Režie:
Antonín MoskalykKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Dítětová, Vladimír Šmeral, Martin Růžek, Jaroslav Cmíral, Vladimír Ráž, Jana Gýrová, Ferdinand Krůta, Vlastimil Brodský, Jiří Ornest, Emil Konečný, Otto Budín, Leopolda Dostalová (více)Obsahy(1)
Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Na starý čiernobiely film "Koniec veľkej epochy" ma upozornil PhDr. Ľubomír Huďo. Je to veľmi výstižná paralela ku tomu, čo sa odohráva v súčasnosti. Aj keď bol tento snímok natočený v roku 1965, dokonale reflektuje stav, ktorý dnes nastal v rámci korona fašistického šialenstva. Komorný príbeh sa odohráva v pražskej kaviarni, kde sa ľudia dozvedia z televízie, že našu planétu obsadili mimozemšťania. Prišlo niečo neznáme a média diktujú, čo majú ľudia robiť. V meste ustáva všetka činnosť, nikto nesmie vychádzať! V tejto situácii začínajú na povrch vystupovať skutočné charaktery hosťov kaviarne. Ukazuje sa kto je silný, slabý, odvážny, zbabelý, bystrý, hlúpy. Majú na výber. Buď sa vykašlú na mediálnu manipuláciu a vídu von alebo sa zostanú ustráchane krčiť v (covidovej) klietke. Toto filmové podobenstvo je v dnešnej dobe mimoriadne aktuálne. ***** ()
Příklad, jak spojit vynikajícím způsobem žánr sci-fi a studii lidských povah. A to v televizním filmu, prosím!!! ()
O tak propracované a naprosto realisticky působící psychologii postav se může většině těch (především současných) "velkých" sci-fi snímků jen zdát. Bezkonkurenční Vladimír Šmeral, Martin Růžek a další (moje oblíbená Jana Gýrová), houstnoucí nejistá atmosféra plná strachu a nejrůznějších obav, mimozemský hlas Jiřího Adamíry... A příčina rozpoutání třetí světové války, která někomu možná připadá úsměvná, ale mně se bohužel zdá zcela uvěřitelná. Protože lidé jsou v podstatě jen hloupé nechlupaté opice se silnými sebedestruktivními sklony. ()
Jak se dá natočit sci-fi film bez efektů a triků a přece nám běhá mráz po zádech a to jen proto, že nejde světlo, tv nefunguje a při poslouchání televizních zpráv.... ()
Hovoří CML: Co jste si nadrobili, to si taky snězte. Pozoruhodná dobová angažovanost nerozlišující mezi Východem a Západem. Pro a proti lidstva v tanci dialektiky velkých dějin a malých životů. V přímém kontrastu k tomu je přílišná modelovost postav a jejich reakcí. Skanzen protektorátní a postprotektorátní generace. Ze všech těch živočišných druhů je nicméně jeden podivuhodně autentický a dosud trvající: instalatér Krása. Celkový dojem: Tak nějak jsem si vždycky představoval soudobé německé eticko-filosofické divadelní hry. "Život je to, co bolí. Vemte si na sebe něco, Evičko, je tam zima." ()
Československý TV film opět posouvá laťku filmového zážitku bez ohledu na své možnosti. Krátký kousek s dlouze doznívajícím efektem, nadčasovým, ve své době tragicky vizionářským a dnes stále neuvěřitelně aktuálním. Nekompromisní bilance marného lidského snažení, krutých činů minulosti i pravdy, jež nechce nikdo slyšet. Jednoduchá lidová moudra, velké filosofování i prosté prosby či přání...Co se to stalo, proč není všechno jako před chvílí??". Velmi silná káva v jedné malé kavárně. ()
Nikdy jsem neholdovala americkým vážně se beroucím komediím o tom, kterak mimozemšťané přijdou zplundrovat Washington, neb jiných měst neznají. Ale ve světle této televizní inscenace všechny ty vysokorozpočtové slátaniny blednou ještě více. Na malém prostoru, a to jak časovém, tak místním, rozpracovává Moskalyk plejádu různorodých charakterů. Skvěle si zpracoval předlohu Jindřišky Smetanové a výborně ji zrežíroval. Chápu, že každému Konec velké epochy nevoní, vždyť každý z nás se může najít v jednom z archetypů v hospodě. ()
S najväčšou pravdepodobnosťou najkomornejší film o mimozemskej invázii, aký bol kedy nakrútený. Je to dané aj formátom tv filmu, ale ten je vlastne v tomto prípade výhodou. Koniec veľkej epochy sa ani neuberá príliš predvídateľnými cestičkami, úmysly mimozemšťanov sú dosť prekvapivé a celkom originálne, až má človek tendenciu sa im podvoliť, ako by aj jedna postava rada učinila. Záver zostáva otvorený, čo sa odohráva v exteriéroch sa dá iba domýšľať a chce sa aj povedať, že to chcelo pokračovanie. Ale to si môže koniec koncov každý divák vytvoriť v hlave sám. ()
Videl som iba dva Moskalykove filmy a oba boli nanajvýš priemerné. Ani tento televízny zázrak nebol výnimkou a iba zo zvedavosti som ho vydržal sledovať do konca. Slabá bola pravdepodobne už samotná predloha a nenápaditá Moskalykova réžia spoločne s plejádou známych a prehrávajúcich hercov výsledok nevylepšila. Za najväčší nedostatok považujem žánrovú neujasnenosť, pretože systémom z každého rožku trošku sa dobrý výsledok nedá dosiahnuť. Aj tie tri hviezdičky v tomto prípade neznamenajú slabý nadpriemer, ale zreteľný podpriemer. ()
Když přijdou silnější, je to vždycky okupace. Jak se jen zachovat? Tento pomyslný lakmusový papírek, kterým autoři, scénáristka a spisovatelka Jindřiška Smetanová a režisér Antonín Moskalyk, prověřili lidskou povahu na základě ireálné (nepředstavitelné) situace, v níž je bezprostředně ohrožena suverenita státu a svoboda jednotlivce, je s ohledem na věci příští (srpen '68) málem jasnozřivou předpovědí. Bod zlomu, tedy to, proč najednou nic není jako dřív, navíc zastihuje zdejší postavy, bezejmenné a proto anonymní, nepřipravené, zaskočené, uprostřed ospalého všedního dne – tedy přesně takové, jaké bylo možné vídat na pražských ulicích také o necelé tři roky později, v den vpádu sovětských vojsk. Pomineme-li jakýsi hlas zvenčí, který je ale nutný pro uvedení kontextu a který zpřítomňuje objevivší se zlo prostřednictvím televizní obrazovky, jsou všechny ostatní postavy funkčním prvkem tohoto nevšedního experimentu. Obsazením špičkových hereckých interpretů (Šmeral, Růžek, Brodský, Krůta, Dítětová, Waleská, Dostalová, mladý Ornest a další) nabývají tito nehrdinští hrdinové na své přirozenosti, zabydlují onen ireálný prostor reálnými prožitky. Slabí a silní, odvážní a zbabělí, chytří a hloupí. Lidstvo pod kuratelou. Nic se nezměnilo. Vůbec nic. ()
,,Nemůžeme se stavět na zadní nohy, jde o historii celého lidstva..." Československá nová vlna a mimozemšťané. Docela síla, když se divák do toho příběhu ponoří. Příběh se sice pohybuje v žánru sci-fi, ale nevyznívá zcela nereálně, dokonce velice trefně propojuje váleční a okupační tematiku včetně myšlenky ohrožení v podobě konce světa. Existenciální podobenství, jak se v jedné místnosti sešli a musí zde zůstat jistou dobu spolu lidé různých profesí a především nejrůznějších charakterů, které se tu pak naplno projevují. Oceňuju výrazný prostor pro psychologizaci postav místo jakýkoliv sci-fi triků. Jinak film dost experimentuje spíše na formální a žánrové úrovni, zčásti připomíná klasickou studiovou inscenaci, v jistých pasážích nabývá podobu televizních reportáží. Hodně zajímavé je zpracování s hlasem hosta, který je tu přítomný a vede dialog se všemi postavami, ač na plátně ho není vůbec vidět. Místy těžší strávitelnost (zejména pasáže s vědeckými a politickými komentáři odborníků ze světa) přebíjí výborné herecké obsazení se skvělou Janou Dítětovou, Růžkem, Brodským, Rážem a nádherně filosofujícím Vladimírem Šmeralem. Další toť originální podoba nové vlny, "vlnící se" i přes obrazovky televizních přijímačů. Na vlnách vědecko-fantastických výjevů, s obrovským poselstvím pro diváky (nejen, ale klidně také pro ty pracující v socialistické společnosti ;o)). 80% ()
Podobné téma, ale ne tak konzistentní jako u TV filmu Pasiáns. Líbí se mi zasazení do interiéru hospůdky, kde se scházejí jak profesoři, tak taxikáři, instalatér, důchodkyně i mládež. Samozřejmě je inscenace parafrází tehdejší doby a v oněch živých a mrtvých lze vidět ty, kteří se připojili k jaru obrození, a ty, kterým vyhovují dosavadní jistoty včetně teplého pečiva a týden starých časopisů. Ale kupodivu to má obecný přesah i do dnešní doby. Návštěva z jiného světa lidi rozdělí na ty pokrokové, kteří chtějí změnu a nějaký vývoj, a na ty, kterým se líbí zápecnictví, vézt se a hlavně už nic neměnit. Osobně si myslím, že nejlepší je zlatá střední cesta, protože nemůžete něco měnit donekonečna a je potřeba někdy si dát oraz. Myšlenka se skanzenem lidstva mi připomněla Troškův nápad se skanzenem české malosti ve třetím Kameňáku, oboje jsou dobré nápady. Samotné provedení není špatné, jen se dlouho dostáváme do děje a dlouho seznamujeme s postavami a jejich charakteristikami, a některé ty charakteristiky jsou hodně klišé (třeba náckovský instalatér na jedné nebo zkostnatělý profesor na druhé straně). Trochu více jsem čekal od postavy doktora v podání Martina Růžka, naznačuje se u ní víc, než nakonec představí (postaví se za servírku, ale prát se začne mladý malíř), a vlastně i té servírce člověk přál nějakého hodného chlapa (ale zase nevíme, nakolik si za svůj osud mohla sama svou pasivitou a brbláním). Tedy mi ne všechny charaktery postav přišly tak dobře napsané a ztvárněné, abych s nimi šel (jako ve zmiňovaném Pasiánsu). Co se zajímavostí ohledně hereckého obsazení týče, pan Adamíra zde nehraje, slyšíme jen jeho hlas (našima očima představuje asi náhodného a až moc zvědavého hosta) a Kolářová je v titulcích uvedena jako Dana, ne Daniela. Mno, líbí se mi nadčasovost poselství, i když se k němu doklopýtáváme pomaličku, několik hlášek a myšlenek, ale celkově mi přijde hra nepropracovaná do detailů a občas klouzající po povrchu. Objektivně za tři, za to poselství v závěru o živých a mrtvých, jež má obecnou vlastnost, slabé čtyři hvězdy. ()
Poměrně zdařilá televizní inscenace zachycující okamžik (po)zastavení se lidstva v lemovské situaci kontaktu s mimozemskou civilizací, komorně představený na pestrém populačním vzorku osazenstva velkoměstské kavárny. Lidstvo je výstižně představeno svou okamžitou silovou reakcí (očekáváním meziplanetární války a přípravami k ní), danou sebeprojekcí; na druhou stranu i mimozemští „okupanti“ ve svých anoncovaných krocích dokonale reprezentují totalitní moc bránící se společenské proměně. Rozporem charakteristiky mimozemšťanů však zůstává, že zatímco se jejich myšlení vyvíjelo zcela odlišně od lidského (jak sami zdůrazňují), stále vycházejí ze zavádějící představy existence (jakýchkoli) nezlomných faktů, na níž vystavili svou představu o hrozícím konci Země. V každém případě musím ocenit výborné herecké výkony a účinně navozenou temnou, klaustrofóbní atmosféru, jíž procházejí echa dávných otázek po smyslu, povaze a původu lidské existence, jaké si již ve druhém století po Kristu pokládal Klémens Alexandrijský: „Kdo jsme byli? Čím jsme se stali? Odkud jsme byli? Odkud jsme sem byli vhozeni? Kam spějeme? Odkud máme čekat vykoupení?“ ()
V současné době (viz datum komentáře) opět velmi aktuální téma, a příští rok dokonce ještě víc! :-) 80% ()
Originální inscenace s lubokou myšlenkou, skvělým obsazením a opravdu mrazivými obrazy z hrozícího jaderného konfliktu. ()
Pozoruhodný a svým tématem a naléhavostí velice dobový snímek-podobenství. Jen mi připadá příliš divadelní a některé postavy jsou natolik typizovanými nositeli postojů, že se dá odhadnout, jak se zachovají. Trochu z toho kouká šablona a některé herecké výkony jsou dost teatrální. S vědomostí věcí následujících (srpnu 1968), je to však vlastně snímek prorocký. ()
Paralela ke společenským událostem vybočila poněkud ze žádoucího, převažujícího, povoleného (nehodící se škrtněte) způsobu uvažování. 1) Neobratné politické narážky dnes působí polopaticky a lacině, ovšem ve své době tomu tak asi nebylo. Je divný, že jdou, když nemusejí..._____ 2) Fakt, že inscenace předznamenala nepsanou smlouvu režimu gulášového socialismu s obyvatelstvem o pár let později, je očividný a už jen díky tomu stojí film za zhlédnutí._____ 3) V době vzniku 4*, po osmašedesátém 5*, nyní už jen 3*. ()
Výborné herecké výkony a skvěle napsaný film a předzvěst roku 68. ()
Naprosto úžasný, kvalitní, zajímavý film. Výkony herců na 1, hudba skvělá dobře se k tomu hodila, efekty výborné. Prostě nemám výhrady.95%Přístupnost:přístupný ()
Strašně rád bych dal plný počet, ale bohužel to na něj nedivím. Strašně se mi líbí ten nápad - zčistajasna nastane nějaká absurdní situace a divák sleduje skupinku lidí s různými názory, jak na to reagují a co by případně udělali. Ne nadarmo už mám podobný námět na minimálně tři povídky (zatím nerealizované, ale mám u dvou mám vymyšlený syžet), protože mě tenhle nápad "(mikro)kroniky lidství" fascinuje. Fascinoval mě i tady a celkem se povedl, mnoho postav je tu dostatečně promyšlených, mají psychologii a především díky tomu to všechno funguje. Hodně dialogů je velmi chytrých a hlubokých, což je taky velmi dobře, protože na těch celý tenhle film stojí. No jo, jenže to tu není bezchybné, protože některé postavy jsou ploché (nácek) nebo nevyužité (ke všemu lhostejný muž - a u něj mě to strašně mrzí, protože mě dokázal zaujmout víc, než většina postav a tak nějak jsem čekal, že do toho všeho bude líp zapojený, ale nakonec jen řekl pár vět a v druhé půlce tam už skoro ani nebyl...) a i ten scénář šlo líp promyslet. Chápu, že to má hlubší záměr (který je poměrně jasný) a o ten tu šlo nejvíc, ale přece jenom mě na tom víc bavila ta zápletka samotná a bavilo mě i sledovat chování těch lidí (jak už jsem psal). Příběh dokáže působit realisticky a celkově z toho vyplyne skvělá a chytrá myšlenka, takže jsem i nad slabými 5* ve finále přemýšlel (přece jenom - na to, co ten film chtěl říct, odvedl slušnou práci a má atmosféru), ale zase tu jsou některé slabší (a tím pádem ne zrovna uvěřitelné) herecké výkony a moc mi tam neseděl ten "neviditelný reportér", co v průběhu filmu dává otázky postavám. Má tam své místo, ale ne dostatečně opodstatněné. Silné 4* ()