Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Recenze (413)
Sentimentální, ale ne hloupé nebo klišé. Vždycky mě potěší film o prostém lidství v nelidské době, navíc když se na něm podílejí taková herecká esa. (903., 9. II. 2014) ()
Drama, při kterém je hodně hořko a hořko je i ve chvílích, kdy se s dramatickými prvky prolnou prvky komediální. Klobouk dolů, jak se obě tyto polohy podařilo vyvážit. Velmi silný film, který jen tak nezestárne a bude dalším a dalším divákům připomínat, co to bylo za rudej dobytek. ()
Herecký koncert Rudolfa Hrušínského a smutný příběh o tragické etapě v dějinách českého národa z pohledu jedné rodiny, přesněji řečeno poněkud umanutého a svéhlavého dědy a jeho vnuka, který zůstává jeho poslední radostí. Smutné události z rodné chalupy střídají převážně veselé příhody z vojny, které vystihují zvrácenost tehdejšího režimu a bezmocnost v boji s ním. Typickým příkladem je závěrečné cvičení, kdy jeden voják na základě vzdělání a rozumu odmítne postavit nepostavitelný most a další podobě logicky uvažující voják odmítne za dané situace vlézt do tanku. Jenže jak praví socialistická ideologie, nic není nemožné a tak se soudruh velitel sám ujme názorné ukázky, co lze dokázat s patřičným odhodláním. Jak to dopadne snad ani není třeba spoilerovat. Nejvtipnějším momentem filmu je suverénně vystoupení smrtibráchy. ()
Přidávám se k těm málo lidem, co jim připadá nadšení nad timhle filmem dost přehnaný. Mě to neoslovilo prakticky vůbec, naopak docela iritovalo. Nejhorší ze všeho byl asi I. Jiřík, který mě svym projevem nesedl a musel jsem ho "přetrpět". Scénář a režie jsou hned v závěsu - čouhala z toho snaha o umělecký zážitek s přehazováním časových linek a útržkovitých scén z minulosti. Zbyl jen sled více či méně zajímavých situací bez výraznějšího emočního odrazu v mé duši. Nebýt RH musel bych snad dát odpad. Přitom hned úvodní scéna našlápla výborně. A silnějších témat už asi moc neexistuje. Prostě prohospodařená šance! ()
Tento ponurý film je i přes dostatečnou informaci o báječných činech komunismu lehce nudný. Problém je v hlavní postavě vnuka Hrušínského - herec se plácá mezi intelektuálem a příležitostným sprosťákem, hrůza, příšernej výkon. Kdyby to hrál radši Landa, kterej má aspoň charisma. K výkonu toho trouby lze dodat jen jediné - tichá bolest. Hrušínského komentovat nemusím, to je pro něj vděčná role. Takže pochválím Jandáka, kterej prostě ví, jak hrát svini. Je trochu škoda, že tenhle film podobně jako jiné porevoluční protikomunistické perly natočené ještě elitními profíky z Barandova propadl, lidi se asi vrhli na nakupování a výlety do Německa místo zjišťování, v čem vlastně doopravdy žil československý národ... taky to tady dneska podle toho vypadá. ()
Nadherna balada o zivote a o bolesti, ktery zpusobuje. Hrusinsky v roli zivotem unaveneho a moudreho muze pusobil neprekonatelne a filmu tak dodal velikost jakou muze dodat snad jedine on. ()
Podle mě jeden z nejlepších filmů o padesátých letech. Na začátek musím říci, že i Jiří Pomeje v tomto filmu hrál, což je u něj vzácnost. Výkon Rudolfa Hrušínského byl opravdu excelentní, srovnatelný s jeho Proškem ve Smrti krásných srnců. Ale ku cti ostatních herců, musím říci, že výjimečné výkony podali všichni zúčastnění, podařeně působí epizoda s Pavlem Zedníčkem. Tak hezké vyprávění o té těžké době, tak lidské, nebylo zatím překonáno. Dvě prolínající se roviny příběhu tvoří geniální celek. Obě byly natolik výjimečné, že by s nich bylo možno vytvořit dva filmy. "Do tanku v tank!" ()
Reziser Martin Obleceny /Kobaltova Veza, Husacie Pierko/ exceloval tymto filmom na plnej ciare. Film ma dve casove roviny, dej sa odohrava v hustych a drsnych 50. rokoch 20. storocia. Vacsinu casu herecky exceluje Rudolf Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Dym Bramborove Nate/. Fajn, moc fajna podivana. Sceny s tankom boli na urovni. 93 % ()
Celkem opomíjený film, který si to ale nezaslouží. Výborný Rudolf Hrušínský v roli uznavaného vrchního inspektora ve výslužbě, který se potýká s nelehkou poválečnou dobou naší země. Jedna dějová linie zabývající se fanatismem a svinstem předváděným zarytými komunisty a režimem, druhá dějová linie bere úhled pohledu na tuto dobu trochu odlehčeněji, dalo by se říct na notě Švandrlíkových "Baronů". Nezávidím lidem kteří tuto dobu pamatují a věřím, že pro ně je to opravdu tichá bolest a vzpomínka. ()
Je jasné, že dokument nesie silny podtón antisocialistickej propagandy. V zostave hercov ako Táborsky či Dejdar, ktorí asi utrpeli traumu za bývaleho režimu chýba už len Donutil a Vetchý. Samozrejme do toho nácek Landa a Hrušinský, ktorého nemusím. Odmyslím si zámer a účel filmu a udelim 3*. Vlastne je to celkom dobrý film. Taktiež musia niektorí uznať, že 4-5* je moc. Hodnotili výrazne zaujato a hladkalo im vajíčka špinenie bývaleho režimu ako sa len dalo. Nie že by sa rada veci podobne nestala, ale tak to bolo aj pred tým a je to aj teraz, častokrát aj omnoho horšie. ()
Moc pěkný a smutný snímek, který vznikl hned po revoluci a časem dost zapadl ,což je škoda. R.Hrušínský je opravdu Pan herec (byl). Už jsem to řadu let neviděl ,ale i tak si to pořád pomatuju ,aspon řadu momentů. ()
Jiný pohled na PTP než který nám nabízejí Černí baroni. Zde jde hlavně o pohled dramatický, ne jako v Černých baronech, kteří nám nabízejí typický čecháčkovský (až téměř švejkovský) zesměšňování. Proto v Tiché bolesti zamrzejí okamžiky, které tu jsou jako odlehčení a které si hodně berou právě z Černých baronů a které srážejí výsledný dojem. Jinak jako pravdivý a bolestný pohled na komunistický režim fungují dokonale. V jedné ze svých posledních velkých rolích se tu objevil Rudolf Hrušínský st. S jeho smrtí jsme ztratili velkou postavu české kinematografie a zde to jen dokazuje. ()
TOŽ TAK JE NA SVĚTĚ. ()
Vážnější verze Černých Baronů s naprosto fenomenální Hrušinským v jedné z jeho posledních rolí. 9/10 ()
Trochu mi přijde, že tento jeden z posledních filmů Rudolfa Hrušínského zapadl. Rozhodně odráží realitu PTP více, než Černí baroni, kteří jsou v tomto směru více známí. Navíc se neomezuje jen na PTP a vykresluje osud i mimo armádu. Rozhodně se ukazuje, že Rudolf Hrušínský byl pan herec, protože se jedná o další velmi odlišnou roli, porovnáme-li jeho výkon s Osudy dobrého vojáka Švejka nebo se Spalovačem mrtvol. Zde se jedná o velmi silné téma, navíc částečně je zde vnímáno očima dítěte. ()
Baroni a Prapor sice vypovídají o tom samém, ale proti Tiché bolesti jsou ubohou sračkou. Tady jsem byl svědkem brutální skličující atmosféry a humusu, který tady v padesátkách komunisti vytvořili a celou dobu jsem byl vnitřně stažený. Hodně nepříjemný film, který se ale rozhodně vyplatí vidět. 100% ()
Společně se Smuteční slavností asi nejlepší popis zrůdnosti komunistického režimu. Hlavního hrdiny mi dokonce bylo líto, když mu například znemožněno studovat vysokou školu. Mimochodem byl zahraný pro mě velkým překvapením - Ivana Jiříka jsem znal z takových těch většinou druhořadých rolí v dabingu, nicméně po tomto filmu si ho budu pamatovat i jako dobrého filmového herce. Zato Rudolf Hrušínský podal očekáváný výkon, a odpustím mu i to moravské nářečí, naštěstí se o něj pokouší sporadicky. Jeho postava se značným antikomunistickým postojem se mi, bráno politickým postojem, zamlouvala velice. Takový Jiří Kodet, který hrál podobnou roli v Pelíškách, je proti němu slabá káva, a to se mi on sám také líbil. Mile mě překvapilo, že i malé či středné velké role byly obsazeny velmi dobře - líbili se mi zvláště pánové Zedníček a Jandák. Zpět k filmu - kladně hodnotím též občasný výskyt humoru, někdy, pravda, se smutným nádechem. Jelikož jsem viděl celkem dost českých filmů referující o minulém režimu (ať už se jednalo o komediální či vážný žánr), myslím, že tento bych se nebál nazvat špičkou. Nejblíže k němu kvalitou má (prozatím) zmíněná Smuteční slavnost a Kolja (i když s ním i přes jisté kvality jsem tady hodně nejistý). 90% ()
Zcela urcite nejlepsi film o "petepacich" , ktery vznikl kratce po revoluci. Dve velmi zajimave dejove urovne, ktere se navzajem propletaji. Na neprilis pozitivni atmosfere ma velkou miru vynikajici herecky vykon Hrusinskeho a absurditu situace zase skvele ztvarnil Jandak v roli nadporucika. I kdyz jsem film videl opet asi po deseti letech, temer vsechny sceny se mi vybavily, coz je jen doklad toho, jaky dojem na me cely film udelal. ()
----- "Tož tak na světě.“ ----- Kterak se budovaly lepší zítřky … a kterak se vyráběli nepřátelé. Svědectví, které vnitřní bolesti čelí s mírným, lehce provokujícím, vzpurným úsměvem. Je zpracované velice lidsky, prostě, upřímně a s nadhledem - má v sobě hluboký smutek, osvobozující smích, hrdost i tichý vzdor. Zášť a nenávist jsou v něm zastoupeny jen okrajově, jakoby se nad ně hrdinové příběhu dokázali povznést - a s díky přenechali těm druhým, aby se jimi nechali užírat. ()
od prvního shlédnutí mi v paměti utkvěl závěr filmu/jakýsi epitaf..obdobně jako u div. představení Kočičí hry...přijetí osudu,vyrovnání se s ním bez výčitek nebo pocitu hořkosti a ublížení, zvláštní smutek, pro ty co jsou ještě mladí . Zůstane jen vzpomínka a mnoho nevyřčených dotazů.. ()