Duel Frost/Nixon

Ron Howard je mistr filmového vyprávění. Když se mu chce a dostane do ruky skvělý scénář. Patos, jehož jsme svědky při boji mezi dobrým Michaelem Sheenem a fantastickým Frankem Langellou vlévá do žil proud okysličené krve a neúprosný pocit, že člověk sleduje něco, co se fakt reálně děje, nenechá (hlavně v posledním aktu) člověka vydechnout až do samotného konce posledního interview. Ron Howard je natolik sebejistý a pečlivě přidává na pompéznosti, když je to třeba, že jen zůstává rozum stát, že takto nevypadá každý jeho projekt. To, co film představuje, bude mnoho zainteresovaných zřejmě nenávidět. Také se možná jedná o populistickou koninu, která tíhne jedním směrem a manipuluje s lidmi (ostatně jako každý, nejen Howardův, životopisný film), ale jako film dělá všecko proto, aby nenudil, gradoval a nakonec vygradoval v tom nejluxusnějším provedení. Bravo, Rone! ... 85% (31.10.2015)

Případnému zlatému paňácovi bych se vůbec nedivil. Duel Frost/Nixon je v tolika směrech do dokonalsoti dotažený film, až to u jinak bezkulého Howarda zaráží. Tady ale jako by vše konečně přesně zacvaklo na svá místa - skvělí herci (hlavně Langella a Rockwell, slizký Sheen imho nic moc), brilantní kamera, nevýrazná, ale perfektní režie a jako třešinka na dortu Zimmerova parádní vybrnávačka. 120 minut jsem na plátně vyloženě visel. Což se mi u politických dramat zas tak často nestává. Viz. přeceněná Královna. (22.02.2009)

Po řemeslné stránce naprosto perfektně zvládnutý film (výborná režie, kamera, herecké výkony,…). Dokonce natolik, že mi celá stopáž utekla příjemně rychle i přes naprostou nezajímavost tématu. Chápu, že pro Američana je toto součást jeho politických dějin, ale pro mě je tento příběh více než jen nezajímavým (je to sice trochu přehnané, ale myslím, že americkému divákovi by se Občan Havel také nelíbil tak jako mně). O aféře Watergate mám jen jakési obecné a povrchní informace, které tento film nijak neprohloubil, spíše na mě zapůsobil jako část informací vytržená z kontextu. Shrnuto sečteno. Oscarová nominace za režii - v každém případě zasloužená. Oscarová nominace za film - z mého úhlu pohledu objektivně neposouditelné, ale subjektivně ne. Ostatní nominace nechám stranou. A výsledek - technická stránka skvělá (cca. 90%), příběh a téma jako takové neoslovující (cca. 10%). Prosím, tohle jen malá ilustrace, nenechte se mýlit, že své hodnocení opravdu přepočítávám na procenta, ale ve výsledku je tento film prostě napůl (50%). Cítím se tu trochu jako exot, ale za svým hodnocením, které jsem si rozhodl ještě před důkladnějším prostudováním profilu filmu, hodnocení a komentářů ostatních uživatelů si stojím a jelikož tento snímek zřejmě velmi brzy zapomenu, tak už ho asi nezměním. (21.02.2009)

Tak bohužel zdejší nadšení nesdílím. Z tohoto filmu jsem byl nejvíc nadšenej před jeho spuštěním. Tohle měl být napínavý rozhovor připomínající boxerský souboj ? Olala až na poslední den rozhovru mě to připomínalo Moravcovo nedělní kdákání s politikama. Mám být ohromen z toho že politici jsou kolikrát na rozhovor připraveni lépe než moderátoři ? Aby ne, vždyť mají celý týmy tzv. mediálních trenérů na druhou stranu třeba takovej Miloš Zeman je nepotřeboval vůbec a takovýmu Topolánkovi by nepomhla ani armáda mediálních trenérů. Tohle byla vysloveně nuda a velmi špatně udělaný film, postrádal tempo, adrenalin, ale i emoce. Vždyť jenom pátrání po výrocích,rozhovorech či skutcích se mohlo udělat napínavý jak finále hokejovýho mistráku a samotný rozhovor ? To měl být gejzír adrenalinu, kratkých slovních obratů, nevyvratitelných tvrzení z obou, upozorňuju z obou stran, tomu bych říkal "válka před kamerami" tohle bylo spíš v duchu kdo komu první rozšlápne pečlivě stavěnou bábovičku. Od většího hvězdnýho průseru film zachraňuje naprosto famozní herecký páně Franka Langella. (25.07.2011)

Víš, Georgi, tohle docudrama mi to připomínalo to tvé Good Night and Good Luck, v trochu víc user-friendly obalu. Nixona sice vidíme v barvách a tvůj reálný McCarthy nepotřeboval herce, ale udělat z politiky prominentní boxerský ring, kde se na nějaké háky zprava nehledí a podmínky jsou rovné pro oba spoluhráče, to se jen tak nevidí. Tím spíš u Howarda. Když jsem tak fascinovaně tu intelektuální válku a přípravy na ní sledovala /přičemž mi mimoděk došlo, že synchronizované strojení se k závěrečné bitvě v Tróje je proti finále F/N fraška/, uvědomila jsem si, že tohle je je jeden z perfektních politických filmů pro politické laiky. Tohle je přesně ten film, který bych ráda pustila rodičům nebo kamarádům, které nechci nudit hodinovou přednáškou o zákulisí americké politiky, film, který chápe rozdíl mezi státníkem a politikem, mezi pravdou a demagogií, mezi televizní realitou a skutečností, film, který nedělá podobné chyby jako nadějná, ale schematická a neživotná Královna. A pro mě, i když mám někdy pocit, že jsem koukala přes rameno vyšetřovacímu týmu Watergate. Ano, já vím, Frank Langella byl jako Nixonova reinkarnace, snad stokrát jsem v duchu vykřikla: ale to JE Nixon. I kameramanovi a scenáristovi by měl režisér líbat nohy. Georgi, existuje ještě jedno téma z americké politiky, které bych ráda viděla na plátně. Snad se nebudeš zlobit, že po Duelu Frost/Nixon mám chuť nabídnout tu látku Ronu Howardovi. 9/10 (16.02.2009)