Ve stínu

Žasnu, jak Trojan zestárnul. Vedle své filmové manželky Soni Norisové na mě působil, jako by utekl hrobníkovi z lopaty. A přišel mi mimochodem strašně podobný Billymu B. Thorntonovi. U herců bych ještě chvíli zůstal - nejvíc mě tady bavil Sebastian Koch (škoda, že nakonec k ničemu mezi ním a Haklovou ženou nedošlo, osobně by mi to tam pasovalo), jiné herce bych naopak z fleku přeobsadil (Babčáková, Taclík, Krobot, Štěpnička... nemám je rád a zejména první tři dle mého soudu kontaminují tuto jinak zdařilou žánrovku nevhodným puncem komediálnosti - soudě mimo jiné i z občasných úšklebků ostatních diváků v sále při scénách, které evidentně vůbec vtipné být neměly (shození tlusťocha z mostu, vyřezávání kulky z těla, stojící Babčáková ve dveřích...). Jinak se zde mihne celá řada výtečných českých herců, což potěší. Ačkoli si nemyslím, že je to špatný film, osobně to u mě bohužel projel (podobně jako třeba z nedávné doby snímek 3 sezóny v pekle) především zasazením děje do roku 1953, jehož reálie sice evokuje jak o život (dobové kostýmy, auta, notně oprýskané omítky domů...), ale výsledný dojem snižují repliky herců, napsané ryze současnou češtinou. Stačí si pustit libovolný čs. film z 50. let, aby člověk slyšel, že tehdy se mluvilo o poznání jinak než dnes. Rovněž zamrzí celá řada žánrových klišé, které zde není těžké identifikovat (odvolání hlavní postavy detektiva od případu, kapka krve dopadlá na tvář ze stropu, vztahová krize hlavního hrdiny, podraz ze strany nadřízených, kteří jsou v tom taky namočení...). Naopak se mi líbila hudba a technické zpracování, které je velmi dobré. Celkově za mě jen 3 *. (12.09.2012)

Na konci tunelu, vedoucího z Babovřesk přes Bastardí výkaly a Viewegovy umělohmotné sračky na jedno brdo, jsem náhle uzřel světlo. Světlo naděje, že se česká kinematografie nemusí nutně ubírat jen vstříc členům Klubu planety opic a jiným solvinám, co klopí lahváče a nadšeně probírají poslední díl Prostřeno u Ordinace růžových dementů! "Alelujá!", tedy vlastně "Kurva konečně!", zvolal jsem nadšeně a s dojetím uslzeným obličejem klesl na kolena do prachu, kde jsem hledal Ondříčkovy stopy, které bych mohl vděčně líbat. Konečně něco, u čehož jeden nemusí studem odvracet hlavu či úmorně zadržovat neuroticky nepokousaný a spolykaný popkorn, který se sveřepě dere zpět, aby divákovi v nižší řadě sdělil za krk názor vizuálně podrážděného žaludku. Konečně něco, co se dá nazvat skvělým, fantasticky natočeným, napínavým a strhujícím filmem, osazeným famózními herci a scénářem, jenž nemusel autor tisknout na jemný, třívrstvý Harmassan, (03.03.2013)

Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. (28.10.2012)

Alibisticky se dá napsat, že to není úplně perfektní, naopak je to naprosto skvělý. Na české poměry neuvěřitelný snímek, který sem tam má drobnou skulinu ve scénáři, ale v případě postavy kapitána Hakla je cítit tolik práce, že by celý Národní výbor emigroval, kdyby mu došly výsledky plnění plánu. Ivan Trojan, člověk, jež hrál Václava a další louly, dokázal s takovou lehkostí zahrát mně blízkého drsňáka, až jsem celou cestu z kina probrečel. Možná je to trochu chlapský film s chlapskou pointou (která je v závěru násilně zopakována a proto Ve stínu Oskara rozhodně nedostane), ale na české poměry je to něco unikátního, co by se mělo hýčkat. (19.11.2012)

Detektivní linka ztracená pod nánosem ideologické očisty, kterou nevytáhne ani fakt, že i v komparzu vidíte známé herecké tváře a že Ondříček to vizuálně prodává jako suverénní evropský film. Cool fasádu snese spíše rozjuchaná současná komedie, než-li dobové zúčtování s temnou kapitolou národního dějepisu. Promarněná šance, jehož povrchní pozlátko jenom stvrdila nadílka Lvů. (27.06.2013)