Zvoník u Matky Boží

V porovnání se staršími adaptacemi z roku 1923 a 1939 se mi tato líbila jednoznačně nejvíce, a to ze tří důvodů. Za prvé si myslím, že tato verze má nejštastnější obsazení rolí Esmeraldy a Quasimoda - nádherná Gina Lollobrigida (mimochodem šokuje mě, že je stále naživu - už je jí 93 let) zcela zastiňuje dřívější nevýrazné představitelky této role a je v tom filmu zcela oslňující, a taktéž Anthony Quinn v titulní roli hrbáče nemá chybu a v jeho podání je Quasimodo neobyčejně lidský (snad i proto, že zde mluví výrazně více, než jeho starší předchůdci, kteří za celý film sotva pronesli pár slov). Za druhé je tato adaptace asi nejvíce věrná Hugově předloze, a to včetně samotného závěru, v němž - stejně jako v románu - Esmeralda i Quasimodo zahynou - zatímco starší filmy nechaly Esmeraldu - z pro mě nepochopitelných důvodů - vždy naživu. A konečně mi k tomu asi víc sedla i ta barevná kamera - ty starší černobílé verze přece jenom působí už strašně archaicky. Děj filmu jako takový sice považuji za stupidní a veskrze jím opovrhuji (podobně jako Hugovým románem), ale na rozdíl od těch starších filmů ze mě tento dostal ty správné emoce, a smutný konec Esmeraldy a Quasimoda mě skutečně dojal. Mimochodem zaujalo mě, že se tam v jedné menší roli mihne můj velký oblíbenec, Boris Vian. (28.08.2020)

Známá klasika je v tomto filmovém zpracování skvělá. Anthony Quinn je jako Quasimodo přesvědčivý, ale mě "dostává" hlavně přesvědčivá a krásná Gina Lollobrigida jako cikánka Esmeralda. Trochu se v komentářích opomíjí role a herecký výkon Alaina Cunyho. Byl podle mě také skvělý a že ho Esmeralda takhle dostala není vůbec div, když je to Gina. (12.12.2010)

Poměrně věrné zpracování slavného příběhu. Řemeslně docela dobře zvládnuté, s ucházejícími herci a kulisami, ovšem po emocionální stránce poněkud nevýrazné a vzhledem k vynikající předloze ničím zajímavé vyprávění, které už s nástupem závěrečných titulků pomalu mizí z paměti. Za zmínku stojí už jen půvabná Lollobrigida, která si jako Esmeralda odvedla své. Vidím to tak na 60%. (03.05.2013)

Kdo by neznal tuto Hugovu klasiku, a navíc v luxusním balení Jeana Delannoye s Esmeraldou v podání Giny Lollobrigidy na vrcholu svých ženských sil a neodolatelně pokrouceným a hrbáčem Anthony Quinnem, jenž je tu jen těžko k poznání. Absolutní král svého oboru, pozdější adaptace mu nedosahují ani ke kotníkům. (25.04.2005)

Film s krásnou Ginou Lollobrigidou v roli cikánky Esmeraldy působil možná trochu chladněji než další dvě adaptace tohoto románu (z roku 1997 a 1982) ale zato byl natočen věrně podle Hugova románu. Arcijáhna Frolla jsem, myslím, líp zahraného neviděla, byť ve zpracování z roku 1982 jej hrál úžasný Derek Jacobi, přece tato role Alainu Cuny (který mi nedávno nepřipadal dostatečně přitažlivý na pěvce Gilla v Návštěvě z temnot ;-)) lépe sedla. Velmi realisticky je podle mě stvárněn i lehkomyslný floutek Phoebus, co si pohrává s krásnou Esmeraldou, zatím co má před svatbou s počestnou dámou (měšťanka, možná i šlechtična, jejíž matku později pokrytecky žádá o odpuštění) nebo bázlivý Pierre - snílek, básník a manžel Esmeraldy, kterou nakonec nechá na holičkách, když se ji pařížské podsvětí snaží zachránit, on se drží stranou, neboť, sám o sobě říká, že zbabělý, protože “kdo by jinak o tom všem napsal”, byť ona sama ho dříve zachránila fiktivním sňatkem před oprátkou. A tak má vlastně film jediné dvě kladné postavy – Esmeraldu a Quasimoda, kteří k sobě najdou cestu a ve mně tak závěrečná část filmu evokuje pocit ze známé pohádky o krásce a zvířeti. Rozhodně film stojí za zhlédnutí, byť už z hlediska historie třeba jen kvůli Ludvíku XI., který ve filmu vypadá jako by vyšel z některého ze svých obrazů a stejně tak jeho povaha velmi odpovídá tomu, jak nám ji předkládají dějiny (ve filmu se např. snaží ve vězení, v temné kobce a u v ní dlouho vězněného kardinála nalézt precedens, aby mohl porušit právo azylu). (22.09.2011)