Zvoník u Matky Boží

Nakoniec predsa len trochu menšie sklamanie vzhľadom na vysoké očakávania ďalšej nesmrteľnej klasiky a potenciálneho sa vracania k milovanej ždímačke sĺz. Vlastne je všetko presne na svojom mieste, lenže táto adaptácia už značne trpí zubom času, pričom som očakával presne opačný efekt. Film obsahuje zopár nechcene vtipných scén, napríklad pri zhadzovaní tehál z katedrály sa im bohvie prečo nikto nechce uhýbať a náhly strih zo strechy na prebiehajúci dej pri bráne pôsobí až parodicky. Zvonár tak vyvoláva viac dojem rozprávky ako realistickej historickej drámy. (11.01.2018)

Film s krásnou Ginou Lollobrigidou v roli cikánky Esmeraldy působil možná trochu chladněji než další dvě adaptace tohoto románu (z roku 1997 a 1982) ale zato byl natočen věrně podle Hugova románu. Arcijáhna Frolla jsem, myslím, líp zahraného neviděla, byť ve zpracování z roku 1982 jej hrál úžasný Derek Jacobi, přece tato role Alainu Cuny (který mi nedávno nepřipadal dostatečně přitažlivý na pěvce Gilla v Návštěvě z temnot ;-)) lépe sedla. Velmi realisticky je podle mě stvárněn i lehkomyslný floutek Phoebus, co si pohrává s krásnou Esmeraldou, zatím co má před svatbou s počestnou dámou (měšťanka, možná i šlechtična, jejíž matku později pokrytecky žádá o odpuštění) nebo bázlivý Pierre - snílek, básník a manžel Esmeraldy, kterou nakonec nechá na holičkách, když se ji pařížské podsvětí snaží zachránit, on se drží stranou, neboť, sám o sobě říká, že zbabělý, protože “kdo by jinak o tom všem napsal”, byť ona sama ho dříve zachránila fiktivním sňatkem před oprátkou. A tak má vlastně film jediné dvě kladné postavy – Esmeraldu a Quasimoda, kteří k sobě najdou cestu a ve mně tak závěrečná část filmu evokuje pocit ze známé pohádky o krásce a zvířeti. Rozhodně film stojí za zhlédnutí, byť už z hlediska historie třeba jen kvůli Ludvíku XI., který ve filmu vypadá jako by vyšel z některého ze svých obrazů a stejně tak jeho povaha velmi odpovídá tomu, jak nám ji předkládají dějiny (ve filmu se např. snaží ve vězení, v temné kobce a u v ní dlouho vězněného kardinála nalézt precedens, aby mohl porušit právo azylu). (22.09.2011)

Musím povedať, že som sa dosť tešil na túto adaptáciu románu Victora Huga (prvýkrát som ju videl pred viac ako 10 rokmi), no moje pocity po jej zhiadnutí boli skôr zmiešané. V mnohých veciach je od nej lepšia televízna adaptácia z roku 1982 s Anthony Hopkinsom v hlavnej úlohe obludného Quasimoda. Anthony Quinn sa viditeľne snaží, avšak jeho kvality sa pohybujú na sínusoide lepších a horších scén. Keď ma Hopkins pri mnohých scénách naozaj rozplakal, tu som bol po celú dobu naozaj veľmi vlažný, za čo do istej miery môže aj prístup režiséra, ktorý sa na nič nehral, čo tiež občasne dosť zamrzí. Výpravne je film na veľmi slušnej úrovni, rovnako aj po hereckej stránke sa tu objavujú tie najžiarivejšie hviezdy, čo však z toho, keď sa neobjavuje ani kúsoček zaangažovanosti, z časti aj absencia hudby, ktorá v tých najvypätejších scénach naozaj chýba, aby im dodala výraznejší náboj. Od výsledku som teda čakal viac, zvažoval lepšie hodnotenie, no tento film nesplnil úplne všetko, čo som od neho očakával. Asi si budem musieť počkať na staršie spracovania. (18.01.2008)

Přece jen se mi více zamlouvala černobílá verze s Charlesem Laughtonem, který měl rozhodně nejlepší masku zvoníka v historii, a to včetně té první s Lonem Chaneyem. Tahle barevná verze není špatná, ke konci výborně graduje, ale stejně jsem neměl pocit, že tohle je z hlediska kritiky společnosti až tak dobře zvládnuté jako starší verze. (04.03.2015)

Kdo by neznal tuto Hugovu klasiku, a navíc v luxusním balení Jeana Delannoye s Esmeraldou v podání Giny Lollobrigidy na vrcholu svých ženských sil a neodolatelně pokrouceným a hrbáčem Anthony Quinnem, jenž je tu jen těžko k poznání. Absolutní král svého oboru, pozdější adaptace mu nedosahují ani ke kotníkům. (25.04.2005)