Piráti na vlnách

Zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil, nevím proč, ale nebavil jsem se tak, jak mi bylo řečeno, že se budu bavit. Jenže od hry na pravdu se to všechno obrátilo a já se bavil přímo královsky. Když si připočtete ten dokonalý konec, při kterém se mi chtělo brečet a smát zároveň (a tohle se mi už hodně dlouho u filmu nestalo) tak vám snad je jasné, že nemůžu jinak než plný počet. Za parádní obsazení, dokonalou hudbu a jednu loď, která opravdu válela. Jo, moci tak být na jejich palubě… 100 %. (03.10.2011)

Odolám lecčemu, ale ne pokušení hodnotit v mnoha ohledech nezdařené Piráty na vlnách pěti hvězdičkami. Apendix: Film obsahuje nejlepší scénu s vinylovými deskami od Soumraku mrtvých. 90% (více) Zajímavé komentáře: Nathalie, Tuxedo, Botič (03.08.2009)

Piráti na vlnách nejsou filmem, kterým bych si byl tak jist. Pravda na jedné lodi jsou moji největší favorité z branže herectví. Curtis, který sbalil celý svět na Lásku nebeskou se dle mého už tolik nepředvedl. Přitom atmosféra a hudba je něco, co tento film opět dělá výjimečným a nejsilnější stránkou je opět příběh. Ovšem dnes už tolik asi nikoho na zadek neposadí. Dneska už jsme zvyklí na ledacos. Lepší čtyřka, ať nežeru. (29.04.2011)

Richard Curtis si dal na čas. Celkem 6 let, ale čekání stálo za to. THE BOAT THAT ROCKED o ilegálním pirátském rádiu v británii 60. let je především snůškou dobře napsaných a skvěle zahraných charakterů, díky kterým to utíká jako po másle a standardní klišé, ze kterého Curtis občas těží, jim s radostí odpustíte, je to totiž podívaná přeco jenom výjimečná, místy připomínající hornbyho nostalgii vyšší úrovně. Když se Hrabě vynořil z vln, zamáčknul jsem slzu. Tuhle projížďku si do budoucna ještě jednou dám. (26.09.2010)

Zábavné a velmi stylové dvě hodiny a kus. Na tu dobu vás pohltí svět, v němž se škrobené límečky hrozně bály toho, že se jejich téměř neopodstatněná důstojnost ze dne na den rozplyne, a v němž se hrála nebesky úžasná a až obscénně prostá živelná muzika, na které ujíždíme dodnes (a k tomu občas voláme "Chceme rock'n'roll!!!;)). Ale z té zábavy ve vás nic nezůstane a nebudete vědět, proč že se na to podívat znova. Respektive budete, protože si budete pamatovat supersympatického Philipa Seymoura Hoffmana (neuvěřitelné, vážně jsem neměl tuchu, že tenhle týpek taky dovede vypadat jako fajn chlap), hustopanského šviháka lázeňského Rhyse Ifanse a další velmi ikonické (někdy až moc) uvolněné a svobodomyslné figury ze "zlatých šedesátých" (Džin Morizn included), jimž dělá protiváhu odporně zábavný Kenneth Branagh, který ten nerovný poměr sil a času stráveného na plátně využívá na 110% (jakkoliv jeho výkon občas vypadal jako až moc usilovná snaha o karikaturu). Jenže si taky budete pamatovat jak to místy nesedělo v kupě, jak to postrádalo tu lehkost, se kterou vás Richard Curtis přiměl zobat mu z ruky ten "život", který pro vás vymaloval ve svém majstrštyku Love Actually, jak je to celé v příliš mnoha chvílích umělé až divné (včetně konce, který je jedno velké WTF?!) a hlavně jak je ta Talulah Riley děsivě nefotogenická (byť hraje příjemně), a to radši ani nemyslím na její srovnání s Emmou Thompson, která je tu naprosto šukézní...ale to jsem 1) hodně odbočil a 2) shame on you, Gemini, you naughty boy - go to your room...;) Prostě si vzpomenete na ta pozitiva, ale i na nemálo negativ, vyhraje rozum, a vy se radši podíváte na něco jiného, lepšího a/nebo trvalinvějšího. Ale uznejte sami, že na tu spoustu keců a závorek je 80% víc než slušné hodnocení;) (07.09.2009)