Zrodila se hvězda

Neuvěřitelný comeback Judy Garland a další perfektní role Jamese Masona. Zrodila se hvězda je komplexním a krásně vyváženým pohledem na zákulisí hollywoodského byznysu, ale fór je v tom, že až ve druhém plánu. Do popředí totiž Cukor tlačí svoje dva hrdiny a snaží se člověku dokázat, že zrození hvězdy je sice velkou životní výhrou, ale tady to všechno teprve začíná. Pozvolna plynoucí cestu k neodvratnému konci často odlehčuje povedenými hudebními čísly (předváděčka v obýváku je famózní), a přestože jsou ty tři hodiny vážně hodně, už kvůli hereckým výkonům ústřední dvojky stojí za to tenhle film vidět. Jsem 29. hodnotící na čsfd? Trestuhodně přehlížený film. (12.03.2009)

(1001) Tohle byl, nečekaně pro mě, hodně hodně silný film! Muzikálová čísla tohoto druhu si můžu filmaři strčit za klobouk, na ty já si nepotrpím, ale to všechno mezi tím! Herecké výkony ústřední dvojice! A kamera! Obraz muže v županu na chodbě, na kterého se přes sklo odráží divoké moře bude odteď napořád v mé mysli. Tomuhle říkám výborná filmařina z té staré školy. (10.03.2012)

Túto verziu som videl ako poslednú a výrazne zaostáva či už za tou z roku 1937 alebo za najnovšou Cooperovou. Herecky ani nie, Mason je výborný, Garlandová tiež ujde, ale ju som nikdy nemusel, tak tu moje sympatie moc nemala. Hlavným problémom je prepálená dĺžka a plno úplne zbytočných piesní. Muzikály mám rád, ale tu ma ani jedna pieseň nezaujala, doslova som si ich pretrpel. Navyše tie piesne, ktoré nijako nezapadajú do deja, ten dej len brzdia. Keby sa vystrihli, mohlo to mať okolo 100 minút a bolo by to oveľa lepšie. (18.11.2021)

Myslel jsem si, že spojení Judy Garlan s Jamesem Masonem nemůže fungovat, ale ono fungovalo dokonale. James Mason mě zase ujistil, že je jedním z nejskvělejších herců, jací kdy vstoupili na plátno, a to i přesto, že je mnohdy přece jen dost teatrální. Vůbec to nevadí a s těmito dvěma herci si téměř tříhodinový muzikální opus užijete. (09.12.2014)

Judy si po letech znovu uvědomuje, že už není v Kansasu. A je v tom mnohem více hořkosti než dříve. Jde-li o kousavost sebereflexivních momentů, hluboko do masa se Cukorův film nezarývá, na to příliš věrně kopíruje osvědčené melodramatické schéma o ženě sžírané jejím rozporuplným vztahem k muži, který ji sílu dal i vzal. Příprava půdy pro závěrečné prohození rolí (poté, co Vicki Normana přeroste, ujímá se ona jeho) navíc trvá zbytečně dlouho, jakkoli jsou pěvecká čísla famózní, obohacují vyprávění a mají i nějaký ten mimofilmový přesah (nejdelší píseň, přehlídka stereotypních rolí, kterou šoubyznys ženám přiděluje, trefně pojmenovává, čím si na cestě ke slávě prošla, jak filmová Vicki, tak samotná Garlandová). Handlování s lidskými identitami, z nichž se v Hollywoodu stávají obchodní artikly, je ale zachyceno výstižně. Image makery nezajímá celá žena, ale jenom její jednotlivé části, které se kvůli snazší zpeněžitelnosti snaží standardizovat, připodobnit již existujícím výrobkům, učinit z ní kopii kopií (Dietrich eyebrows, Crawford mouth). Jako slavná osobnost přestává být sama sebou, přestává být pro sebe. Stává se z ní veřejný majetek. Řekl bych, že dnes je Cukorovo nemilosrdné vyčíslení ceny za slávu ještě více „up to date“ než před šedesáti lety. 80% (04.01.2015)