Quantum of Solace

Bondovka č.22 akčnější, ale výrazně hůře zrežírovaná a s horším scénářem než Casino Royale, na které se snažila volně navázat. Navíc je v Kvantu útěchy plno logických nesmyslů, např. že nikdo v celé Bolívii si nevšimnul budování obrovských podzemních přehrad v poušti, aby mohli z chudáků v chatrčích vymámit dvojnásobné vodné, nebo stvrzení takovéhoto vodného podpisem ještě nenastoupivšího diktátora. Mnohé akční scény jsou navíc odfláknuté, nevěrohodné až neprofesionální. Ještě že ty holky zůstaly hezké. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226775-quantum-of-solace/videa/ (15.12.2009)

Tak se mi zdá, že se agent 007 bez kapky toho protřepaného Martini nedokáže uvolnit.. Již delší dobu marně vyhlížím tvůrčí posloužení Bondovi a nikoliv Bondovo sloužení tvůrci a ač jsem nikdy nevěřil, že to řeknu, tak to teď říkám: „Rogere Moore, vrať se mi!“ I místní všeznalí neurochirurgové musí ocenit jeho starý dobrý koncept plný nadsázky, kdy recepce percepci ještě čistila boty a kartáčovala oblek (honička, zabíjení, soulož - honička, zabíjení, soulož - spousta zabíjení, obrovský výbuch a soulož - tou to musí vždycky končit). V Quantum of Solace ovšem Bond v sobě nemá ani tolik slušnosti, aby se představil a nabízí tak jen minimální, hyperaktivním Edwardem ve střižně zkalené, množství útěchy.. Edit po 12 letech: Po asi šesti dobrovolných reprízách za tu dobu to potřebné množství útěchy nakonec nacházím. Jak ve Forsterově stopě, tak v samotném Bondovi, který zatím nemá čas hynout na svou toxickou maskulinitu. Normálně to s odstupem času nedělám, ale zvyšuji ze tří plechovek motorového oleje na čtyři.. (05.08.2009)

Všechny výtky, které jsem měl vůči Casinu Royale, setrvaly na svých místech i pod novým režisérem, a jejich intenzita se nemá důvod zmenšit - právě naopak. Teď už je tu divák definitivně za blbce, respektive za zcela nedůležitý element, který přijme bez otázek úplně všechno, pokud se to pro něj natočí ve stylovém designu a s pěknými roštěnkami (přičemž u Gemmy Trntrntrn si ani tím nejsem jistý). Jak jinak si chcete vysvětlit, že zase jednou nastala ta konstelace "je to děsně osobní, je to naturalistické, je to na krev, a je to cítit" (aspoň tak to prezentují tvůrci), ale dějí se tu šílenosti vyžadující nárazuvzdorného, neprůstřelného a nehořlavého geroje, a to do té míry, že už nestačí lidské síly, a je potřeba vyztužit tu chatrnou konstrukci pořádnou dávkou počítačového cvrkotu. Zkrátka ať žije skotačení v provazišti a chvála buď výkonným grafickým procesorům, které tuto "poctivou zábavu nového věku" umožňují...děkuji, ale opravdu nechci:P A jinak kdo sakra je Mathieu Amalric, a proč je jeho postava naprosto nijaká? I oproti jen na první pohled chladnému, ale uvnitř slabošskému a připosranému (ovšem dobře zahranému) Chiffreovi je to obrovský krok do prázdna. Na druhou stranu se mi Bondův přístup stal vcelku sympatickým, a Judi Dench a Giancarlo Giannini jsou tu vyloženě luxusní. Jenže bondovky nikdy nebyly o prožitcích z individuálních hereckých výkonů, a argument v tom smyslu, že je to přece restart, a tudíž nelze používat ta samá kritéria, vzhledem k velkým slabinám tohoto pojetí nezasluhuje sluchu. Quantum Of Solace prostě nefunguje, a narozdíl od jeho bezprostředního předchůdce nejsem ani omylem ochoten ztrácet s ním čas ještě jednou. Ale na pohled je to dost vymazlené, aby si to ve spojení s těmi povedenými momenty zasloužilo 60%. (01.07.2011)

Pořád ještě nevím, jestli nazvat váhavým střelcem Bonda nebo jeho loutkáře. Forster je silný v kramflecích, když jde o citová pnutí (scénář jimi však nečekaně šetří), ale stamilionový rozpočet a autorský dohled nad filmem jako celkem mu protéká mezi prsty. Humorným vložkám chybí styl, akční scény vypadají jako nešetrný copy&paste odjinud a celý film spíš kličkuje než postupuje vpřed, bičován nepřehledným střihem a scénářem, který se snaží vejít všude. Abych parafrázoval samotný film... nový Bond má dlouhé prsty, ale nikde nezanechá výraznější otisky. V kontrastu se špičkovým řemeslem od Martina Campbella je to zklamání, Quantum postrádá jak sošné tělo, tak zajímavou duši. Nad vodou ho drží jen osvědčená značka a příslib do budoucna. Samotnému Craigovi se totiž proti všem mým výčitkám plave neskutečně lehce. Držím mu palce, ale nahoru je tentokrát dávám jen hodně opatrně. (23.10.2008)

Postava 007-čky nikdy nepatřila k těm, které bych musel mít na plakátu nad postelí a uměl vyjmenovat proporce všech žen, které mu prošly postelí. Přesto jsem vždy oceňoval, jak umí být ‚trendy‘ nejen v oblasti oblékání, ale i filmařské. Současnosti vládnou naspídování bijci, kteří problémy řeší elegancí buldozeru a přesně tuhle škatulku si musel uzmout James Bond též. Povedlo se mu to náramně. Sic se dá polemizovat nad tím, nakolik by děj ustál na vlastních nohou bez předchozího pokerového nakopnutí, ale Marc Forster jde mnohem dále. Otřepaná blockbusterová pravidla jsou bořena jedna radost, postavy se chovají nevyzpytatelně a i samotný hrdina pendluje na hranici, kde se potkává dobro se zlem natolik těsné, že je těžké rozeznat, které z nich má zrovna v jeho konání navrch. Craig skvělý, rozervané emoce i chladné rvačky zvládá bez mrknutí oka, z Amalricova záporáka sálá respekt a Olga je elegantním doplňkem, který úlohu plní na jedničku. Forsterova práce evidentně nesedí každému, ale když čtu nadávky o artu, nevěřícně kroutím hlavou a směle pasuji Quantum of Solace do osobní topky. (11.11.2008)