Nejkrásnější hádanka

Nejkrásnější hádanka byla hádat, kde všude si pan Troška něco vypůjčil. Jinak jsem měla dojem, že pohádky byl konec už po půl hodině, takže jsem nechápala zmatenosti, které se tam děly další hodinu. (03.01.2010)

Matěj kromě hádanek miluje i Majdalenku, pohlednou dceru sedláka, u kterého pracuje. Jenže otec už pro ni vybral rychtářova syna Jakuba. Nic však není ztraceno, protože Matěj zachránil bílého holoubka, a ten na oplátku přinesl kouzelnou jahodu, díky níž chasník i jeho milá rozumějí řeči zvířat a tak než si získá srdce Majdalenky čeká ho cesta na zámek za princeznou a pohádka tak nějak doklopýtá do štastného konce. Kostrbatý scénář má i logické lapsusy u kterých se divák musí ptát, proč chce Matěj po úspěšném rozřešení hádanek od princezny hubičku, když tolik miluje Majdalenku a i některé jednání postav postrádá logické odůvodnění. Pohádkové kouzlo tu není přítomno v tak silné konzistenci a někteří herci ve svých rolích působí divně, jako třeba Jan Dolanský, a někteří to zase podrželi, jako třeba Miroslav Táborský. Hudba byla asi tím nejlepším a Troškův režijní rukopis není na pohádce příliš znát. 60% (09.01.2009)

Sympaticky jednoduchá pohádka s nudnou poslední třetinou (asi páté přepadení kočáru a šesté uvěznění hlavního (M)matěje mě už vážně otravovalo). Kdyby nebylo těch několika popíchnutí mezi kudrnáči se slovy "ty kujóne", možná bych ani nepoznal, že ji má na svědomí Zdeněk Troška. Ale dost legrácek, Nejkrásnější hádanka vcelku mile překvapila a pro děti pod 7 let je to myslím ideální volba - lepší než "létající auta, mozky a zelený sliz" (slova Zdeňka Trošky), ale horší než O princezně Jasněnce a létajícím ševci. (13.04.2008)

Tuto poháku lze kritizovat snadno. Také to už zde bylo řečeno. Ale teď si jen vzpomínám: Byla v tomto roce natočena nějaká lepší pohádka? Ne! Takže jsem rád za tuto pohádku, která mi připomněla, že dobré české pohádky ještě nevyhynuly, jen šly hybernovat a čekají na probuzení. (02.01.2010)

Troška příjemně překvapil, po takových minimálně dvanácti letech natočil jeden film, který neuráží mé oko ani inteligenci... a to přesto, že Dolanského Matěj mě neustále nutil se ptát, na čem ten kluk vlastně jede, že se pořád tak řehtá... A že princezna měla mnohem větší prostor než Majdalenka. (21.11.2008)

Překvapivě dobrá pohádka režiséra Zdeňka Trošky. Fajn Dolanský, ještě lepší Táborský.. ale víckrát to vidět asi nemusím. (14.01.2010)

Na Troškovy sračky už jsme nějaký ten pátek zvyklí, ale tady to zas až tak moc neposral, takže jasný odpad to nebude. Snad za to může i předloha, ačkoliv Drda nejspíš metá kotrmelce v rodinné hrobce. Kdyby to alespoň mělo hlavu a patu. Vše mi tu připadá tak nějak nesmyslně poslepované. Místo jednoduché příběhové linky tu drhne celé klubko kokotin, které spolu nemají zdánlivě nic společného. Jako by si scénárista na každých pět minut odskočil do jiné pohádky. Už jen fakt, že jsem byl schopen tu hrůzu dokoukat do konce si zaslouží jednu hvězdu. Jinak je to ale typické dílo našeho dvorního mrviče vkusu a přestárlého teplometa, který už by se na tu filmařinu měl vysrat. Nejlépe tak před dvaceti lety. 25% (28.12.2019)

České filmové pohádky měly specifické kouzlo, které těm "polistopadovým" zoufale chybí a proto si raději po stopadesáté pustíme Pyšnou princeznu než podruhé Ptáka ohniváka nebo Nesmrtelnou tetu. Nejkrásnější hádanka se snaží tohle kouzlo najít, bohužel se přitom musí prodírat zdlouhavým nedápaditým scénářem, režií, kde invenci potlačila urputná líbivost, a hereckými výkony na hranici přehrávané křeče. Nepomohlo ani opisování od úspěšnějšíhop Smyczkova Lotranda a není to jen tím, že Troška prostě není Svěrák. Kouzlo tak zůstalo nenalezeno. Přesto Hádanka nepatří mezi nejhorší pohádky. Dolanský zahrál Matěje příjemným způsobem a občas se povedl i nějaký tén vtípek nebo zábavná hláška. Prvních patnáct minut bylo svižných, stejně jako těch posleních patnáct, nicméně to mezi bylo zdlouhavé, nudné a podivně prázdné (a to platí nejen o ději). (15.05.2011)

Nesnesitelně barevné, nesnesitelně kostýmní, nesnesitelně přeplácané...nesnesitelná Troškova pohádka, nebyl jsem schopen ji dokoukat. Filmovou pohádku chápu jako něco co je cíleno pro celou rodinu, infantilnost Troškových pohádek mi přijde prostě přepálená. Počkám si až mi dorostou děti do věku, kdy je bude oslovovat hraná pohádka a pak možná svůj názor přehodnotím, do té doby však odpad. (07.11.2011)

Nadechnout neznamená dýchat. A Zdeněk Troška nedýchá, ale nadechuje se. Anebo se dusí? (30.05.2011)

Zdeněk Troška a jeho pohádky už nejsou, co bývaly...Tohle s mou oblíbenou Princeznou ze mlejna prostě nemá nic společného. Někteří režiséři by podle mě měli jít v nejlepším do důchodu, a to třeba i do předčasného. (30.03.2013)

Nepříliš povedená pohádka snažící se nést v duchu pohádek 70. a 80. let. Bohužel herci jsou velmi nevěrohodní a mdlý, příběh je hodně obyčejný a chybí zde nějaká "akce". Nepovedený pokus o pohádkový návrat. V rámci Troškovi filmografie ale jasný nadprůměr. (01.01.2010)

Vypadá to jako sestřih událostí, které rychle posouvají děj jako by filmaři spěchali, aby to rychle a levně natočili. Je to natočené pro moderní děti z klipové kultury. Zvuková složka je nonstop kýčovitý hlasitý zpěv ptáků. Ještě chybí kráčení mileneckého páru za ruce do západu slunce. (02.01.2018)

Reálně 54%. Nejvíc kritizuji nekonzistentnost řečí. Vesničané mluví archaickým nářečím (viz. potenciální ženich Majdalenky, ktrerý začně větu slovem "cák"), na zámku se mluví moderně (král, který říká "nazdar"), do toho gardedáma, která používá francoužštinu. Sorry, Troška, to mě tahalo za uši. (18.10.2009)

Pro mě vcelku přijatelná Troškova pohádka a k němu já jsem krutopřísná z principu, ale tady brzdím, protože mě příjemně překvapila. Na Veroniku a Jana Dolanského se dobře dívá a nebylo to tak příšerně uvřískané. (24.12.2019)

Nejkrásnější hádanka? Jednoduchý děj, příjemné obsazení Matěje a Majdalenky (jejich příběh tak trochu připomíná,hlavně záběry na hospodářství, Troškovic Princeznu ze mlejna) i princezny Rozmarýnky a vojáka Ondřeje. Z dalších herců zaujme ještě vůdce loupežníků Táborský. Ostatní herci mi neseděli - ukřičený pantáta, klasicky uječená dvorní dáma "tetka" a parta loupežníků skoro jako z Mrazíka. Scény, při kterých jsem se bavil (zadávání hádanek), mi utekly rychle, naopak některé loupežnické výstupy byly příliš rozvláčné. Takže jediné, co sedělo, byly záběry na pohádkově krásnou krajinu i na zámek. Ale že bych měl obavy o Matěje, že nepřelstí přihlouplé královské poskoky nebo bandu loupežníků, tak to ne. Proti "Dvojkám" Princezny ze mlejna nebo Z pekla štěstí sice posun k čistější pohádkovosti, ale k létajícímu ševci má Hádanka daleko. I když dvojice Matěje a Majdalenky bude u dětí pravděpodobně stejně populární jako Eliška a Jindřich. Z poklidného sledování závěrečných titulků mě vyrušila píseň Nejkrásnější hádanka v podání Vlasty Horváta, která působila tak nějak přilepeně... (02.01.2010)

Nejkrásnější hádanka patří rozhodně k těm lepším kouskům z pohádkové produkce v posledních letech, obzvláště když vezmu v potaz, kdo seděl v režisérském křesle. Je sice pravda, že některé postavy (herci) krapet přehrávají - a to zejména Kikinčuk a Medvecká - nicméně zbytek obsazení byl vesměs sympatický. Co se děje týká, tak musím pochválit, že nešlo o přímočarý a primitivní příběh - našly se tam místy příjemně vložené peripetie. Zkrátka nenáročná oddychovka, která se sice nejspíš nikdy nestane klasikou, ale určitě stojí za zhlédnutí. (03.03.2017)

Exemplární případ nudné, trapné a nepovedené "pohádky". (07.03.2008)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)

Zdeňka Trošku tentokrát beru na milost, i přes tu až příliš malebnou kameru a zcela nevyužité schopnosti Jana Dolanského. Jedinou závažnou, zato ovšem téměř smrtící chybou je scénář. Zjevně ho sice nenapsal člověk po lobotomii mozku, ve skutečnosti ale příběh nikam nespěje a chybí mu dějový oblouk. Troška je totiž poměrně schopný režisér, ale už od konce osmdesátých let zoufale špatný vypravěč. (30.12.2008)