Goya's Ghosts
Los fantasmas de Goya
Goyove prízraky
Režie:
Miloš FormanKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgård, Randy Quaid, José Luis Gómez, Michael Lonsdale, Blanca Portillo, Mabel Rivera, Unax Ugalde (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Španělsko na samém konci 18. století bylo sice ještě sebevědomým královstvím, myšlenky francouzské revoluce však už začaly pronikat i tam. A právě v té době se aragonský malíř Francisco José de Goya y Lucientes stal dvorním malířem španělského krále Karla III. a po jeho smrti i jeho nástupce Karla IV. Obrazy, které v té době namaloval, dodnes fascinují svou originalitou. Byl posledním mistrem tradičního malířství a prvním modernistou zároveň. Maloval portréty královské rodiny i dvorní šlechty, ale i nejbídnější život v chudých čtvrtích a hospodách. Jeho nemilosrdně pravdivé kresby, v nichž neskrýval nic z ošklivosti a surovosti světa, zůstaly dodnes uměleckým dokumentem doby. Španělská inkvizice, obávající se francouzského vlivu, obnovila v té době hanebné praktiky útrpného práva. Hledala nevinné oběti, aby demonstrovala svou sílu, a Goya to všechno maloval. Pozoroval události a lidské osudy krutých let a ve svém díle o nich zachoval svědectví... Nejnovější film Miloše Formana, na němž spolupracoval s proslulým francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem, není ani Goyovým životopisem, ani pouze o Goyovi. Ačkoliv byl Formanův film produkčně náročný a nákladný, přesto je vlastně intimním příběhem několika lidských osudů. Příběhy Goyi, jeho mladičké múzy Inés a vlivného kněze svaté inkvizice Lorenza se však odehrávají v jednom z nejdramatičtějších období španělských dějin. Období natolik dramatickém a hořkém, že o něm sami Španělé ještě nenatočili jediný film! Herci, kteří se na tomto projektu nerozlučné dvojice Miloš Forman-Saul Zaentz podíleli, jsou jako vždy vynikající. Javier Bardem, překvapivě nikoliv v roli Goyi, ale kněze Lorenza, skvělá Natalie Portmanová v herecky náročné trojroli a švédský herec Stellan Skarsgard v roli Goyi natolik fascinující, jakoby Goya po dvou staletích znovu ožil. (Česká televize)
(více)Recenze (641)
Forman chtěl představit Španělsko v období inkvizice, tak si půjčil Goyu, díky němuž divák vidí to, co se tehdy dělo. Ani tak moc nevadí, že ve filmu Goya nemá tolik místa, jako třeba Lorenzo - vždyť je film hlavně o něm a o múze, kterou měl Goya stále před očima. Spíš mi vadilo, že se Formanovi nepodařilo 18. století tolik vykreslit - mnohem lépe to dokázal Tykwer v Parfému. Zklamala i Natalie Portman - té jsem nezbaštil ani jednu z jejích postav. Naopak potěšili Bardem a Skarsgard, navíc byla pěkná i hudba Varhana Bauera. O Formanově režii se ani zmiňovat nemusím - opět dokáže vtáhnout do děje, sdělit myšlenky bezbolestnou cestou a nenudit po celou délku stopáže. Jen s tím vykreslením doby měl malé problémy. . . ()
Jako komedie dobrý... ()
Verdikt: Goyovy prizraky aneb spanelska inkvizice v cele s vytecnym Javierem Bardemem, ktery by si zaslouzil nejakou Oscarovou nominaci. Film samotny nijak nenudi, ale vstavat ze sedacek z nej nebudete. ()
Začátek je docela slibný, herci dobří a výprava koukatelná, ale poté, co se přesuneme o dvě destky let dopředu ztrácí Forman kontrolu a film se mění v stěží stravitelný kousek bez nosných myšlenek. ()
od tohoto snímkujsem čekal něco trochu jiného, navíc, Natalie Portmanová ve zuboženém stavu mi přišla příšerně nepřirozená. Forman se ani neblížil laťce nasazené ve svých předchozích filmech. Ale vzhledem k jejich výječnosti jsou Goyovy Přízraky stále filmem, který stojí za shlédnutí. ()
Původně jsem myslel, že to bude především o inkvizici. Ale nebyl by to Forman, aby tam nepropašoval mnohem víc motivů. A to až tolik, že jsem na konci především litoval poměrně krátké stopáže (film bez titulek nemá ani 100 minut), protože ony motivy nemohly být úplně rozvedeny. Z těch motivů asi nejsilnějším je plná kupka paradoxů a nesmyslností, kterou sebou nesou všechny ty revoluce přicházející s nastolením pořádků a všech zloduchů. Příběh okolo Natalie Portman odehrávající se na pozadí těchto změn v podstatě jen dokresluje tuto myšlenku a Francisco Goya v podání Stellana Skarsgarda (herci, jak už to ve Formanových filmech bývá, hrají jeden lépe než druhý, takže jsem si je nemohl vynachválit) je takovým pozorovatelem, který se všech změn jako jediný účastnil a přitom vždy stál v povzdálí a svůj. Neskutečnou postavou v příběhu je otec Lorenzo Javiera Bardema, který je svým převlékáním kabátů postavou až nebezpečně nadčasovou (i když konec přináší mírné zpochybnění jeho předchozího života). Celkově je to na Formana poměrně netypicky rozmáchlé dílo (nepočítaje Amadea), kterému k epičnosti schází jen ta delší stopáž. Pak by především ona myšlenka "braní svobody ve jménu svobody" mohla být rozvedena v plné své kráse. I tak jsem ale velmi spokojen s film ve mně zanechal hluboký dojem. 71% je sakra málo a jestli film zmodrá, je to velká ostuda zdejších hodnotitelů. ()
837. hodnocený film: Dokonce druhý film, který jsme s mojí Péťou dokoukali bez jediného přerušení. Vlastně jedno tam bylo a to, když mě přistihla, že jsem spal. To byl vlastně i problém tohoto snímku, že mě nedokázal plně vtáhnout do děje. Vlastně jen tak napůl. Zpočátku se odehrává velice napínavý úvod, který hodně slibuje. Dokonalé dialogy, skvělá atmosféra a vynikající zápletky. Druhá polovina je už podle mě ale hodně slabá a chybí ji i vypravěčský smysl. Hodně se skáče v čase a divák někdy neví, kdo je koho dcera a kdo s kým. Ne, to jsem asi přehnal, ale film na mě nakonec působí hodně chaoticky, když závěr není závěrem, ale je hodně přitažený za vlasy a zdá se býti nedokončeným. 3* jsou opravdovým maximem, který si snímek "Goyovy přízraky" zaslouží. 3* ()
Po dopozeraní tohto filmu sa mi film naozaj ťažko nielen komentuje, ale aj hodnotí. Formana mám veľmi rada, ale bohužiaľ obdobie v ktorom sa film odohráva, téma ktorej sa venuje, tu už bola veľakrát a nevidím v tom žiadnu originalitu. A keď by sme odhliadli od toho, či je daná téma už veľakrát sfilmovaná, tak ani príbeh, zápletka, ma vôbec nedostali. Počas filmu sa tam niekoľkrát zmení postavenie toho, kto je obeťou a tým, kto rozhoduje o osude samotnej obete. I samotné oddelenie filmu "pred" a "po 15 rokoch" veľmi človeka nedokáže navnadiť na dej ( keďže úvodná časť netrvala natoľko dlho, aby sa človek vedel vcítiť do deja ) a mať akúkoľvek ľútosť s obeťami. Najprv zobrazí, ako boli počas inkvizície nespravodlivo mučení ľudia a zrazu sme v čase, keď Francúzsko vtrhne do Španielska a hneď na to, ako vtrhnú Angličania do Španielska, kde si hovejú Francúzi ... absolútny chaos a namiesto toho, aby sa Forman venoval hlavným postavám, alebo naopak historickému pozadiu ( alebo sa venoval obom rovnako ), odbieha striedavo raz k tej a raz k druhej téme. A ja ako divák sa neviem vcítiť do situácie postáv. Samozrejme to nie je jediná podstatná vec na filme, ale tu ma to ťahalo preč od ostatných, možno kvalitných častí filmu a ani dobrý výkon Natalie, ktorá vyšla po 15. rokoch z väznice a vyzerala až neuveriteľne odpudzujúco ( čo je v jej prípade až nemožné ), ma veľmi nenadchol. Ale stále je to Forman a preto dávam silnejšiu trojku. ()
Tak už sa nedivím, prečo Goya zobrazoval vo svojom diele samé kreatúry ako z podsvetia, keďže žil v takej dobe. ()
Takto nevyvážený a roztěkaný film jsem dlouho neviděl. Scény jakoby se ve střižně zpřeházely. Navíc na to, že film se jmenuje Goyovy přízrazky, hraje Goya spíš vedlejší roli a hlavní roli převzal Javier Bardem (který mimochodem umí záporáky skvěle), coby inkvizitor. Celkově jsem od Formana čekal víc. 60 % ()
Dost slušná nuda s víc než pochybným příběhem dělá z Goyových přízraků velmi podprůměrný film. Celou dobu to bylo tak nějak na tři hvězdičky, ale když Natalie Portman odešla po !dvanácti! letech u Inkvizice po svých, tak šlo hodnocení ještě níž. Prostě film, který se nevyplatí vidět ani jednou. 35% ()
Goyove prízraky sú zaujímavou drámou o osudoch ľudí počas rôznych historických období. Je síce pravdou, že film nie je úplne dokonalý, druhá polovica filmu ("Po 15 rokoch...") je o trochu slabšia ako tá prvá, ale kvalitu snímku dostatočne vyzdvihuje ústredné trio hercov - Stellan Skarsgård, Javier Bardem a Natalie Portman. Najviac som si ja osobne zamiloval Bardema ako otca Lorenza, ktorý je tak dokonalý "slizoun", že ho nemôžete nemilovať. Je mi jedno, kto si čo hovorí, ale Forman ani tentokrát nenatočil zlý film. ()
Jak sám Miloš Forman řekl, tak dodnes neví, která postava je vlastně hlavní. Každá postava, ať to byla krásná Inés (Portman), Lorenzo (Bardem) nebo samotný Goya (Skarsgård) je zde zásadní a všechny tvoří tenhle skvělý filmový zážitek. Doba inkvizice nebyl žádný med, a tady můžete na vlastní oči vidět otřesnou realitu tehdejší doby.. ()
Dobrý film plný biografických momentov a citlivej drámy spolu s inkvizíciou a francúzskou inváziou. 7/10 ()
Film je pro mě zklamáním. Na tenhle film jsem se těšil už dlouho a dostal jsem se k němu až teď. Čekal jsem totiž, že dostanu životopisný film o Franciscovi Goyovi, jeho tvorbě a kariéře. Ale místo toho jsem dostal historické drama z 18. století ze Španělska, kde v první polovině je tématem španělská inkvizice a v druhé polovině hlavně napoleonská válka a velká francouzská revoluce. Goya je tady spíš teda takovým doplňkem, který celý příběh obzvláštňuje. Čekal jsem zároveň asi taky temnější atmosféru. Jedinou záchranou je tady herecké obsazení a to konkrétně Javier Bardem a Natalie Portman. 6/10 ()
Herecké obsazení nevyžaduje komentář, nemá chybičku. Chybičku má scénář, nebo možná celý příběh, celý film. Ten slibný začátek, hrůznost inkvizice a rozvíjející se myšlenka o relativitě vyšších pravd, kvůli kterým umírají a jsou stíhání nevinní lidé, se mi líbila hodně a pro připomenutí a pro roli Javiera Bardema bych film opravdu rád viděl znovu. Ale ty skoky mezi revolučními obdobími, zkratkovité (a lacině natočené) obrazy válečných tažení, která mají v celém příběhu sice historicky doplňující roli, ruší civilní scény, na které je Forman mnohem větší expert. Nesouvislá a upozaděná pasivní role samotného Goyi, jehož duchové sice jsou hlavními postavami, ale který jen nechápavě celý film civí, a nepřirozená krása Natalie Portman, která vypadá skvěle i v mučírně, aby z ní posléze vyšla jako comicsově znetvořená postava, mě zklamaly na celé čáře. A tak mě Forman poprvé chvílemi znervózňoval a chvílemi se tvářil, že natočil víc, ale nebylo to vidět. Shrnu-li svůj dojem, čekal jsem víc, podruhé přidávám jednu hvězdičku na hodnocení za příkladné scény o zhoubnosti ideologií a špičkové herecké výkony, které chválím v úvodu, ale to je maximum. ()
Ten film byl...ohromný. No a dívat se na Natalie...nemám slov...tomu se říká herectví. Prostě jedna z nejúžasnějších rolí, které kdy zahrála. Bože ona byla ohromná, tak věrohodná, přirozená a nevím co ještě....byla hereckým šperkem, který mě provázel celým filmem. ()
Po zhlédnutí filmu jsem z kina odcházela s rozpačitými pocity. Asi jsem, už podle názvu filmu, od něj očekávala spíše hlubší seznámení se se světoznámým malířem Francescem Goyou, než jeho poznání jako pozorovatele hlavního příběhu a to vztahu mezi jeho múzou Ines a mnichem Lorenzem. Přestože film podle mého nedosahuje takových kvalit Formanových předešlých děl jako Amadeus či Přelet nad kukaččím hnízdem, nejsou Goyovy přízraky až tak zavrženíhodným filmem, za vyzdvihnutí určitě stojí velmi dobré historické ztvárnění a hudba. ()
Forman by neměl psát scénáře. V některých scénách dokazuje své režijní mistrovství (večeře u zoufalého otce), ale postavy jsou jen věšáky na ideje. Goya asi ztělesňuje impotenci i sílu umění zároveň, ale hybatelem děje není, a taky nevytváří žádný dramatický oblouk. Natalie Portman se snaží, ale hlavne v druhé půli je silne nepřesvědčivá (asi dostala pokyn, aby dělala, že už nemá zuby, ale její bělostný zářivý úsměv působí v té masce jako pěst na oko), a hlavně scénář ji nenabízí nic, než plochou roli trpitelky. Bardem hraje výborně, ale ani jemu scénář nenabízi nic světoborného. A hlavně: celá ta hrůza je natočena velmi akademicky, všechno násili je esteticky naaranžováno, takže divák neuvidí vlastně nic nepříjemného. Místo toho se mu dostane rádoby symboliky typu: umělec slyší umírání svého obrazu. A ten "happyend" (dítě) vycucaný z prstu... ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Sejmi eso, Formane!
Goyovy přízraky ještě ani nebyly v kinech a už se nadšeně diskutovalo nad dalším filmem našeho nejznámějšího režiséra. Amarillo Slim měl být dalším biografickým snímkem ve filmografii… (více)
Přepsáno v květnu 2019. Goyovy přízraky upřednostňují formu před myšlenkou a zůstali uvíznuty v proudu efektních gest a snahách brutálního šoku. Španělská inkvizice i mezihra výbojů dědictví francouzské revoluce jsou režisérovou vlastní zkušeností a intenzivní vzpomínkou na život v totalitním uspořádání společnosti. Strach a poslušnost davů tvoří důvěrně známé pohyby koloběhu života, opojení mocí se jednoduše neomrzí a nenasytně překonává všechny známé i neznámé lidské věky. Vizuální stránka dokázala převzít ducha doby ze zachovalého svědectví rozměrných malířských pláten a při slavnostním procesí jsou s vážnou úctou roněny flagelantské slzy vděčnosti. Efekt gest je obdařen výpary bublin varu a po každém splasknutí se vytrácí další a další myšlenka, nahrazuje se cynismem a bestiální onanií technického umu filmu. Cynismus si pohrává s celou zápletkou. Začíná už při jejím spouštění, nepřímo si škodolibě dobírá stopu malíře i jeho svědomí, divoce si pohrává s převráceným osudem a všechnu sílu vkládá pouze do gest činů a filmového efektu. Průvodcem cynických hrátek a varovnou vzpomínkou na totalitní dobu je Francisco Goya (sympatický Stellan Skarsgård), uznávaný španělský královský malíř. Výsostné postavení je nezanedbatelnou bezpečnostní ochranou, vnější nebezpečí a protivenství vnímá a reflektuje, přesto se mu nikdy nesnaží postavit přímo. Vlastní životní poklid je důležitější. Hlavním mužským hrdinou je Lorenzo Casamares (pozoruhodný Javier Bardem), příkladný katolický kněz a stoupenec přísných inkvizičních postupů při upevňování poslušnosti víry. Cynické zaujetí se vyřádilo každým směrem a v rozdílných vazbách intimních, společenských i politických a rituální oběť je podávána na velkolepém malířském plátně. Být vždy v hlavním proudu změn přináší uspokojení i sadisticky zvrácené podstatě dychtivého člověka. Hlavní ženskou postavou je Inés Bilbatúa (snaživá Natalie Portman, též v roli její dcery Alicie), mladá a bystrá žena dobrých poměrů. Křehká nevinnost je vždy nejkřiklavější obětí lidské zlovůle a touhy po moci. I když pikantní tajnosti jsou zbytečné, plytké a plně v područí sebestředného efektu krutého lidského života. Výraznou postavou je Karel IV. (příjemný Randy Quaid), španělský král ve sladkých radovánkách životního blahobytu. Odpor panovníkovi je zbytečný a jediným temným stínem je nepochopitelná vzpoura lůzy v sousedství. K výraznějším postavám patří také Tomás Bilbatúa (zajímavý José Luis Gómez), vzdělaný a bohatý obchodník, Goyův přítel a nešťastný otec nebohé Inés. Zjevné nespravedlnosti se musí postavit čelem i za pomoci netradičního řešení. A také otec Gregorio (příjemný Michael Lonsdale), generál španělské inkvizice, Lorenzův představený a neúnavný ochránce starých pořádků a středověké hrůzy strachu z moci. Z dalších rolí: fyzicky nehezká španělská královna Marie Luisa (Blanca Portillo), Tomásova ze situace zmatená manželka María Isabel Bilbatúa (Mabel Rivera), mladí a zaujatí bratři Inés Álvaro (Fernando Tielve) a Ángel (Unax Ugalde), epizodní španělský král Josef Bonaparte (Julian Wadham), Goyův překladatel pro hluchoněmé Anselmo (Wael Al-Moubayed), přizpůsobivý ředitel blázince (Simón Andreu), Josefův bratr a hrozivý francouzský císař Napoleon Bonaparte (Craig Stevenson), Napoleonův britský vojenský odpůrce generál Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu (Cayetano Martínez de Irujo), či Alicina osobní kuplířka (Concha Hidalgo). Goyovy přízraky jsou možná lepším filmem, než je mé hodnocení. A snad je ještě horším. Skupinové portréty jsou úchvatné svou skladbou i náročným přesunem pohybů. Cynismus si vychutnává souvislosti i proměnlivá stádia metastáze. Přesto vše překrývá mondénní filmařské gesto a efekt krutosti buduje pompézní pomník. Ne všechno lze nekriticky přijímat a obdivovat! () (méně) (více)