Don't Look Now
A Venezia... un dicembre rosso shocking
Teraz sa nepozeraj
Režie:
Nicolas RoegKamera:
Anthony B. RichmondHudba:
Pino DonaggioHrají:
Julie Christie, Donald Sutherland, Hilary Mason, Massimo Serato, Renato Scarpa, Leopoldo Trieste, Clelia Matania, Giorgio Trestini, Bruno CattaneoObsahy(1)
Vizuálně bohatá adaptace zlověstného příběhu Daphne du Maurier o zlé předtuše. Režisér Roeg využívá expresivního potenciálu italských Benátek a jeho jedinečný střih, fragmentarizující časoprostorové kontinuum, vytváří neopakovatelně zlověstný pocit. Na začátku tohoto mistrovského psychologického hororu potká šťastné manželství Laury a Johna (Julie Christie a Donald Sutherland) noční můra všech rodičů, tragické úmrtí dcerky. Johna, který tragédii instinktivně vycítil, pronásledují výčitky, že jí nedokázal zabránit. Manželé odjíždějí do Benátek, kde potkají sesterskou dvojici starších, výstředních Angličanek. Jedna z nich, slepá jasnovidka, tvrdí, že vidí jejich dcerku... Film se proslavil i odvážnou erotickou scénou mezi Laurou a Johnem. Legenda praví, že návštěvníci pracovních projekcí projevovali velký zájem o záběry právě z této scény. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (133)
Luxusný horor zo zlatého obdobia žánru. Je síce pravda, že by sa kľudne dalo vystrihnúť aj dvadsať minút, no ten hrôzostrašný koniec mi nahnal zimomriavky, čo sa nepodarilo žiadnemu hororu už dosť dlho. A navyše sa to odohráva v zimných Benátkach. V Benátkach som bol iba raz a to v zime. Tie opustené spleti uličiek a kanálov, v ktorých nie je nič ľahšie ako stratiť sa, mi doteraz naháňajú hrôzu. ()
Mysteriózna, mrazivá laskominka, v ktorej je vynikajúcim spôsobom rozobraná psychológia hlavnej postavy v podaní neskutočne famózneho D. Sutherlanda, videl som s ním už veľa filmov, ale tu bol jednoznačne najlepší. Dejová linka je tu rozdelená do troch časových línií - minulosť (flashbacky), prítomnosť a samozrejme budúcnosť - samotná zlovestná predtucha, ktorá celý čas visí nad hlavným hrdinom ako Damoklov meč. Páčilo sa mi ich účelné prelínanie a obrazová symbolika dôležitých bodov v scenári, kľúčových pre pochopenie celkovej pointy filmu (napr. hneď v úvode hrá hlavnú rolu červená farba - kabátik, fľak na fotke...). Škoda pár zbytočných scén bez ktorých by sa film v pohode obišiel. 80/100 ()
Na film jsem dostal doporučení od uživatele HorrFi, kterej se na něho taky chystá za což mu tímto děkuju. Jde o zvláštní a pro mě celkem těžko zaškatulkovatelnej film(k jednomu žánru). Nemůžu si pomoct ale tak nějak jsem od filmu čekal něco víc nebo možná trochu něco jinýho. Tím však netvrdím, že jde o špatnej film. Chválím především herecký výkony, atmosféru, dobře zvolenou hudbu a samotný zakončení který vše uvedlo na pravou míru. Jindy krásné Benátky zde působí nevlídným a nehostinným dojmem. ()
Překvapivě je Don't Look Now velmi kvalitním mysteriózním hororovým thrillerem s výbornou hudbou Pina Donaggioa a velmi přesvědčivými výkony ústřední dvojice Sutherland/Christie. Ačkoli zde čas a děj na žebříčku důležitosti obsazují až jedny z posledních míst, což mi většinou u hororu vadí, bavil jsem se dobře a vůbec jsem se nenudil. Donald Sutherland i Julie Christie hráli skvěle a značná symbolika filmu (důraz na rudou barvu a vůbec plno dalších věcí) se mi líbila. Některé scény jako ta s lešením nebo finální naháněčka jsou velmi silné a napínavé. Příjemné překvapení, které musím doporučit. ()
Roeg je malíř duše, kouzelník, opět se projevuje jeho zálibná fixace na červenou. Mistrně vyprávěný příběh kloubí poetický pohled na smrt, s romantickým vyznáním manželské lásky a nádherným nádechem tajemna. Roegovi se podařilo do filmu přenést i ten neopakovatelný odstín duší knih du Maurierové. Sutherland předvedl svůj životní výkon, až se nechce věřit, co vše z něj Roeg dostal. Herci neoblíbené opakování záběrů pro různá postavení kamery opěr přineslo své ovoce a Roeg vybral to nejzdařilejší. Film hýří nespočtem vizuálních nápadů a společně s uhrančivou hudbou přenáší diváka k vlhké vůni benátských kanálů, do jejich nejtemnějších zákoutí, provází ho sakrálními stavbami a pohrává si s ním jako kočka s myší. Roeg hraje od samého začátku s divákem promyšlenou šachovou partii, nenechává svého soupeře ani chvíli vydechnout a útočí na jeho smysly všemi dostupnými možnostmi. Podněcuje fantazii a zároveň je po celou cestu snímkem velice pozorným průvodcem, který svému divákovi ponechává velké množství stop, aby za ním mohl jít. Je jen na něm, zda stopy objeví a bude chtít následovat Roega až do nejtemnějšího zákoutí lidské psyché. ()
Takhle dějově prázdný (navíc takřka dvouhodinový) film už jsem dlouho neviděl. Kromě tří scén (úvod, soulož, závěr) to vlastně nemá (pokud jde o obsah) co nabídnout. Čekat od toho horor v tradičním smyslu slova by byla velká chyba! ()
[5/10] (Casey, Eldorado) (Technicolor /// Produkce: Peter Katz, Frederick Muller, Anthony B. Unger /// Scénář: Allan Scott, Chris Bryant podle povídky Daphne du Maurier /// Kamera: Anthony B. Richmond /// Hudba: Pino Donaggio (as Pino Donnagio)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Donald Sutherland na vrchole svojich hereckých síl sa upísal trileru, ktorý brutálne prepadol. Zovretá atmosféra Benátok najväčšie plus filmu spolu so Sutherlandovým sústredeným výkonom. Na Exorcistu a Polanského horory to ale bohužial myšlienkovo nemá. Pred týmto filmom som bohužiaľ videl Antichrista, ktorý vychádza z podobnej premisi a dostal sa v mojej topke poriadne vysoko, takže Dont look now musím ohodnotiť iba priemerne. VIDENÉ ZNOVA: Sledovanie umiestnenia červenej farby v záberoch bolo natoľko zábavné a zmysluplné, že musím zvýšiť hodnotenie. Manželský pár prenasleduje v myšlienkach smrť ich dieťaťa a benátsky vrah je symbolom ich utrpenia. Nadprirodzený prvok filmu je rovnako účinným prostriedkom k precíteniu filmu. ()
Mrazivý psychologický horor z Benátek s vynikající režií a parádním střihem. Také je výborné sledovat práci s barvou, obzvlášť červenou. Ve své době byla předmětem diskuzí i odvážná erotická scéna mezi Julií Christie a Donaldem Sutherlandem, ale dnes už ničím nepřekvapí. Zato závěr je stále ještě geniální. ()
Já se navzdory názvu právě teď díval a ještě půlhodinu po skončení jsem plný emocí, k nímž jen stěží nacházím ta správná slova. Nicolas Roeg mě dostal už svou předchozí, hodně filosofickou Cestou, která ve mě dlouho doznívala díky svému hlubokému poselství a vyvolaným otázkám. A dostal mě i tentokrát, byť si jako předlohu zvolil čistě hororovou povídku. Nemám rád horory ani mysteriózní filmy, čest výjimkám, ale zde se mi postačilo jen zadívat, pozorně sledovat detaily, vnímat a nechat se nést na vlnách osobitého vyprávění v doprovodu jedinečně krásného vizuálu a podmanivě baladické hudby. Roeg společně s kameramanem, skladatelem a skvělou hereckou dvojicí vytváří naprosto jedinečnou symbiozi obrazu, hudby ve jménu napětí i poezie... s excelentním vygradováním po všech stránkách. Jestliže přistoupíte na režisérovu hru plnou symboliky a paralel, mozaikovitého vyprávění, pomalých náhledů do říše lidského vnitra a postupně odhalujícího se tajemna, budete pak úplně omámeni až vyčerpávající dávkou nádherného filmového umění. Nemám rád ve filmu příliš explicitní sexuální scény, ty zdejší se svým realistickým pojetím blížily (obsahově) málem až k pornografii, ale přesto mi v Roegově režii s nápaditým střihem a poetickou hudbou připadaly až dojímavě silné. Na atmosféru Benátek ve slunečném světle i za temných nocích také nelze zapomenout, stejně jako na plávající rakve ve tvaru lodiček. Jsem konsternován a přiznám se, příliš nechápu těch 66%, ač v případě britských a amerických filmů 70. let to není zdaleka první případ, kdy se hodně míjím s místním nízkým hodnocením. Nemůžu si pomoct, Roegovo Teď se nedívej mi připadá daleko víc fascinující, než tolik opěvované Kubrickovo Osvícení. 100% ()
Žiadne emócie, žiadne napätie, neskutočná nuda. ()
Anebo nejlíp vůbec se nekoukej. Smrt v Benátkách, nudou... Odvážná scéna je spíš odvážným střihem, na Julii není moc co vidět. Potkat mysteriózní film, který by nebyl hovadina, je kumšt. Může vám odradit a ponaučit už začátek, a tak tedy vězte, že lepší to nebude. Výborný Boris Rösner. ()
Stejně jako mi povídku "Teď se nedívej" později připomněli McEwanovi "Cizinci ve městě", jsou si svou atmosférou podobné i oba kvalitní filmy podle nich natočené - tenhle a "Podivná pohostinnost". ()
41st KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2006 - MIDNIGHT SCREENINGS - Půlnoční filmy - Viděno 1/2 filmu - 20% ()
Atmosferický ale zbytečně zdlouhavý horor o manželském páru, který se snaží smrt svého dítěte překonat v zatopených ulicích italských Benátek. Mnoho se zde nestane, tempo je pomalé ale atmosféra dokáže chytnout a konec pěkně zacuchá s divákovými nervy. ()
V úvode sledujem životnú tragédiu manželov Johna a Laury Baxterových, keď sa im utopí dcérka. Z Anglicka sa presúvajú do Benátok, kde John reštauruje kultúrne pamiatky, práca mu umožňuje zabudnúť. Nie je to tak, aj tu sa stávajú čudesné veci, a to najmä pri zoznámení sa Laury so staršími sestrami z Anglicka, pričom jedna zo sestier je slepá, k tomu je ešte akési médium, ktoré vidí ich mŕtvu dcérku. Dcérka, keď zahynula, bola oblečená v červenom, táto farba bude sprevádzať Johna po Benátkach, keď bude vydávať postavu práve v tejto farbe, ktorá neveští nič dobrého. Médium predpovedá, že John je v nebezpečenstve, vidieť to pri práci, keď sa takmer zabije pádom z výšky, to je veľmi dobre spracovaná scéna + EROTIKA medzi manželmi má vynikajúce prevedenie, ktoré ide do prílišných detailov na tú dobu, odvážne scény obidvoch predstaviteľov. Donald Sutherland je sympaťák, v 70. rokoch má zaujímavé úlohy, podáva kvalitný výkon, Julie Christie je pekná žena, ktorú som si v kuse obzeral, a to je najviac pozitívne, inak film na mňa pôsobil ubíjajúcim dojmom. Priznávam, keď režisér Roeg spojí zároveň kameru so strihom, tak to zaujme magickým dojmom, ale inak je film utrpením. Niektoré herecké výkony vedľajších postáv sú divné. Celý tento projekt je o zlovestnej atmosfére v Benátkach, kde sú na určitý čas dvaja ľudia, ktorí sa nemôžu zmieriť so smrťou ich dieťaťa, ocitajú sa na nepríjemnom zistení, že sa môže stať čokoľvek, najmä John berie varovania na ľahkú váhu a posledných 20. minút vás presvedčí, že je to tak... ()
Film disponuje skvělou atmosférou, kamerou, výpravou a hrou s náznaky něčeho tajuplného nad námi, co nějak ovlivňuje naše životy. Dokonce dojde i na vědmu. Ale všechny ty řeky, kanály, sochy, monumentální paláce a chrámy, červená barva, znamení, zapadlé uličky nakonec nedají dohromady ústrojný děj a konec je zklamáním, kdy si člověk - nebo aspoň já - řekne, a to bylo všechno? Z dnešního pohledu bych to mohl přirovnat k seriálu Lost - hromada tajemných náznaků a znamení, a nakonec se z toho vyklube taková obyčejná historka. Ale jak říkám, tou atmosférou je to podmanivé. ()
Literární předlohu uznávané autorky Daphne Du Maurier jsem nikdy nečetl, stejně jako tomu je v případě jejího dalšího díla Ptáci. Nicméně na filmové zpracování jsem byl hodně zvědavý, když kvůli ničemu jinému, tak kvůli té tolik vyhlašované erotické scéně, která srazila tehdejší cenzuru i spoustu diváků doslova na kolena. To však samozřejmě nebyl jediný důvod, protože filmy s mysteriózním příběhem mám docela rád a jak je o mě známo, stejně jako to, že mám starší kousky raději než ty novodobé. V tomto případě jsem však dost na vážkách a během sledování se ve mně mísila spousta různorodých pocitů. Osobně totiž Don't Look Now nepovažuji zas až za takovou pecku, jak mnozí na internetu rádi označují. To samé platí i s označením horor, o kterém se dá taky dost spekulovat. Mysteriózní drama/thriller je v tomto případě mnohem trefnější. Po psychologické stránce tomu nemám moc co vytknout, protože se zde skutečně dobře podařilo ztvárnit onu nešťastnou událost, která poznamenala obě hlavní postavy a diváci lépe pochopí, proč jsou v takovém rozpoložení, v jakém se nacházejí po celou dobu trvání samotného příběhu. Jenže právě ona délka je jedním ze záporů, které mé senzory zaznamenali. Celková stopáž totiž měla být rozhodně o něco kratší. Dá se zde narazit na několik zbytečných a poněkud slabších pasáží, bez kterých bych se klidně obešel. Ty navíc uškodily i vytvořené atmosféře, která když už začala gradovat, tak zase přišel útlum a tak pořád dokola (viz nehoda v kostele a následné tlachání o ničem). Závěr byl samozřejmě rovněž docela povedený, jenže ono odhalení v kanalizaci a následný osud hlavního hrdiny, měl být natočený rozhodně mnohem lépe. Nešlo si nevšimnout opravdu slabých triků nejen co se říznutí, ale i stříkající krve týče. Tady jsem zaznamenal další menší zklamání. Co se hereckých výkonů týče, tak jak Donald Sutherland tak i Julie Christie odvedli opravdu dobrou práci, kterou okořenili jejich tolik opěvovanou erotickou scénou. Ta byla rozhodně zajímavá a na tehdejší dobu i odvážná, stejně jako práce režiséra a střihu, kteří jí museli kvůli cenzuře proložit scénami příprav na společenskou akci, aby se z toho ti ocasi neposrali a oni jí nemuseli vystřihnout úplně. No a v neposlední řadě bych chtěl pochválit i hudební doprovod, který byl rovněž lahodným balzámem pro mé sluchové ústrojí. 60% ()
Je opravdu zajímavé, jak se z poměrně slabé povídky (ten závěr se k celému příběhu jakoby nehodil a docela mě zklamal) dá natočit tak dobrý film. Du Maurier je mistryně charakterů svých postav a velmi kvituji, že to film dokázal podchytit. Přesně takhle si představuji mysteriózní film, s dobrým scénářem, dobře vykreslenými a zahranými postavami (hoteliér je grandiózní), skvěle vybranou herečkou v ženské hlavní roli (Julie Christie je úžasná v jakémkoliv směru), parádní kamerou, pohlcující atmosférou, dobrou hudbou, střihem a šíleně kudrnatým Donaldem Sutherlandem. Prostě parádní film, který na míle poráží literární předlohu. Měl-li bych vyhledávat negativa, kdyby se mi chtělo, mohlo by to být trošku kratší a pokud se to opravdu točilo v Benátkách, tak jsou teda Benátky pěkně hnusné město... ()
Související novinky
Edgar Wright chystá psychologický horor
Britský režisér Edgar Wright (Baby Driver, Jednotka příliš rychlého nasazení) čerstvě prozradil detaily o svém příštím filmu. Tím by měl být psychologický thriller/horor odehrávající se v Londýně,… (více)
Teď se nedívej!
Paramount Pictures chystají remake úspěšného snímku režiséra Nicolase Roega z roku 1973, TEĎ SE NEDÍVEJ. V něm si Donald Sutherland a Julie Christie zahráli partnerskou dvojici, která se vydá do… (více)
Mysteriózní filmy jsou často založeny na nejistotě, na tom, co je a není možné. Je to, co divák vidí skutečně tak, jak se na první pohled zdá? To je základní otázka a úspěch mysteriózních filmů často tkví v právě v tom, jak moc dokáží recipienta znejistit a napálit. Ostatně lidé se navzájem klamou rádi (a ještě raději pak klamou sebe sama). Není proto divu, že kvalitní mysteriózní podívaná nezřídka kdy zasáhne velké množství diváků a má naděláno na to, stát se kultem (viz Lynchova či Shyamalanova tvorba). Zatímco lacinější autoři využívají pouze šokující odhalení na konci filmu, ti lepší se snaží divákovu nejistotu budovat systematicky a v průběhu celého děje. Ti vůbec nejlepší pak kombinují oba způsoby (vhodným příkladem je Šestý smysl – po celou dobu je do příběhu rozeseta druhá, skrytá rovina, která je spuštěna až konečným rozuzlením – díky tomu Šestý smysl už v opakovaném projekci nikdy není stejným filmem, jako byl poprvé). Hrozně zajímavé na Roegově přístupu je, že zatímco většina autorů mysteriózních děl znejisťuje diváka pomocí způsobu vyprávění (například mu zatajuje některé skutečnosti nebo odvrací jeho pozornost pryč od důležitých věcí směrem k margináliím), Roeg zvyšuje diváckou nejistotu primárně pomocí stylistických prvků a to skrze budování prostorou pomocí střihu. U většiny filmů funguje střih jako prostředek pro větší srozumitelnost prostoru, v němž se děj odehrává. Existuje například pravidlo osy, díky němuž divák neustále ví, kde se která postava nachází. Často se při změně lokací využívá tzv. ustavující záběr, větší celek, který nás nejprve seznámí s celkovým prostorem, v němž se později budou postavy pohybovat – až poté filmaři přecházejí k detailům. U Teď se nedívej je naopak děláno vše proto, aby byl divák zmaten a nevěděl, kde kdo pořádně je. Dobrý příklad je hned úvodní sekvence. Máme v ní nejdříve záběry na hrající si holčičku v přírodě. Po nějaké době se přidává záběr na bavící se manžele. Tyto dvě linie akce se poté střídají. Divák nemá absolutně žádnou představu, jak spolu tyto dvě lokace prostorově souvisí, jaký mají vzájemný vztah. Dlouho dobu to vypadá, že absolutně žádný. Působí to, jakoby se oba děje odehrávali na zcela jiných místech, že si dívenka hraje daleko od civilizace, zatímco manželé se baví v interiéru, možná v městském domě. Jenže pak manželé začnou zmiňovat dceru, která šla k vodě a manžel následně dostává předtuchu a vybíhá ven. Najednou si uvědomíme, že dva děje se neodehrávali na vzdálených místech, ale že dívenka si hrála jen pár stovek metrů za domem, v němž probíhal rozhovor manželů. To je velmi překvapivé, nebo nám k tomu nejsou poskytnuta žádná zřetelnější vodítka. Takových znejisťujících pasáží je ve filmu nespočet. Člověk vlastně nikdy neví, zda jsou od sebe dvě postavy vzdálené kilometr nebo pouhých několik desítek metrů, neboť drtivou většinu času spolu nejsou zabírány v jednom celku. Navíc se zde vychytrale používá záběrování z různých úhlů, které se často zmatečně střídají. To vše zintenzivňují i labyrinty úzkých benátských uliček a kanálů, jež se plazí jako bludiště a hradby mezi dvěma manžely. Je v tom cosi zlověstného a vzbuzuje to silný pocit izolace, který je narušen jen zřídkakdy. Psychologická odcizenost manželů a nemožnost se po smrti dcerky navzájem nalézt (někdy i doslovně), je přerušena například slavnou erotickou scénou, která je v intimitě znovu spojuje a to na překvapivě dlouhou dobu. ODBOČKA/VYHÝBKA: Tato působivá pasáž, dost kontroverzní na dobu vzniku snímku, však podle mého názoru příliš dobře nefunguje. Ne, že by protagonisté byli nějak extrémně nepřitažlivé osoby. Rušivá je spíše rozjásaná znělka, která erotickou pasáž podbarvuje a která zní jako takové ty šíleně kýčovité výtahové melodie z obchoďáku. Je to prostě celé příliš roztomilé a pohodičkové. Pokud mám parafrázovat Woodyho Allena, sex bez sprostoty není moc vzrušující. Jestliže bych si měl vybrat mezi dvěma druhy erotického napětí, jsem spíše zastáncem pokroucené přitažlivosti mezi ostříleným poldou a domnělou sériovou vražedkyní se sekáčkem na led ukrytým pod polštářem, než roztomilou postelovou scénou připomínající romantické komedie – protože v druhém případě zoufale chybí riziko, napětí a tím pádem i vzrušení. Stejně tak jako lásce nesvědčí ani erotice příliš velká uvolněnost, ta totiž často vyúsťuje v banalitu až směšnost. Kdybych stál znovu před volbou mezi dvěma pojetími lásky, je mne vždy milejší vztah Romea Julie s jeho vzlyky, pláčem, blažeností a třeštěním, jež končí vražděním, pseudo-sebevražděním a skutečným sebevražděním, než pojetí romantiky v 500 dní se Summer, kde vám tvůrci v podstatě bez obalu oznámí, že až ztratíte holku, nic se neděje, protože za dalším rohem čeká další obdobně hezká ženská, která předchozí „lásku“ dokonale nahradí. NÁVRAT K HLAVNÍ MYŠLENCE: Teď se nedívej tedy využívá pro znejistění diváka například střih a to v prostorovém uspořádání filmu. Ale i čas je v příběhu značně pokroucený. Některé výjevy se stále vracejí a zasahují opakovaně do děje („červená karkulka“) a jiné zase děj předznamenávají („pohřební plavba“). Nakonec je zda také v závěru filmu zajímavé uzavření kruhu, pomocí (spoiler!) nahrazení malé holčičky ohavnou stařenou. To může jednak znamenat skutečné ukončení vyměřeného koloběhu života, ale také to může být odkaz k tomu, že hlavní hrdina se nemůže tak dlouho smířit s minulostí, až se i z jeho nejdražších, které ztratil, stanou pro jeho duši zrůdy a strašidla, která ho nakonec umučí. () (méně) (více)