Skleněné peklo

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Tak určitě je to klasika, ale za nejlepší katastrofický film všech dob to určitě nepovažuji. Newman a McQueen určitě podali strhující výkony, co mi však vadilo bylo až moc vedlejších postav a přestřelená délka. Jako ne že bych se nudil, ale tak rovný 2 hodiny by bohatě stačili. 165 minut je fakt moc.70% (23.04.2014)

Pravda je, že katastrofické filmy nemám moc v oblibě. Budovy hoří, loď se potápí, domy padají, povodeň se valí a lidi utíkají - to mě nikdy moc nechytlo. Výjimku tvoří dva filmy, a to "Dobrodružství Poseidonu", které nastartovalo ten velký boom katastrofáků v 70. letech a "Skleněné peklo", které ve svém žánru nemá ani sebemenší konkurenci. Tento film je po celých 160 minut stále zábavný, akční a překvapující, že vám nedá vydechnout. Postav je hodně a každá je po charakterové stránce naprosto odlišná. V popředí stojí architekt Roberts a velitel hasičů O´Halloran, dva neohrožení muži, kterým jsou svěřené životy lidí v hořícím skleněném pekle. Steve McQueen a Paul Newman byli naprosto jedineční. Už jako malej špunt, kdy jsem viděl film prvně, jsem byl naprosto mimo a právě takhle jsem si představoval opravdové hrdinství. Možná po desátém shlédnutí jsem dospěl k tomu, že "Skleněné peklo" má zasloužené místo mezi tou největší a nejuznávanější světovou klasikou a v mé nejoblíbenější třicítce. (17.02.2005)

Klasika všech klasik. Po všech stránkách dokonalý katastrofický film, který přes svou délku rozhodně nenudí a je slepen z takového množství kvalitních a napínavých akčních scén, že snad jen Bruce Willis a jeho Smrtonosná past představuje konkurenci. Navíc na řadu tehdejších hereckých hvězd je příjemná podívaná, divák jim v boji proti zdánlivě nepřemožitelnému nepříteli zoufale drží palce a čím víc se zabijácký oheň rozmáhá, tím se intenzita příběhu stupňuje a akční scény jsou čím dál více působivé. Parádní finále pak všemu nasazuje korunu. V rámci žánru už asi Skleněné peklo nikdy překonané nebude. (06.04.2012)

Tak to s tým vrtuľníkom a odtrhnutým výťahom bola veľká frajerina. A naozaj napínavá scéna. Tak ako vlastne celý film. Konečne som splatil tento svoj dlh svetovej kinematografii. A pri tej príležitosti som zistil, odkiaľ pochádza väčšina základných schém katastrofických filmov (vrátane sviniara, ktorý za to všetko môže, ale snaží sa uniknúť skaze ako prvý a samozrejme to hnusne schytá). Efekty sú na film, ktorý je taký starý ako ja, prekvapivo dobré. Jedna hviezdička dole za hercov. Je tam síce neskutočná plejáda vtedajších superhviezd, ale každú z nich som už videl hrať podstatne lepšie v nejakom podstatne lepšom filme. (26.08.2008)