Černá labuť

Očekávání před Black Swan žádné, poněvadž se týká baletu a ten mě vůbec nebere. Nevěřil jsem v to, že by mě mohl něčím zaujmout či překvapit. Po prvním traileru očekávání trošku vzrostlo a po hodnocení uživatelů na CSFD jsem očekával ještě daleko více. Darren Aronofsky mě zatím jako režisér nezaujal, ale když říkám zatím, tak myslím zatím! Po zhlédnutí tohoto skvostu se Darrenovi klaním a dostává ode mne uznání. Tento snímek se vymyká zatím všem režijním tvorbám, které vytvořil. Co dodat Black Swan jako Drama/Thriller funguje skvěle a dovolím si tvrdit, že i špetku hororové atmosféry v sobě skrývá. Dlouho jsem neviděl tak zneklidňující atmosféru, která mi brala dech každou chvíli. Měl jsem pocit sevření v žaludku, které mě bude provázet ještě nějakou chvilku. To je znamení toho, že Black Swan je naprosto perfektní film a nic jiného než plný počet si nezaslouží! 10/10 = 100%!!! (22.12.2010)

masturbující natalie portman v mrazivě schizofrenní aronofského psychoonanii mi v některých momentech neskrytě otevírala hubu dokořán. postupná, fenomenální gradace od vlažného začátku po grandiózní závěr, pečlivě budovaná atmosféra, podpořená na míru ušitou hudbou. smekám klobouk i se skalpem, větřím nějakého toho oskara a díky tomuto snímku nevylučuji svou budoucí účast na baletu. a jeden malý postřeh na závěr, co se týče něžných bílých a divokých černých labutí, nejlepší jsou zrzavé kombinace obého. 90% (29.12.2010)

Může mi někdo prozradit, jak to ten Darren Aronofsky dělá, že jsem z jeho filmů pokaždé emociálně vyčerpaný? Black Swan je perfektní stejně jako Natalie Portman. Chci to vidět v kině. (23.12.2010)

80% (24.02.2011)

"I had the craziest dream last night about a girl who has turned into a swan" Strhující, jediné slovo co dokonale vystihne celý film. Bylo to docela psycho a místama jsem se opravdu nemohla dívat, jednu scénu opravdu nedostanu hodně dlouho z hlavy. Balet mě nikdy nelákal, a po tomhle filmu mě láká ještě míň. Rozhodně horký favorit na Oscara, Natalie Portmen zahrála svojí roli opravdu bravurně, řekla bych, že Oscara je naprosto oprávněný. Přemýšlela jsem zda dám 4 nebo 5, nakonec ale dávám plný počet, Natalie si to zaslouží. Jen si nemůžu nerýpnout, nechápu proč musí bílou a černou labuť hrát stejná baletka, stejně jsou tak namalované a s vyčesanými vlasy vypadají všechny stejně. Kdyby Nina hrála bílou, Lily černou,bylo by po problému a film by mohl skončit po půl hodině. (22.02.2011)

Skvěle uchopený a vyprávěný příběh o tom, že zakousne-li se člověk, zejména v profesi, jakou je divadlo, do své touhy prosadit se za každou cenu, začne mu splývat fantazie s realitou, stírá se hranice mezi normálním a už ne, mezi snem, přáním a skutečným prožitkem. Touha po úspěchu je schopá šlápnout na cokoliv, co jí stojí v cestě; nicméně vrcholu bez utrpení asi dosáhnout nelze. (23.07.2011)

Veľké sklamanie z Fontány zaručilo, že môj postoj k Aronofskemu bol pomerne skeptický. Navyše záverečné slová len spečatili režisérovu samoľúbu potrebu vyžívať sa vo svojom umení ("It was perfect"?!). Avšak, narozdiel od Fontány je Čierna labuť dynamický, temný, výborne zahraný a v trblietavom pozlátku obalený skvost. Všetky atribúty filmu vyžarujú tú správnu frekvenciu, každé jedno kolečko do seba nakoniec zapadne tak krásne, až musím snímku odpustiť jeho prvoplánovanosť a zjavnú snahu o navodenie umelého efektu. And the Oscar for "Actress in a leading role" goes to.. Natalie Portman! (19.01.2011)

Filmy Darrena Aronofského mam velice rád. Od Requiemu, přes Fontánu až po Černou labuť. Už v prvních záběrech vás jeho kamera v táhne do děje. Přímé líčení proměny Niny až do skvěle gradovaného finále mě absolutně odzbrojilo. Ale nejděsivější na celém filmu byla stejně její matka. (26.02.2011)

It was perfect. Teda skoro - sice mě to Aronofskeho honění ega v každém druhém filmu (Pi, Fontana, Black Swan) už začíná vadit - ale díky tomu vznikají fakt perfektní skromné liché filmy (Requiem za sen a Wrestler). No u Black Swan se pan Dokonalý Darren držel docela při zemi a nepřeplácal to jako u Fontány - takže výsledkem je fakt skoroperfektní psycho s vynikající Natalií Portman, která toho Oscara prostě dostat musí. (23.12.2010)

Kdybych chtěla být objektivní, obdrží Black Swan shovívavé tři hvězdičky za svou dokonalou průměrnost a můj oblíbený balet a jdu v klidu spát, leč objektivní jaksi být netoužím a film si shovívavost za všechna nabubřelá prohlášení o úžasné hloubce a hereckých výkonech taky nezaslouží. Křehká Natalie Portman opět brilantně hraje křehkou Natalii Portman a vážně, už mě tím začíná opravdu štvát. Nevím, není-li za tím pouze výběr velmi podobných rolí, avšak leze mi čím dál víc na nervy. Fňuky fňuk, vypotíme slzičku, zatřeseme ramínky, vykulíme očka do kamery, jako už tolikrát předtím a tentokrát se zadařilo a Oscar přistál na poličce. Budiž jí přáno, sice to asi s jejím baletěním nebylo zas tak horké, jak se traduje, ovšem nepatřím mezi osoby naivní, ergo jsem ani nepřepokládala, že se někdo může během pár měsíců protančit na úroveň primabaleríny a oddřít všechny náročné výstupy sám, leč na rozdíl od Akademie se Mi Nü-Chai necítí být jejím hereckým výkonem nijak zvlášť oslněna. Nadto mě postava Niny od začátku do konce nemálo rozčilovala a mít ji po ruce, schytá kopanec. Tytéž dojmy ve mně vlastně vzbuzoval i film jako celek. Hloubka? Jděte se bodnout, vždyť celý snímek je až zoufale plochý. Snaha o nějakou mysteriosní atmosféru taky přišla vniveč a s tím označením "psychologický" si snad ze mě dělá někdo legraci, nevšimla jsem si, že by se zde charaktery nějak zvlášť vyvíjely, i Nina v podstatě od začátku do konce jen šílí (pokud ovšem "psychologický" znamená, že se někdo chová jako psycho, pak je vše v pořádku a těším se, až se s tímto setkám i u každého horroru). O až fatální ohranosti téměř všeho, co se zde využívá pro vyprávění ohraného (ha) příběhu o desintegraci ani nemluvě, ať už je to tyranská postava matky, osvobození svého temného divokého já skrze do té doby potlačovanou sexualitu a konečná autodestrukce aka dokonalost = smrt (dobrá, halucinace o rostoucím peří má bod). Beznadějně prázdné. (02.12.2012)

Jak napsal jeden nejmenovaný uživatel, "očekávat druhou 'Fontánu' byla asi moc velká drzost". Příběh baletem posedlé dívky, jež postupně přichází o rozum (nebo ne?:-)) se bezpochyby zařadí mezi vrcholná díla Darrena Aronofského (už se nemůžu dočkat "Noaha"), k oné pomyslné dokonalosti mu však cosi schází. Možná hutné filosofování "Fontány", možná nevyumělkovaná syrovost "Requiemu za sen", kterému se "Černá labuť" podobá daleko více (viz. psycho-atmosféra provázená vizemi), kdo ví, jisté je jen to, že i přes zdařilé herecké výkony a po všech stránkách kvalitní filmařinu snímek zkrátka nedokáže nezanechat tak hluboký OMFG dojem, jako tomu bylo u předchozích snímků D.A.. (26.08.2013)

Feminní sourozenec maskulinního Wrestlera. Podobně jako Mickey Rourke v něm, i zde baletka Natalie Portman sbírá síly na své vrcholné číslo, opus magnum svého života... a podobně jako pro něj je i pro ni tato snaha brutálně destruktivní. Jenže vnitřní démoni mladých dívek jsou mnohem krutější než démoni starých mužů a tak místo melancholického bloumání sklonkem života je Black Swan temným hororem, intenzivním psycho-thrillerem, fantasmagorickou studií dospívání a sebedestruktivního hledání vlastního já... A hlavně je naprosto brilantním filmem, nepochybně nejlepším jaký zatím Aronofsky natočil. V šílenství vizí podvědomých strachů a tužeb, v impresivním herectví hlavní představitelky, v až nepříjemně fyzické kameře, i ve strhující hudbě - v tom všem vzniká dusivé sevření emocí a myšlenek které nenechá vydechnout od prvních okamžiků až do zničujícího konce. 9/10 (20.12.2010)

Drastický film o jedné narušené osobě obětující pro jeden obtížný part všechno. Skvostná kamera se střihem (zrcadla, bludy, detaily), famózní herecké vedení (Natálka zraje jak fyzicky, tak herecky, Cassel velmi příjemný), režijně pevně v rukou. Komorní, mrazivé a depresivní. Aronofsky, jak ho známe a milujeme. A i když je Wrestler (zvlášť po Fontáně) přeci jen o kousek větší satisfakcí a hlubším ponorem do psychologie zvláštního jedince, proč nedát tomuto filmu plný počet, když tam Mila Kunis líže Natálce kundu? [Přesná stopáž: 107 min] (22.12.2010)

1. Souhlas s Hedkou: tenhle film by rozhodně neměl být přístupný od 12 let. 2. Souhlas s Britrikem: tenhle film už nechci vidět znovu. 3. Nesouhlas s oběma: to, že Černá labuť ukazuje příběh ženy pronásledované vnitřními démony, nečiní snímek démonickým a to, že je zde ukázáno mnoho zla, jej nečiní zlým. Takových cílevědomých, po úspěchu prahnoucích, mezi sebeláskou a sebenenávistí oscilujících a k sebetrýznění jakož i k mentální anorexii přinejmenším tíhnoucích dívek a žen lze dnes potkat mnoho. Člověk je od dětství médii krmen povinností uspět, vyniknout, být vidět. A Nina z Černé labutě je jen extrémním projevem jevu jinak běžného. Dokonce i její protipól v podobě té promiskuitní, nespoutané, jen pro ten dnešní den žijící tanečnice, je typem v současnosti častým. Jde o jakési dva choré extrémy, dva způsoby sobectví, které snímek představuje věrohodně a pravdivě, byť k nim žel neukazuje žádnou alternativu, která by se alespoň blížila normalitě (režisér představení ani hrdinčina matka takovou alternativou určitě nejsou). 4. Filmy jako Černá labuť bych obviňoval spíše z bezvýchodnosti než z démoničnosti. Ukazují bludiště, ale žádnou cestu ven. Aronofsky bravurně představuje diagnózu, která je však obecně známá, ale nepředstaví žádnou terapii. Deprese je dnes na plátně mnoho – asi stejně jako povrchního humoru. Skutečným uměním, řídce se vyskytujícím, je však ukázat naději a ukázat ji tak, aby katarze byla věrohodnou a nesklouzla v kýč. Jenže něco takového klade na tvůrce nárok nejenom na rovině umělecké, ale také morální a duchovní. 5. A nakonec ještě citát z Chestertonovy Ortodoxie, který neplatí jen ve vztahu k románům počátku 20. století ale i ve vztahu k filmům počátku století 21.: „V starých pohádkách je hrdina normální mladý muž. Úžasná jsou jen jeho dobrodružství: ohromují ho, poněvadž je normální. V moderním psychologickém románu je hrdina nenormální; střed není uprostřed. (…) Pohádka vypráví o tom, co učiní normální člověk v bláznivém světě. Střízlivý realistický román dneška popisuje zásadně to, co ve všedním světě udělá šílenec.“ Jsme dnes až příliš fascinováni chorobností, výstředností, abnormalitou a zlem. Snáze se točí a větší úspěch sklízejí filmy o nacistických pohlavárech než o světcích, o lidech psychicky nemocných, než o těch zdravých. 6. Černou labuť nemohu hvězdičkovat. Filmařsky je zvládnutá brilantně a není pokažena planým pseudofilosofováním jako starší Aronofského Fontána. Po duchovní stránce jde však o pěkně jedovatou stravu. Výsledek se pohybuje někde mezi pěti hvězdičkami a odpadem, ale určitě ne u hvězdiček tří, které značí průměr a které tomuto snímku – v mnoha ohledech extrémnímu – rozhodně nepřísluší. (31.08.2011)

„Roztáhni křídla, princezno a vyceň zuby, poletíš se mnou ke hvězdám... a do záhuby.“ Srdce gurmána plesá. S choreografií rozkladu osobnosti si režisér vyhrál a labuť nám naservíroval upečenou do křupava a zalitou lahodnou omáčkou ze slz, potu a krvavé ctižádosti. Konečně film, v němž se s Aronofským bezvýhradně shodnu. Balet je zlo! Úchylná, nesmyslná tortura anorektiček na šikmé ploše pódia, kvůli chvilkám pomíjivé slávy před tleskajícími nenažranými snoby. ROZTANČENÉ OKÉNKO: [][] Flamenco, salsa, bolero...  je přece tolik krásných možností, ženám daleko vlastnějších, jak z duše vypustit divokou šelmu, než ono nepřirozené baleťácké cupitání. Ostatně myslím, že kdyby matka příroda chtěla, aby dívky skákaly jak kamzíci, obdařila by je kopýtky. [][] Koho vinit za smrt nemocné labutě s kachní nohou a srostlými prsty? Všechny. Matku uzurpátorku, projektující do dcery vlastní nenaplněné sny, snoby v hledišti i divadelní kritiky, rozplývající se nad zrůdností. A alfasamce Vincenta Cassela, předstírajícího vášeň a chtíč k lidské kostře, potažené rozdrásanou kůží. Pět hvězd je za to, jak přesně Aronofsky dokázal pojmenovat vše, co mi kdy vadilo na baletu. (09.06.2024)

Černá Labuť je svým způsobem první snímek, kterým mi Darren Aronofsky úplně přišel na chuť. Tak převýborný film jsem opravdu nečekal. Rozklad hrdinčiny choré mysli je zde vylíčen velmi fyzicky a dostavily se zde i momenty, kde jsem se bál, lekal a úžasem tuhl. Občas mi to trochu připomínalo Cronenbergův film Moucha, ale opravdu jen občas. Avšak za drsné scény, které jsou v tomhle snímku, by se nemusel stydět ani prvotřídní horor (což mě nabádá k myšlence, jak by to Aronofskému v hororovém hávu slušelo). Oscarový výkon Natalie Portman, však jako i výkony dalších zúčastněných, je obdivuhodný. Lituji, že jsem propásl šanci vidět Black Swan v kině, ale i tak myslím, že tohle byl dokonalý zážitek, i bez velkého plátna. Skvělá psychologická hra a v první řadě ultimátní filmová podívaná. (06.08.2011)

Aby bylo jasno: pro klasický balet mám jen pohrdání. cupity cupity, masochistická parodie na tanec, v níž ovšem tvrdou dřinou a celoživotním utrpením můžete dosáhnout cupitací dokonalosti, jejíž zrůdnost překonávají pouze mrtvolné figuríny na profi soutěžích společenských tanců. A teď film o baletce. A ono je to pořád tak nějak baletčí. Jak holka překoná samu sebe a nakonec bude za největší hvězdu, to už tu bylo mnohokrát. Tak co na tom filmu všichni vidí?. Aha, variace, jak se holka konečně udělá a stane se z ní geniální černobílá labuť ("přirozenost"). Ale pořád je to takové baletčí a i ty udělávky byly nějak omalovánkové. No a jasně, pořád se škrábe, klasická neuróza, při takovém životě pochopitelná, taky maminka je nějak až podezřele pečovatelská. No a pak se to začíná rozjíždět. SPOILER Zrcadla. Škrábance. Co se děje? Co se neděje? Postupně to nabývá zběsilého tempa, vymyká se jakékoli kontrole a při premiéře už máme mrtvolu v primabalerínčině šatně. Nestačím zírat. Dokonalé finále. Jestliže jsem si po většinu filmu zoufal, že je to takové baletčí, nakonec obdivně žasnu, jak je to baletčí. Od začátku průhledný motiv, až do konce tentýž, ale z dokonalé povrchnosti to jde hloubš, hloubš až úplně do srdce, do střev, do nervů, do temných hlubin mozku. A ten kýč k tomu patří. Nakonec vidím celý film jako hologram. Čtyři hvězdičky, ale přečtěte si i Verbala. (10.09.2011)

Co k tomu říct? Balet není vůbec můj šálek čaje, ale i přesto si troufnu na objektivní hodnocení. Filmařsky je to totiž do mrtě vymazlená práce, které nechybí několik zajímavých momentů a strhující finále. Ale to je tak všechno. První půlka je dost statická a musím přiznat, že mě nehorázně nudila (nutkání použít tlačítko FastForward bylo silné). V půlce filmu však jakoby Aronofsky ožil a tenhle osobní revival přenesl i do děje, kde se konečně začalo něco hýbat a nakonec stačilo vyústit ve finále, na kterém určitě spousta lidí nebude šetřit chválou. Pro mě je však celkový dojem podivně nijaký a nevyváženost obou částí krapet do očí bijící. Navíc mi "Černá labuť" přijde trochu jako taková Aronofskyho tvůrčí onanie sama nad sebou. (24.12.2010)

Bylo to místy brutální (vražda plyšáků), zvrácené, mrazivé, občas děsivé či lehce nechutné, přesto brilantní film, jen se nemohu zbavit dojmu, že tu muziku pouštěly poněkud zrychleně, případně hrály to fakt zběsile rychle. Přece jen Labutí jezero jsem kdysi viděl a realtivně nedávno jsem si ho pouštěl, tedy hudbu. Natalia podala brilantní herecký výkon plaché baletky sžírané strachem, pochybnostmi, důstojným protihráčem je jí Mila Kunis, Vincent Cassel v typické roli hajzlíka, což mu sedí. Jen mě zamrzely občas příliš neobratně, nebo spíše necitlivě použité efekty. Byla to někdy rána pro oko. Jinak musím pochválit námět , vskutku neotřelý. Aronofsky vás udrží v napětí,donutí se zamyslet a nudit se rozhodně nebudete. Zároveň ti, co neznají fenomén baletu, vidí, jaká je to dřina, bolestivá práce nebezpečná tělu. (25.12.2010)

ufff.! Skvělé po všech stránkách. Temné drama které se dostane pod kůži každému kdo se na něj OPRAVDU dívá. Jediné drobné zaváhání mi přišlo v "Casselově" roly....byl moc ""příjemně pozitivní"". (11.02.2011)