Live 8

Kam se hrabou turné Madonny, Rolling Stones apod...Během jedné třetiny dne jsme viděli nejen jmenované hvězdy hudebního nebe, ale několik desítek dalších stálic a začínajících "amatérů" světové hudby. Osm hodin hudby rozmanitých žánrů a stylů - vše od U2 přes Björk až po ne moc známé asijské hudebníky. Od Boba Geldofa to bylo nádherné gesto. Myslím si, že na podobnou podívanou si budeme muset počkat nějaký ten rok, ale Live 8 jen tak něco nepřekoná. (13.05.2006)

Videl som z tejto akcie jedine set Pink Floyd, ale ten mi ku šťastiu bohate stačil. Vidieť pôvodnú zostavu po 24 rokoch opäť na jednom pódiu, teda poviem vám, že som chrochtal blahom. Veru zdá sa, že peklo zamrzlo a prasce vedia lietať (zasvetení určite pochopia). Len je večná škoda, že to bola iba jednorázová akcia a majstri v žiadnom prípade neuvažujú nad žiadnym turné. Ach jaj, a to vo mne pred Live 8 svitla iskrička nádeje, že týchto velikánov možno uvidím naživo. No čo už, len ďalší nesplniteľný sen... (20.06.2006)

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)

Hodnotím podle kapel a účinkujících, kteří se mi tam líbí, a těch není moc. Poměr toho, co z toho opravdu neposlouchám a toho co mám rád je asi 70:30. Čekat celých osm hodin z toho asi na 2 hodiny kvalitní hudby opravdu nestojí za to. Jinak mě osobně celkem nevadí, že nejde o film, či seriál, rozhodně se to sem hodí. (02.10.2005)

Tohle bylo něco nejneuvěřitelnějšího s hudební tematikou, co jsem kdy v životě viděl. Každý, kdo se zajímá o světové dění, o kulturu a o muziku, ten si přišel n své. Naprostá lahůdka, o kterou bych ve své filmotéce stál jako o nic jiného. Je to nejneuvěřitelnější plejáda hudebních stylů a osobností. Je to prostě nádhera. Každý, kdo nemůže vyrazitpřes půl světa nebo Evropy za svým hudebním idolem, musel vidět tohle a musel být naprosto paralizován atmosférou, kde se střídaly hvězdy hudební branže. Je to nádhera. 5* je povinností jako u Vykoupení z věznice Shawshank. PS: Prosím, kdo jej máte zaznamenán, byl bych moc vděčnej o spolupráci... (20.04.2008)