Protektor

Těžko tenhle film můžu hodnotit hůře, když bydlím v Holešovicích a ve světlíku u nás taky visí kolo. Už dlouho jsem neviděl něco tak mrtvého, co by mě zároveň dokopalo k duševnímu uspokojení. Najbrt upletl z hovna bič a okupovanou Prahu nasázel do deseti interiérů a pěti exteriérů takovým způsobem, že se před plátnem zaklínáte, aby vám toho ukázal víc a zároveň z toho máte šílený strach. Někomu ta mnohovrstevnatost v příběhu možná přijde tristní a ono se taky není co divit. Kolaboranti, ženská ve špajzu, rozpadající se manželství a náckové všude kolem. Jenže nic z toho se nevyvíjí očekávatelným způsobem a čas od času přijde perfektně vypointovaná facka, která vás srazí ze židle s úderností nadrženého fricka a vy si můžete začít otírat popel z hlavy, protože pochybovat se v tomhle případě nevyplácí. Vlastně je to celé jednoduché a viděli jsme to mnohokrát jinde. Lidi jsou svině, spát s někým dalším se musí a v dobré víře se z nás může rychle stát ta největší kurva na okrese. Někdy je ale celý život o jedné větě. Nebo o jednom filmu. (19.10.2009)

-"Ty nejsi nebezpečná, ty jsi jen úplně pitomá." Jo, souhlasím. Ale Budař a Daniel opravdu dobří. Kvalitně natočený film, který mě nechává kompletně chladnou. Z velké části zapříčiněno tím, že je mi Jana Plodková bytostně nesympatická a její herectví mě neoslovuje do takové míry, že bych to skoro prohlásila neherectvím. Za formální pičičandičky, barevnou strohost a atmosferickou sevřenost přidávám další hvězdu. (18.04.2010)

Když si žárlivý český srábek vezme židovskou provokatérku a do vztahu jim začne kecat nejslavnější malíř pokojů Adolf se svými pohůnky, je teoreticky zaděláno na zajímavý film. Teoreticky... Zpracování mi přišlo jako velkorysejší TV inscenace, monochromatický vizuál... budiž, herecké výkony až na jednu výjimku průměrné, postavy a jejich osudy mě absolutně nedojímaly a "hudební" doprovod pro mě byl o málo snesitelnějším ekvivalentem skřípaní nehtů o tabuli. Chápu, co se Marek Najbrt snažil sdělit, mně však v první řadě chybělo tempo a citové propojení s figurkami v područí protektorátu. Kdyby hlavní hrdinové skončili pověšení za koule/kozy v průvanu, nehnula bych ani brvou. Oči mi od TV obrazovky stále sklouzávaly ke stránkám tématicky příbuzné, ovšem mnohem přitažlivější a na emoce bohatší knížky "Spěšný vlak CH.24.12.". Nein, Mein lieber CSFD Nutzer, "Protektor" mě nenadchnul. 58% (09.05.2011)

Konečně velký (evropský) film s naprosto originální formou. Z Marka Najbrta se pomalu stává velmi vyzrálá režisérská osobnost. Protektor je skutečně osobitost sama, jen málokdy se vidí tak svojsky přetvořená z nouze ctnost, když si tvůrci zřejmý nedostatek finančních prostředků na podobný dobový velkovýpravný typ filmu přemostí bezezbytku originální kreativitou. Už jen ta vším prolínající symbolika kola - od hluboce výstižného motta ze samé expozice filmu přes jeho zapojení do jednotlivých chronologických předělů/významových intermezz, neustálých detailů jeho součástek až po jeho včlenění do dějové osy snímku. Ta fascinace detaily, které jsou navíc v neustálém pohybu, spolu s podmanivou a vnitřně znepokojivou hudbou skupiny Midi lidi (skutečně výtečná složka filmu skvěle se propojující se složkou obrazovou) vytváří podprahově vnímanou dynamiku, jenž nemá v českém polistopadovém filmu příliš obdoby. Dochází tak k umělecky silnému efektu - apriori strnulá fasáda filmu v sobě ukrývá nečekanou sílu, zdánlivě fádní příběh zase nečekané přesahy a vnitřní pnutí. Dnes už je velmi obtížné přijít v žánru válečného filmu z 2. světové s něčím novým a originálním, téměř vždy tvůrce opakuje již vyřčené a zobrazené, Marek Najbrt však dokázal uchopit danou problematiku i žánr zcela nově a natočil sugestivní a vysoce sofistikované drama s prvky experimentu, v němž hraje prim nezvyklá dualita - historická látka a dobové drama podávané výhradně moderní filmovou řečí a moderními výrazovými prostředky. Navíc je tu velmi silný prvek postmoderního přístupu v mísení jednotlivých rovin, hry na dobový fenomén filmu (a dalších médií) v kontrapunktu s fiktivním utvořením reality protektorátu (charakterizace jak řečí, tak i jazykem filmovým). Protektor má v povaze se ptát, táže se po hranici vnitřní a vnější kolaborace, nastoluje otázku oběti a také reflektuje český sklon k opakování traumatu - k přijímání totality. Marek Najbrt konečně posunul moderní českou kinematografii blíže tam, kam patří...do Evropy... (30.05.2010)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)