Valkýra

Singer sice zabil X-Meny svou sprostou dezercí ke gayovi v rudých kozačkách se spodky navrch, ale vrátil se mezi seriózní filmaře tímto "hraným dokumentem", který dokázal masám podat věrohodný a hlavně při zachování snesitelné - ne ovšem dokonalé - úrovně srozumitelnosti (resp. orientovatelnosti se v postavách) komplexní obraz Stauffenbergova historicky profláklého atentátu na Zářícího Spasitele alias Führer-Scheina...který vlastně nebyl Stauffenbergův;) Stálo to spoustu peněz, bylo to rozmáchlé a bylo to moc dobré, i když na rozdíl od Letu 93 jsem navzdory stejné znalosti dějinného vývoje ani na okamžik nevěřil, že by to přece jen mohlo vyjít;) "K tanci a poslechu" hraje velmi slušná a kupodivu i vizuálně historii věrná herecká sešlost made in UK, takže na závěr jde asi říct jenom to, že štěků hvězd Verhoevenovy Černé Knihy byla i z tohohle pohledu trochu škoda. 80% (08.01.2012)

Jako rekonstrukce historických událostí strhující. Z čistě filmového hlediska lehce strohé, ale i tak velmi nadprůměrně zvládnuté řemeslo. Singerovi se povedl husarský kousek, který se od něj tak trochu čekal. Angličtina ruší, ale člověk si po čase zvykne. Spousta scén je strhujících, postava Hitlera velice zajímavá. Za pozornost stojí fakt, že démonickou ji nedělá herec sám, ale kamera, zvolená hudba a brilantní střih. I zbytek herců je zvolený výborně. Spousta hvězd a velké množství kvalitních hereckých výkonů. Není to vyloženě zábava, ale inteligentní, syrová "opravdová" filmařina je to každým coulem. Profesionální záležitost a na sto procent čistá práce. (09.05.2009)

Film chladný jako hlaveň nacistické pistole (takové té hnusně hranaté, němečtí inženýři si vždycky vystačili jen s pravítkem), ale stejně tak spolehlivý a pečlivě seřízený. Singer chytře spoléhá na herecké výkony, autentické kulisy a bezchybnou rekonstrukci nejslavnějšího atentátu na Hitlera. Vůbec nevadí, že víte jak to dopadne, zvyknete si i na perfektní angličtinu německých oficírů, protože jejich charisma coby herců je zkrátka větší než role, která je jim svěřena. Potíž je v tom, že Singer svůj ansámbl těží jen povrchově. Jsou to pro něj velmi výkonné figurky, která však nehodlá koukat pod čepice. Vzhledem k přehršli událostí v tehdejším Německu má sice film spíš problém s pochytáním všech souvislostí (raději si do kina vezměte nějakou související četbu, jinak vám všechny ty šarže začnou z hlavy vyskakovat nejbližším volným otvorem), ale dýku do zad mu vráží především emocionální plochost charakterů. Kdyby Cruise neměl pásku přes oko a další tucet tělesných deformací, byl by to pro vás člověk bez duše. Jednoduché rozřazení do dvou týmů (dobří Němci, špatní Němci) filmu notně ubližuje, a to i v závěru, který se důsledně, ale zcela marně, snaží být "nad věcí". Na thriller je to příliš dokumentární, na biografii příliš ploché. Na něco mezi jsem byl pravděpodobně příliš dobře naladěn, takže těsné čtyři. Ale mluví ze mě fanoušek pancéřových pěstí a nebudu zapírat, že jsem těm "hodným" fandil bez ohledu na výsledek. (23.01.2009)

"Pamatujte. Je to vojenská operace. Nikdy nic nejde podle plánu." Nepřišel jsem ve válce o oko, zápěstí, dlaň a sedm prstíků, ani se v mý palici nezrodil plán na odstranění uřvanýho strejdy s knírkem, ale přesto patrně nejsem jediným divákem, kterej měl jistý tušení, jak dopadne přímej útok na vůdcův život. Singer totiž nemá takový koule jako Tarantino, aby dokázal druhou světovou válku ukončit dle svých potřeb, ale to nic nemění na tom, že se mu podařilo vykouzlit větší napětí, než se dalo předpokládat. (15.10.2012)

Těžko uvěřit, že Valkýra není ,,echt" německý film, jelikož Bryan Singer ho natočil hodně proněmecky a ,,poněmecku", jako film tedy spíše chladný, leč stylově dokonalý (tady je analogie s pověstnou německou pečlivostí více než na místě), vyprávění podřídil absolutnímu řádu válečného (skoro se mi chce napsat televizního) dramatu a snímek sám je dokonale šlapajícím autonomním systémem... Tedy přesněji řečeno do okamžiku, než narazíte na první dialog, jelikož angličtina německých postav mi k dané látce a typu filmu docela nesedí a musí tahat nejednoho diváka za uši (i když samozřejmě chápu její opodstatnění). Sama postava Führera mi ve Valkýře tak vehementně odkazuje k fenomenálnímu Führerovi Bruna Ganze z Pádu Třetí říše, že podobnost snad ani nemůže být náhodná (a možná se tu americký režisér skutečně v mnohém inspiroval). Filmová rekonstrukce nejznámějšího z atentátů na Adolfa Hitlera se Singerovi rozhodně povedla a její faktický přínos je neoddiskutovatelný - coby stylizovaného hraného dokumentu. Ostatní rozměry celovečerního hraného filmu mu ale trochu chybí... Podobné filmy: Pád Třetí říše, Hitler: Vzestup zla, Stauffenberg (18.05.2009)