Piráti na vlnách

Perfektní rockový nářez! Richard Curtis se zapisuje mezi další britské režiséry, který dokážou pravé režisérské umění a z ničeho udělat něco. Ve svém debutu Láska nebeská vytřel zrak všem romantickým filmům a tentokrát to natřel všem hudebním filmům (neplést s muzikály). Hvězdné obsazení v podobě rockových DJ pobaví každého, kdo zná herce aspoň z některých předchozích rolí. Curtis se nebojí vracet role i některým hercům z předchozího filmu. Aby ne, když to s nima umí. Trošku jsem měl problémy s herci ze seriálu IT crowd, ale zvyknul jsem si. Jestli Richard Curtis bude točit jen komedie, vůbec bych se nezlobil a měl bych skvělou kolekci komedií, na které bych se mohl dívat ve smutných chvílích, aby mě rozveselily. (20.07.2009)

Dosť som bol zvedavý na "Pirátov na vlanách". Námet o rockových rebeloch, ktorí šírili túto dravú muziku, v časoch jej zrodu, so svojej lode zakotvenej na otvorenom mori po celej Británii prostredníctvom pirátskeho rozhlasového vysielania som nadšene privítal. V žilách mi koluje rock´n´roll. Ale moje nadšenie veľmi rýchle opadlo. Zhliadol som totiž desnú koprodukčnú skomoleninu o bande špinavých dýdžejov, ktorí slopú, berú drogy, vedú nablblé debaty o sexe alebo sa prípadne bavia rôznymi vulgarizmami. Režia je nudná a herci hnusní. Nepáčilo sa mi to. ** (01.01.2010)

Překonání Lásky nebeské asi od Curtise nečekal nikdo, i tak ale dokázal, že mezi britskými režiséry nemá v rámci komedií, ať už romantických či normálních, konkurenci. Tady jde ale hlavně o tu atmosféru 60. let a ta se povedla vážně dokonale. Ty šedesátky tam dejchají z každého záběru,což navíc doplňuje opravdu výborný soundtrack ( i když sestavit ze songů z 60. let špatnej soundtrack by asi nešlo ;). Britská herecká elita + Philip Seymour Hoffman jsou vážně sehraný a je vidět, že herci si natáčení vážně užívali. Jenom ta linka okolo Kenetha Branagha to trošku brzdí a ani Branaghův výkon mi moc nesedl a tohodle filmu se ani moc nehodil. I tak si tuhle pohodovu jízdu do let šedesátých ještě rád někdy zopakuji. (06.09.2009)

Zábavné a velmi stylové dvě hodiny a kus. Na tu dobu vás pohltí svět, v němž se škrobené límečky hrozně bály toho, že se jejich téměř neopodstatněná důstojnost ze dne na den rozplyne, a v němž se hrála nebesky úžasná a až obscénně prostá živelná muzika, na které ujíždíme dodnes (a k tomu občas voláme "Chceme rock'n'roll!!!;)). Ale z té zábavy ve vás nic nezůstane a nebudete vědět, proč že se na to podívat znova. Respektive budete, protože si budete pamatovat supersympatického Philipa Seymoura Hoffmana (neuvěřitelné, vážně jsem neměl tuchu, že tenhle týpek taky dovede vypadat jako fajn chlap), hustopanského šviháka lázeňského Rhyse Ifanse a další velmi ikonické (někdy až moc) uvolněné a svobodomyslné figury ze "zlatých šedesátých" (Džin Morizn included), jimž dělá protiváhu odporně zábavný Kenneth Branagh, který ten nerovný poměr sil a času stráveného na plátně využívá na 110% (jakkoliv jeho výkon občas vypadal jako až moc usilovná snaha o karikaturu). Jenže si taky budete pamatovat jak to místy nesedělo v kupě, jak to postrádalo tu lehkost, se kterou vás Richard Curtis přiměl zobat mu z ruky ten "život", který pro vás vymaloval ve svém majstrštyku Love Actually, jak je to celé v příliš mnoha chvílích umělé až divné (včetně konce, který je jedno velké WTF?!) a hlavně jak je ta Talulah Riley děsivě nefotogenická (byť hraje příjemně), a to radši ani nemyslím na její srovnání s Emmou Thompson, která je tu naprosto šukézní...ale to jsem 1) hodně odbočil a 2) shame on you, Gemini, you naughty boy - go to your room...;) Prostě si vzpomenete na ta pozitiva, ale i na nemálo negativ, vyhraje rozum, a vy se radši podíváte na něco jiného, lepšího a/nebo trvalinvějšího. Ale uznejte sami, že na tu spoustu keců a závorek je 80% víc než slušné hodnocení;) (07.09.2009)

Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. (19.01.2014)