Komparz

Ve vsech tech trapnych situacich jsem se kousal do rtu a uplne je prozival spolu s hlavnimi hrdiny. Ricky Gervais je proste mistr trapasu a i v techto chvilich to pusobi vsechno krasne komicky. No a pokud jsou i predni hoolywoodske hvezdy schopny ze sebe samotnych udelat srandu, pak je to jeste vetsi a umocnujici zazitek techto zivotnich trapasu. (13.05.2009)

Zajímavý nápad a neotřelé zpracování dává tomuto seriálu rozhodně patřičnou originalitu, se kterou se nedokáže srovnat s pražádným seriálem. Dávám ale nakonec čtyři hvězdičky, protože humor samotný mě nedokázal pobavit natolik, jako u jiných seriálů. Je to zábava, to ano. Směju se, ale tak nenápadně, decentně. Prostě každý komik má jiný smysl pro humor. Ricky Gervais mě nedokázal uhranout v Kanclu, tak se divím, že během tohoto seriálu se bavím. Každý díl nabízí setkání s nějakou hvězdou filmového průmyslu, každý díl rozhodně stojí za to, protože celkově jich zas tolik není. A je to možná dobře. Alespoň si každého dílu dokážu vážit. Komparz je zajímavým vniknutím do natáčení velkých filmů, do života velkých hvězd, do života Hollywoodu a jeho problémy příjemně legrační formou. (7/10) (15.06.2008)

No to je vážně drzost! Natočit dvě série seriálu, jen kvůli tomu abych se mohl sejít se svým hereckým (De Niro) a hudebním (Bowie) idolem. A Merchant ho klidně nechá. Tak snad ještě aby Gervais hodil roli svýmu nejlepšímu kámošovi (počkat, Jonathan Ross tam hraje taky). Zbytek se nějak dotočí. Tak nevim pane Gervais: Are you havin' a laugh? (09.04.2009)

Na začátek bych chtěl říct, že Ricky Gervais je geniální komik. Druhá série je mnohem lepší než ta první. Příběh se tam vyvýjí každým dílem, zatímco ta první je vlastně jen sledem několika epizodek. Hvězdné camea jsou vždy velmi příjemný zpestřením každého dílu, někdy Ben Stiler, Chris Martin , Kate Winslet a hlavně geniální Patrick Stewart, který píše scénář o tom co by se stalo kdyby mohl, jako jeho postava v X-menech, ovládát věci myslí - využil by ji především k svlékání žen : "Policewoman rides up to me and says "Hey, You can't ride on the grass." And then her clothes fall off. And while she is running around trying to pick up her nickers, I've seen everything. And then I ride off.........on the grass." (27.12.2006)

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout. (12.02.2008)