Elementární částice

Ono to tak ze začátku nevypadá, ale na konci filmu jsem byl taky taková elementární částice, víc už mě prostě rozebrat nešlo. Nádherné civilní dialogy jsou ten největší zážitek, na to se prostě nezapomíná. Do toho ještě herecký výkony na hranicích geniality a depinka z toho, že osud umí rozdávat jen velmi tvrdé rány je na světě. Opravdu se připravte na mimořádně silný příběh se scénami upravené pěkně na syrovo. Elementární částice se mě dostali někam hluboko dovnitř mého já . (05.04.2008)

O sexe netradične a myšlienkovo až na kosť a ešte ďalej. Drsné, emotívne a hlavne ako vystrihnuté zo života (aj keď so svojským podaním). Všetko bolo o slovách a výborných dialógoch, pričom niektoré z nich sa mi dostali pod kožu riadne hlboko. Navyše, z niektorých načrtnutých situácií som nevedel, či sa mám smiať alebo plakať, najlepšie asi všetko naraz. Film určite nestačí pozrieť iba jeden krát aby človek všetko pobral a rozhodne to nie je snímok pre každého. No za pozornosť určite stojí. 80/100 (15.02.2016)

Nie je to tak dávno, čo som hltal Houllebecka ako hojivú náplasť na moju hedonisticko nihilistickú dušu, Časom som pochopil, že jeho vulgárna úprimnosť dočasne zbavuje depresie, ale ako krédo pre život je nepoužiteľná. Tento film bol ako jednohubka skvelý vyprošťovák. Obávam sa, ale, že pri znalosti deja by sa pozitívne dojmy pri prípadných ďalších projekciách vytrácali. (31.05.2011)

Syrové, šokující a city drásající drama, jež mne (diváka neznalého předlohy) nutí zaběhnout do knihovny, popřípadě do knihkupectví a shánět Houellebecqův román. Rád bych se totiž do příběhu dvou bratří, introvertního vědce Michaela a (sexuálním) životem frustrovaného Bruna, ponořil znovu. Vyvodit z toho můžeme to, že jsem asi holt zvracený cynik, když mne umělecké zpodobnění malých osobních tragedii, tak fascinuje. Ale to nějak přežiji, svůj léta pěstovaný vkus měnit nebudu :-) 90% (09.04.2013)

Ukázka, jak film dovede zkazit pocit z knihy. Předlohou Elementárních částic je nehorázné porno v románu Michela Houllebecqa, který je ještě k tomu takovým tím typickým kunderovským textem, knihou, co se nedá vyprávět. Roehlerův přepis se o to přesto pokusil a výsledek je - vlastně nepřekvapivě - spíše než adaptací, deformací a redukcí. Zbylo tu jen jádro příběhu (vše přesunuto z Francie do Německa), to, podáváno velmi přístupně a nenáročně (za použití patetické, romantizující hudby v duchu německých filmů poslední dekády), je okleštěno od ironického a cynického tónu vypravěčské techniky Houllebecqovy knihy, a zaciluje na pohodlnou říši mainstreamu. Nevím, co z toho vyplývá: snad že Francouzi jsou inteligentnější než Němci.// Radku99: tu knihu si skutečně přečti, protože pak to pochopíš. (02.02.2010)