Live 8

Videl som z tejto akcie jedine set Pink Floyd, ale ten mi ku šťastiu bohate stačil. Vidieť pôvodnú zostavu po 24 rokoch opäť na jednom pódiu, teda poviem vám, že som chrochtal blahom. Veru zdá sa, že peklo zamrzlo a prasce vedia lietať (zasvetení určite pochopia). Len je večná škoda, že to bola iba jednorázová akcia a majstri v žiadnom prípade neuvažujú nad žiadnym turné. Ach jaj, a to vo mne pred Live 8 svitla iskrička nádeje, že týchto velikánov možno uvidím naživo. No čo už, len ďalší nesplniteľný sen... (20.06.2006)

Tohle bylo něco nejneuvěřitelnějšího s hudební tematikou, co jsem kdy v životě viděl. Každý, kdo se zajímá o světové dění, o kulturu a o muziku, ten si přišel n své. Naprostá lahůdka, o kterou bych ve své filmotéce stál jako o nic jiného. Je to nejneuvěřitelnější plejáda hudebních stylů a osobností. Je to prostě nádhera. Každý, kdo nemůže vyrazitpřes půl světa nebo Evropy za svým hudebním idolem, musel vidět tohle a musel být naprosto paralizován atmosférou, kde se střídaly hvězdy hudební branže. Je to nádhera. 5* je povinností jako u Vykoupení z věznice Shawshank. PS: Prosím, kdo jej máte zaznamenán, byl bych moc vděčnej o spolupráci... (20.04.2008)

Uplynulo 20 let od koncertu Live Aid. Zatímco jeho smyslem bylo vybrat peníze na pomoc hladovějícím, letos Bob Geldof naopak vyzýval "nechceme peníze, chceme vaše jméno" a spolu s obrovským množstvím muzikantů na mnoha světových podiích tak hodlal podpořit summit G 8 v Edinburghu. Jak dopadl, to už dnes víme, projev dobré vůle je jistě chvályhodný, ale jak kdosi řekl : "kdo to zkontroluje?". Snad tahle dojemná snaha všech účinkujících - a pravdou je, že jsem se často neubránila slzám (zvlášť vůči Annie Lennox nejsem imunní) - nepřijde vniveč, snad už nebude třeba užívat pro názornou demonstraci třívteřinových intervalů k lusknutí prsty, ohlušujícího lusknutí, které stále ještě znamená interval dělící jednu africkou lidskou smrt od druhé. PS: pro ty, co to nepochopili - hudba tentokrát nebyla cílem, ale prostředkem!!! (26.08.2005)

Spíše slabé. Nemám rád zpěváky, zpěvačky a kapely, co se takto zviditelní. Většina z nich, co na koncertě byli, už nejsou populární, ale vesele oprášili nástroje a hlavně hlasivky a naposledy vystoupili před šílícím davem. Asi si dovedete představit, jak koncert vypadal, když tam vedle sebe vystoupili "spasitel chudých" Bob Geldof, Robbie Williams, co neví, jestli je víc na holky nebo na kluky, Elton John, co už ví na co je, zapomenutý Sting, zapomenutá Mariah Carey a exhumovaná Madonna a desítky dalších celebrit. Mně se nelíbilo ani jedno vystoupení, ale tak když je to bavilo. 50% (05.01.2012)

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)