Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Recenze (413)
Snímku jednoznačně vévodí kamera Vláčilova častého spolupracovníka Františka Uldricha s incenací bezeslovných scén (pohřbení urny s hrdinovým tatínkem, prvomájový průvod) a hudba Svatopluka Havelky. Poněkud se opožďují herecké výkony, Rudolfu Hrušínskému z pusy příliš nejde nejen valašský dialekt, ale i filozofující monology, představitel jeho vnuka je poněkud matný. Naopak některé epizodní role jsou zahrány excelntně - Stanislav Zindulka a Jan Vlasák. Film poněkud svádí ke srovnání se Smuteční slavností, která se k premiéře dostala zhruba v tutéž dobu (k níž mimo jiné napsal hudbu taktéž S. Havelka) a má s ní podobnou část námětu, poetičností se však blíží spíše Všem dobrým rodákům (vojenské scény zase Jirešovu Žertu), Tichá bolest je jistě film zajímavý a slušný, ale přeci jen méně dokonalý než tři jeho předchůdci z konce 60. let. ()
Klenot. Rušivými elementy jsou Jandák a Landa, ale s ohledem na to, že se tehdy ještě nedalo jistě předpokládat, co z těch dvou vyroste, na mé hodnocení to vliv mít nebude. Ale na stranu druhou, vidět Dušana Cinkotu mě vyloženě potěšilo. Dobře, že byl obsazen do tak krásného filmu! Navzdory jeho složitým životním peripetiím doufám, že přijde den, kdy ho uvidíme v nějaké kvalitní výraznější roli. Takové, kterou by si člověk s jeho nadáním zasloužil. Rudolf Hrušínský je zde, jako vždy, excelentní! Jeden z nejlepších československých filmů. ()
Po dnešním shlédnutí musím žel hvězdičku ubrat, protože to není tak skvělý film, jak jsem si jej pamatoval. Rudolf Hrušínský sice skutečně exceluje, ale režie není nijak světoborná, i když hojné použití retrospektiv skutečně funguje. Kamera je ovšem dosti nezajímavá a také s hudbou bych osobně pracoval rozhodně výrazněji. Svatopluk Havelka je přitom skvělý skladatel, takže jde doslova o promarněnou příležitost. Vítězslav Jandák je sice jako lampasák výborný, ale přesto právě "vojenský" rozměr filmu ubližuje nejvíc, neboť (převážně tragikomických) filmů z vojenského prostředí padesátých let je v české kinematografii první poloviny let devadesátých několik a jednotlivé pitoreksní a tragikomické figurky velitelů jsou do značné míry zaměnitelné a díky řadě "variací" v posledu i dosti nudné. Méně humoru by Tiché bolesti rozhodně prospělo, byl by koncentrovanější a méně rozbitý... Zajímavé komentáře: jatamansi, Karlos80, DaViD´82, sportovec, ()
Silný příběh vychází z autobiografického scénáře Jiřího Křižana. Herecky výborný Rudolf Hrušinský, zdárně mu sekundoval Ivan Jiřík. Miroslav Táborský v jedné ze svých prvních rolí se v davu vojáků ztratil, Vítězslav Jandák zahrál klasicky, jandákovsky. Pěkný motiv slivovice. 4 hvězdičky dávám i za pohotovost, s jakou film vznikl bezprostředně po Listopadu. ()
Silný príbeh ľudskej múdrosti s vôňou osobnej statočnosti a slivovice rebelujúcej proti obmedzenosti a zaslepenosti vtedajšej moci. Pre mňa nepoznaný snímok ma dojímal hlbokou sondážou do osudov neúplnej rodiny, s ktorou sa "pohrala" boľševická mašinéria. Majstrovi Hrušinskému som uveril každé slovo. Skvelý film ! ()
Malý film o velké bolesti. Veselé i méně veselé epizodky z neveselých časů. ()
Neprávem pozapomenutý film o PTP. Tohle mnou, na rozdíl od vykalkulovaných Svěráků, dokázalo pohnout. ()
Film hodně doplácí na dobu svého vzniku. Původně komorní drama je doplněno a narušováno příhodami z PTP, i když jde o lepší zobrazení než u Černých baronů, potažmo vzdáleně příbuzného Tankového praporu. Neustálé časové skoky narušují soustředění, a vlastně i emotivní vcítění. Pokud něco komentujete z pozice nadhledu po letech, ztrácí se svým způsobem napětí toho, co přijde a jak vše skončí. Ocenil bych také větší rozvedení vztahů lidí na vesnici či maloměstě, kde děda žil. Vynikající jsou však scény s hledáním slivovice (ano, životní paralela, co jsme sami ztratili, podstatnějšího a důležitějšího, a již nemůžeme najít?), s přeskočením tanku přes močály (a tedy zupáckou blbostí oficírů obecně, i když Jandák hraje tak nějak napůl), a scény s odvodem Pomejeho do Brna do vězení jsou jako vystřiženy z Juráčkova filmu Každý mladý muž). Hrušínského násilné pokusy o moravštinu sem tam rovněž kazí dojem. Pokud by byl film vyprávěn chronologicky, bez důrazu na PTP, se soustředěním na komorní složku a větším rozvinutím vztahů na maloměstě, dal bych daleko větší počet, námět i téma jsou velmi silné. ()
Neprávem opomenutý film, který ukazuje, že být příslušníkem Pomocného technického praporu nebyla rozhodně taková legrace, jak předkládá například film "Černí baroni". Excelentní výkon podal Rudolf Hrušínský v roli dědečka, který se rozhodně nehodlal podvolit vůli komunistických parchantů. Jandák opět hraje tupého a věčně ožralého lampasáka (hraje to opravdu přesvědčivě, váhám, zda hraje nebo ne). Je to opravdu film, který by mě v televizi běžet častěji, aby lidé nezapomněli na zvěrstva komunistického režimu a každému, kdo tuhle zbabělou sebranku ve volbách volí nebo obhajuje její zvrhlé ideje, bych dopřál alespoň rok této medicíny. Jenže tenhle komunistický sajrajt na to nemá dost odvahy a zároveň nemá dost odvahy na to, aby přiznal, jaká zvěrstva tady v minulosti prováděl. ()
For ME 85% ()
Chvílemi temný a jindy zase veselý film, ve kterém vyniká především Rudolf Hrušínský. Z toho přímo sálá životní moudrost. ()
"Bolest se vždycky vrátí, ale nikdy nezůstane." Z trojice porevolučních "armádních" filmů mi tenhle přijde nejlepší. Mám ho hodně rád. Je zvláštním způsobem zábavně smutný a smutně zábavný. To prolnutí vojenské sebekarikatury a smutné kruté reality je neuvěřitelně působivé. Za což může velmi dobře napsaný scénář a skvělé obsazení. Zedníčkův Smrtibrácha rve rodidla. ()
Ač nese film název Tichá bolest, ta nesmysnost utrpěného bezpráví a křivd, které museli děda s vnukem v 50. letech prožít, na nás z příběhu přímo řve. A to zvláště díky hereckému projevu pana Hrušínského v roli starého muže, zlomeného smutkem ze ztráty jediného syna a dalších blízkých, ale nezlomeného v urputné snaze nahradit chybějící rodinu svému vnukovi a vychovat z něj navzdory nelítostnému režimu dobrého člověka. ()
"Rikyno, vyprovoď súdruhy". Bezmoc, bolest, ale i neskutečná vnitřní síla srší z každého záběru ve kterém se objevil pan Hrušínský. Síla přímého morálního vzdoru bolševickým sviním. Film za 80%. Charakter Hrušínského postavy čistých 100%. Stejně čistých, jako poslední kapka stoleté slivovice. Film který působí bolest. ()
Tak konečně ČT uvedla tento film, který představuje nejlepší herce a herečky ankety "Hvězda mého srdce". Jen ty „štěky“ Pomejeho by se mohly omezit. A já si mohl vychutnat další velký herecký výkon Rudolfa Hrušínského st., který je jeden z největších herců poválečné éry. Dokázal stejně dobře zahrát role komické i charakterní. Většina filmů, kde hraje Rudolf Hrušínský st. má tady na CSFD vysoké hodnocení. Přestože od jeho smrti uplynulo již 14 let, jeho význam pro český film nelze pominout. ()
V jeden moment melancholická balada a v ten další tragikomedie, u které se člověk neubrání smíchu. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak obě tyto roviny spolu dokonale souznějí a ukazují v plné nahotě svinstvo bývalého režimu. I když se komunisté v současnosti derou k moci, tak si nemyslím, že by se jí v budoucnosti mohli chopit. I přesto by se ale podobné filmy měly reprízovat častěji. 100% ()
''Píšu co si myslím a myslím si, co chcu.'' Pan Hrušínský zde předvádí nepopsatelný výkon a jeho hlas a přednes silných pasáží mi po skončení filmu ještě nějakou chvíli zněl v hlavě. Film, který ne nějak teatrálně popisuje velice temnou a hroznou kapitolu našich dějin, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout. Vojenské scény jsou trošku slabší, i tak si však dle mého názoru film zaslouží plné hodnocení. Ivana Jiříka znám asi spíše z dabingu. Zde mi v roli osudem zkoušeného ale hrdého Janka přišel výborný, herecky zajímavý. Přes nespornou kvalitu snímku, jsem o něm bohužel donedávna neslyšela, což je škoda. Baladická atmosféra, dojemná hudba a krásná kamera činí snímek ještě silnějším než by byl jen díky skvělému scénáři a perfektním hereckým výkonům. ()
Krásné české drama s pěknou atmosférou.Rudolf Hrušinský si mě perfektním výkonem již v několikatém filmu,co jsem viděl po sobě získal a bylo fajn vidět herce,které vídám v rolích zhruba po 15-20 letech mladší (Langmajer,Landa,Táborský,Dejdar nebo Zedníček).Párkrát jsem se i dobře zasmál,takže chvílemi to působilo jako dramatická komedie,ale poslední chvíle filmu jdou spíše na tu hořkou a smutnou stranu.Velmi pěkné,ale těžce stravitelné drama. 85 % ()
Udivuje mne, kolik lidí (zde v komentářích) "prudí" valašské nářečí Jankova dědy (v podání R. Hrušínského). Jednak mám dojem, že ho tam bylo jen minimálně, a navíc - to přeci není neobvyklý jev řady čs filmů, odehrávajících se v různých končinách, kde prostě nějakou tu místní hantýrku mají (ostatně, na mnoha místech i dodnes); anebo v minulosti, kdy se mluvilo "trochu jinak" všeobecně. Mrzí mne, že onen absurdní přístup, kdy za chyby (a mnohdy i "chyby", fakt prkotiny) jiných pykali (kromě jich samotných) i jiní - v tomto případě hlavně vnuk (ale svým způsobem i jeho dědeček), se kolikrát udržuje dodnes, sama bych o tom mohla vyprávět. Hudba S. Havelky velmi překvapila. Resp. ač patří mezi mé nejoblíbenějsí skladatele filmové hudby, popravdě k dramatickému filmu jsem si ji nějak nedokázala představit, ale ano, zvládl to na výbornou (a omlouvám se, mistře, že jsem pochybovala ;)), typicky "havelkovská" melodie, přesto krásně melancholická. I když se často opakovala, vůbec to nevadilo, naopak. Bylo to krásně na místě, neboť zněla v sobě "podobných" scénách, např. z Jankova dětství s dědečkem; při těch z vojny, nebo kdy např. zatýkali jeho tatínka, byl motiv jiný (někdy dokonce velmi dramatický), prostě vždy skvěle podbarvující atmosféru. Určitě se ráda na film někdy podívám znovu. ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] ()
Zezačátku sem tápala v prostřihách, ale mně dycky všechno trvá:) Tichá bolest se u mě zapsala jako výbornej počin, kde Hrušínský s čišící nenávistí řeší problémy svýho vnuka, kterej měl tu smůlu, že tatík nebyl dělníkem. Filmů o podobnejch tématech bylo natočeno nespočet, tomuhle dodává na kráse i čistá radost, která se dá najít v tak těžkejch chvílích. O to se postaral i děda, když nemoh najít ňákej ten chlast a nic si z toho nedělal. Šel dál a pořád doufal... ()