Vražedná stěna

Německo 1936. Poslední překážka Alp – vrchol EIGER musí být v zájmu Říše pokořen. HOŘE ZDAR!…. Říkají vám něco jména horolezců - Andreas Hinterstoisser a Toni Kurz? Aha, ani já o nich nic nevěděl. Ovšem pokud víte, stačí vám vidět poslední třetinu. Onen čas před výstupem je naplněn seznamováním a předváděním pomalého nástupu fašismu. Pro tyto mládence však byly vápencové skály to jediné, co stálo za dobytí. Zajímavým nápadem je předvést výstup jako SOUBOJ GLADIÁTORŮ. U příběhů, které psal sám život se nemůže říct, že scénárista je idiot. Ale dá se tak učinit o některých zúčastněných. Ale takovej je život. To, co jsem od filmu očekával přichází až když se jde na ,,věc“. Souboj s horou nenechá nikoho v klidu. Bohužel ta výborná pasáž, kdy extrémní podmínky zvyšují nápor na lidskou psychiku a o slovo se hlásí fantastická touha přežít, není moc dlouhá. A to ostatní je takový ,,umělý“. Sice dramatický, ale chybí tomu ,,šťáva“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** P.S: film spíš pro ty, jenž považují horolezce za odvážlivce a statečné hrdiny, než za blázny, kteří si za své problémy můžou sami. (11.01.2010)

V rámci filmů s horolezeckou tématikou patří Nordwand mezi špičku. Jak už to tak bývá "nehorolezecká" část je slabší, ale samotný výstup a především pak sestupové finále to plně vynahradí. Psychologicky docela drsná a tísnivá podívaná. Škoda, že nebyly více propracovány charaktery postav, ale zobrazit dobu, kdy se Německá říše chystala ovládnout svět a vše co do něj patří, se povedlo. Respekt před tím, s jakým vybavením se tehdy dobývaly vrcholy... Suma sumárum velmi příjemné překvapení z německé produkce. (09.09.2010)

Človek príde o posledné zbytky zdravých nervov a takmer umrzne, ale stojí to za to. Každopádne by možno niekedy bolo priateľnejšie, keby pohyby v najnapínavejších okamžikoch boli nasnímané aspoň v reálnom, resp. pre diváka nie tak rozvlečenom čase, alebo možno aj nie. Ja som si na tom doslova uletel. (17.01.2011)

Něco z historie +++ EIGER (3970 m. n. m.), nejvýchodnější vrchol masivu Jungfrau ve Švýcarských Alpách. Severní stěna (1800m převýšení) je jednou z největších evropských stěn a také jedna z nejobtížnějších a nejnebezpečnějších (padající kamení, led, špatné počasí, hodně obětí => Mordwand). První výstup na Nordwand uskutečnili Max Sedlmayr a Karl Mehringer v roce 1935, ale hora si vybrala první oběti. Stěna byla zdolána až v roce 1938 rakousko-německými horolezci (Heckmair, Vörg, Harrer, Kasparek). Horu Eiger zdolali jako první Švýcaři Almer a Bohren a Ir Barrington 11. srpna 1958. +++ Film popisuje přípravy a výstup na Eiger v podání Andreas Hinterstoisser a Toni Kurz v červenci 1936. Už od začátku mě film pohltil svojí atmosférou 30. let a krásnou a drsnou přírodou. Při sledování mě mrazilo zimou, protože si nedokážu představit takové ledové podmínky. Neamerický styl je prostě více reálnější a v tomto případě až tak, že zamrazí. Super herecké výkony, vynikající masky (hlavně omrzlé obličeje vypadali až hrůzostrašně). Film nemá hluché místo a do půlky jsem uvažoval o 5*, ale ta druhá už neměla takový spád (to ale neznamená, že byla horší). Nakonec dám 4*, které ale představují 89%. Nejlepší horolezecké drama, lepší jako K2, které jen dokazuje, že evropská tvorba je na vysoké úrovni. (07.06.2010)

Už ji vidím, nevěstu. Krásnou, moc krásnou. Trochu vyšší než ty. 3970m, kamenná a ledová. Láska na první pohled. Kdo nezná ten pocit, drápat se ... hodin nahoru pro ten zážitek na vrcholu, kdy se vám naskytne nádherný pohled na okolní hřebeny a vrcholy (pokud vám tedy přeje počasí) nemůže pochopit. Často se setkávám s názory typu (i mezi mými známými) co z toho máš, plahočit se nahoru, strávit tam pár minut a následně absolvovat několikahodinový sestup dolů. Horolezectví (vysokohorská turistika) je droga. Kdo nezažije, nepochopí. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul snímek Nanga Parbat o prvovýstupu bratří Messnerů. Zavládlo určité zklamání. V tomto případě panuje téměř 100% spokojenost a to jak s příběhem samotným, ikdyž, (ale o tom až o něco později), tak především s horolezeckými pasážemi (btw neskutečně autentickými). Takhle nějak určitě chtěl (a i měl) vypadat Vilsmaierův snímek. Nordwand je téměř autentickou rekonstrukcí výstupu z r. 1936 na severní stěnu Eigeru Nordwand (výstižně překřtěný na Mordwand) rakousko-německé čtveřice, který skončil naprostou tragédií. Philipp Stölzl má bezesporu cit pro gradaci napětí. Člověk má chvílemi pocit, že sám mrzne ve sněhové bouři a tráví noc v převisu v 3000m. Slova chváli tak letí I ke kameramanovi a pochvalu jistě zaslouží I technické (dobové) vybavení horolezců. Jedinou kaňkou (bránící mi se vytasit s plným hodnocením) je ta romantická linka. Ani ne tak samotná skutečnost, že se ji tam tvůrci rozhodli zařadit, jako spíše její provedení. Když už se něco ohání textem: podle skutečné události, to si opravdu tvůrci nemohli odpustit závěrečnou scénu, kdy se Johanna Wokalek vydává do sněhové bouře za Tonim a tváří v tvář s ním čelí jeho ( jejich) posledním chvilkám. Skutečnost je taková, že Toni Kurtz opravdu zemřel “ pár metrů” od své záchrany, nicméně tím kdo ho v posledních okamžicích povzbuzoval byli horští vůdci. Je to ale opravdu pouze malá piha na kráse. p.s to uživ verbal – musíš si uvědomit, že každý nemůže být takový krasavec a švihák lázeňský jako ty. Já byl spokojený. Představa Megan Fox v bikinách zachraňující Toniho Kurtze je (možná) lákavá, ale patří do jiného typu snímku. Ikdyž možná při pohledu na ní by Tonimu roztál(y) úd(y), nadlehčil lano a protáhl ho okem karabiny. Teď vážně, snímek Nordwand je vskutku působivým adrenalinovým zážitkem (troufám si tvrdit) nejen pro horlozecké nadšence a v mých očích se řadí do těsného závěsu za Macdonaldův Touching the void. 85% p.p.s. pokud se chcete dozvědět vice o historii této stěny, doporučil bych knihu Heinricha Harrera: Bílý pavouk (14.03.2011)