Přelud

Kličkování v paměti za tmy. Kdo vlastně jsi? Vzpomeň si. Kdo nebo co brání ti, být sám sebou. Tím, kým jsi. Vrať se ke včerejšímu dni. Tam se otazníky v tvé hlavě dočkají odpovědi... Zatímco horní cíp kapesníčku v klopě září běloskvoucí čistotou, tu spodní, neviditelnou část, plní, špiní barva zelená, vytlačuje ji pakl peněz. Ovšem Davidu Stilwellovi, klíčníkovi tajemných oken, kterého vedou nejisté směry jistého herectví Gregory Pecka, je třeba zvlášť vzdát hold za jiskrný /záb/lesk v mysli, ve vlasech, nez/a/tracený člověčí charakter. (29.10.2018)

Líbilo se mi to hodně. Mám rád filmy, které na úvod představí jakousi záhadu (zde v úvodu ještě ozvláštněnou výpadkem elektřiny v mrakodrapu), a hrdina si pak kousek po kousku skládá, co se vlastně děje, a přitom neví, komu může, a komu nemůže věřit. Vysvětlení mi přišlo také rozumné - nijak bombastické, ale zapadlo do děje, záhady uspokojivě vysvětlilo, věci se děly poměrně realisticky (na podobný žánr), ale hlavně mne to drželo od začátku do konce v napětí, jak to celé dopadne a co se tam v tom příběhu vlastně děje. Což se dá říct o málo filmech. A Gregory Peck hraje docela přesvědčivě, zvlášť když se snaží vzpomenout si. Nejlepší je ale asi scéna v tom pokoji, jak zhasne světlo, kdy se celý cuká a klepe, a náhle se zničehonic uklidní a vyjde v té tmě pokoje ven. A potěšil mne příjemně cynický detektiv v podání Waltera Matthau, když byli na place tihle dva (nebo se začátku i se Shelou), tak příjemně vtipkovali a dialogy byly pěkně vychytané. (18.02.2020)

Příjemně zamotaný a zpočátku nejasný příběh s amnézií, skvělý Gregory Peck a kulisy New Yorku, to je to, co mě na tomto snímku bavilo. Je pravda, že akční scény a souboje byly místy trochu naivní a taky nakonec nebylo těžký uhodnout, co se stalo, ale to vůbec nevadí, protože se na Mirage hezky koukalo. (10.12.2014)

Hodně zajímavá výchozí situace - téma amnézie a konspirace - ale naivní režií akčních se Dmytryk zasekává ve svých noirových 40. letech (Murder, My Sweet) a stejně tak celou interiérovou studiovou estetikou. Pozoruhodné tím, jak se tu mísí "stará" filmařina s nastupujícími moderními tématy konce 60. a první poloviny 70.let. Hybrid starého a nového. Když se třeba tenhle film srovná s Frankenheimerovými Seconds (1966), vypadá to jako by mezi nimi byl rozdíl deset let. P.S. jako krásný výsměch "starému" považuji to, že Walter Matthau tu hraje soukromého detektiva ve stylu Phil Marlowe v Murder, My Sweet, který nenosí zbraň, pije Dr. Peppera a jeho agentura se jmenuje AAA, protože "to najdete ve zlatých stránkách hned na první straně." (28.01.2009)

Mám takový dojem, že první polovina filmu toho hodně naslibovala a druhá? Druhá toho moc nesplnila. Všechno se poskládalo dohromady poněkud naivně, zjednodušeně. Jsem ráda, že se film, v němž hrají dva moji oblíbení herci (Gregory Peck a Walter Matthau), jiným uživatelům líbil. Já jsem čekala víc a odcházím od obrazovky poněkud zklamaná. (04.03.2020)