Na pokraji slávy

Obyčejná školní maturita působí vedle Willovy zkoušky dospělosti jako zbytečně stresující, nudná a pro praktický život prakticky nepoužitelná. Jeho divoké dobrodružství nevzbuzuje závist, protože podvědomě tušíme absenci příbuzenského vtahu mezi realitou a takto ladnými zákrutami osudu, nýbrž radost z toho, že jej s ním můžeme od prvního kytarového rifu do posledního polibku na rozloučenou sdílet. Sbírat materiály pro článek do celostátního magazínu, být obklopen dívkami, pro něž éra hippie nikdy neskončila a moci naživo poslouchat ty nejlepší rockery, pod nimiž se kdy chvěla zem. Celkové aranžmá je pro Crowea důležitější nežli pevnost dramatického oblouku. Will během první a nejúžasnější cesty svého života pozná, že u četby Jako zabít ptáčka možná něco začíná, ale rozhodně nic nekončí. Krom řady lekcí tvrdých dostane i pár těch něžnějších a kdo viděl dva a více zástupců subžánru road-movie, velkých překvapení se nedočká. Na pozici hlavní postavy si krom Willa dělá zálusk jeden ze „zasvěcovatelů“, Russel (B. Crudup). Nárok mají oba. Stejným dualismem trpí konec filmu, kdy teprve ten druhý (po uzavření milostné linie) je tím oficiálním. Některé podzápletky zas vyznívají do ztracena a jejich význam pro primární děj není zřejmý (sestra). Řešit tyhle podružné záležitost u parádní pocitovky se soundtrackem, jenž ví, co je kvalitní muzika, znamená koledovat si o nálepku suchara, který nic nepochopil. Na důkaz, že pochopil, totiž na zprostředkování mého veskrze dobrého pocitu, slova bohužel nestačí. 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Eddard, JohnnyD (15.10.2011)

|| Scenár: Cameron Crowe | Hudba: Nancy Wilson | Produkcia: Cameron Crowe, Ian Bryce | Distribúcia: DreamWorks, Columbia | Štúdio: Vinyl Films | Rozpočet: 60 miliónov $ | Tržby: 47,383,689 $ || Vypravujúci film mimo zvyknutých kolají. To je jeho najväčšia ťahová sila smerom do predu od začiatku do konca. Kvalitných filmov s hudobnou tematikou je naozaj málo, pretože sú veľmi ťažko vystavateľné, pretože hudobná vložka často rozbíja gradačnú tendenciu celku v posunu príbehovej linky. Almost Famous je jedným z podarenejších kusov, no práve ku koncu mu dochádza dych. I tak výnimočný kus. (21.12.2011)

Mladý novinář zanechá školy a vydá se na cestu s rockovou kapelou. Své idoly tak poznává z pohledu z back stage. Skutečná cesta s kapelou je zároveň symbolikou dospívání jako takového. Na první pohled přímočarý příběh v sobě ukrývá přenádhernou hloubku, lidskost a lásku. Už hodně dlouho se mi nestalo, aby mi film takto dojmul, zároveň rozesmál a rozzářil (director's cut). (22.08.2019)

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75% (14.10.2019)

Veľmi dobre pozerateľný hudobný film s realisticky zobrazenou dobovou atmosférou a pohľadom na rockovú scénu z nekrytej strany. Slabinou filmu je podľa mňa Patrick Fogit, ktorý mi vzdialene pripomínal Píďu z Brynychovho nepodarku Romance za korunu. Na druhej strane je Kate Hudson veľmi príjemným prekvapením. Aj keď film nie je možné prijať bezvýhradne, určite patrí vo svojom žánri k tým vydareným. (14.06.2011)