X-Men: Poslední vzdor

Mno... tak máme vymalováno. Ratner udělal mimořádně odvážný krok, když Singerovy figurky smetl ze šachovnice a rozehrál svojí vlastní partii (podobně to udělal John Powell... původní X-Men motivy ve trojce nenajdete, čeká vás "zimmerovská" smršť ;). Prvních patnáct minut rozhodne o tom, zda budete Last Stand jemně milovat nebo jemně nenávidět. Ratner udělal z dospělého comicsu nářez pro náctileté, ale díky jeho neutuchající snaze to nelze považovat za přílišnou degradaci. Třetí X-Meni se snaží stihnout za 96 minut hrozně moc věcí - jako by Ratner vytrhal z celé X-Men historie to nejlepší a snažil se to nacpat do jediného filmu. Paradoxně mu nepodrážejí nohy vypjaté situace, které zvládnul elegantně (i když méně "hmatatelně" než Singer), ale nízký rozpočet. Hmm? Ano, na to co se odehrává v X-Men 3 by zřejmě i 300 milionů bylo málo a proto se některé triky hlasitě dožadují reparátu (ale pořád vypadají minimálně nadprůměrně ;). [[]] Kocourovo přirovnání k Terminátorovi 3 sedí až trestuhodně. Noví X-Meni jsou hlasitější, chtějí za každou cenu trumfnout svoje starší bratříčky a trochu při tom ztrácejí na osobnosti. Jenže... když odhodíte stranou předsudky a uvědomíte si, jak obrovské gesto Ratner udělal, když s celou sérií uhnul svým směrem, místo aby pokračoval v Singerově linii, dojde vám, že líp to v jeho rukou dopadnout nemohlo. A pokud se mě ptáte jak má vypadat letní blockbuster, odpovím, že takhle... hlášky, akce, trocha neřízené drzosti a scenáristické naivity, to všechno smícháno s tunou hollywoodských zlaťáků a režisérem, který se nebojí překročit svůj vlastní stín. X-Men 3 možná pobrali méně intelektu, ale blíží se k té nadsázkové comicsové atmosféře z jiné strany a nad očekávání úspěšně. A to mi k potlesku stačí. [[]] btw Cameron Bright opět hraje svoje "vykulené děcko". Moc jsem se na něj těšil a nezklamal. ;) [[]] btw2 Famke Janssen je "one bad mamma" ;) (12.05.2006)

Naprosto jiný přístup k látce, více rodinný a značně odosobněnější. Ratner umí natočit efektní souboj i dechberoucí finále (Wolverinův výstup k Phoenix je boží), ale dělá mu problém ukočírovat běžné dialogy (když se Kitty Pryde zeptá Xaviera, jak to myslel Einstein s evolucí, bylo mi do breku) i prakticky veškeré srdceryvné scény (bez spoileru to moc ilustrovat nelze). Pár věcí má příjemně oldschoolový nádech - je poznat, na čem Ratner vyrůstal -, na druhou stranu jsou tu velmi rušivé triky a jedna rádobyepická scéna, u které jsem se musel nahlas smát. Nicméně, stále jsou to staří dobří známí se svými problémy z minulých dílů, je příjemné s nimi tu hodinku a půl pobýt a rozhodně neztratíte chuť se za nimi podívat v nějakém pozdějším spin-offu. Ratner není loser a přináší do hry spoustu nových prvků (levelování postav je cool) a některé staré samozřejmě odnáší. Že to nebude v Singerově stylu bylo jasné už od začátku, ostatně od Mostowa taky asi nikdo nečekal, že to bude nový Cameron. V tomto směru sleduje X3 prakticky stejný evoluční vývoj jako Terminátor 2 vs. Terminátor 3. To znamená, že to rozhodně není žádná tragédie (naopak, naprosto poctivý letní blockbuster), ale pozvolna z toho vyprchala ona omamná mytologie. 70%. (12.05.2006)

Na poslední X-meny jsem se těšil tak, že jsem na ně do kina šel nemocný. Musím bohužel konstatovat – nezasloužili si to. Ratner slíbil dvě věci: 1)“Budu pokračovat v Bryanově duchu.Zachovám jeho styl.“ ; 2)“Příběh velkolepě uzavřu, vše do sebe zapadne. Máme skvělý scénář, který je emocionálnější než u předchozích dvou filmů.“ Co se týká bodu jedna, toho dostál skoro bezezbytku, což je sice nejspíš dobře, na druhou stranu možná už by se trojce hodil trochu novější háv. No a k druhému bodu se radši moc vyjadřovat nebudu, sprostě mluvím nerad. Ratner představuje nové mutanty,kteří jsou buď dějotvorně naprosto zbyteční – co tam proboha dělal Angel?! – nebo k uzoufání ubozí – chlap, kterému s rukou vyrůstají ostré kolíky nebo baba, která umí rychle běhat a poznávat, na které úrovni (!!!!) ten který mutant je... Ratnera samozřejmě očividně dost svazovala stopáž, nutící ho v krátkém čase uzavřít všechny dějové linie, načaté Singerem-to se mu jakžtakž podařilo, i když to bylo na škodu kvalitě (a třeba teleportéra Kurta Wagnera vypustil úplně).Až na pár scén zklamání, škoda přeškoda! I tak, fanouškům série doporučuji. 50% (17.06.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)

Ve "velkolepém" finále Ratner podkopává vše, co Singer v předchozích dvou dílech tak pečlivě budoval. Některé postavy doslova smazává (Profesor X, Scott, Mystique), některé násilně a s ohledem na předešlé nesmyslně vrací a mění (Jean) a některé hrubě nevyužívá (Warren, Rogue). Pak k tomu přidejme několik nelogičností (banální osvobození Mystique, postava Josefa Sommera je jednou prezident, podruhé ministr) a uměle napasovaných dílčích zápletek (večerní bruslovačka Bobbyho a Kitty a následný odchod Rogue ze školy, dvojí konfrontace Logana a Jean) a megapaskvil je na světě. Každopádně je vidět, co si po Budoucí minulosti Singer o tomhle Ratnerově veledíle myslí. (13.06.2015)