeste docela slusnej pribeh, ale vic jak na 3* to nevidim. (16.08.2006)

Velmi podařené ukončení (snad) celé série. Samozřejmě je to z větší části komedie, z menší pohádka, a jako horror to mohou vnímat asi jen děti. Ale to nevadí, protože je to skvěle udělané a hlavně je to výborná, roztomile zvrhlá zábava. Velice se povedl "Shitface", genderově nevyhraněný schizofrenní potomek Chuckyho a Tiffany. No a jeho maniakální rodiče jsou samozřejmě také k sežrání. Jennifer Tilly hraje s vtipem a nadsázkou sama sebe a dělá si neustále legraci nejen ze sebe, ale i třeba z Julie Roberts (povedené). Je zde jako už v předchozím dílu spousta vtipných vraždiček a také několik dobrých narážek na jiné filmy. Večerníček podle mého gusta. (08.10.2013)

Tak toto je jeden z dokonalých a ukážkových príkladov tzv. "guilty pleasure" pocitu zo sledovania - to jest na filme sa bavíte, i keď mrazí fakt, že drvivá väčšina tej zábavy pochádza z veľmi tvrdého, cynického humoru. Jedinou slabinou filmu je pre mňa práve postava Chuckyho a Tiffaninho dieťata - pre dej je zbytočný a scenáristicky silená našrobovanosť jeho postavy do príbehu je do oči bijúca. Podobne aj naviazanie jednotlivých scén je na viacerých miestách neskutočne odfláknuté a technické prevedenie častokrát odkazuje k C-čkovým produkciám. Lenže je tu jedno veľké ALE! Od začiatku sú totiž vo filme rovnomerne umiestnené výborné hlášky (pričom poteší fakt, že Chucky zďaleka nie je jediný uber cool hláškar...) a početné intertextuálne odkazy (poteší fakt, že sa odkazuje tak na konkrétne filmy ako aj na dobové prvky a štylizáciu scén plných klišé, ktoré práve poprevracaním sú úspešne nabúravané). A jeden odkaz sa vzťahuje aj na "geniálne zlého" Ed Wooda. A práve ten ma potom presvedčil, že spomínaná technická odfláknutosť a stupídnosť príbehu je tvorčím zámerom. Zámerom, ktorý u mňa našiel silnú odozvu. Áno je to zvrhlé, cynické a drsné, ale aj veľmi zábavné. A navyše to má krásny úlet k japončine, Takeshi Kitanovi a jedinečnú Jennifer Tilly s absolútne mňamóznym, chrapľavým hlasom :-) (27.02.2005)