Krajinka

Krajinku jsem viděl kdysi v televizní verzi. Šlo o soubor povídek, z nichž mě některé zaujaly velmi a pamatuji si je dodnes. Naopak některé byly rychle zapomenuté. Příběh byl svým vyzněním spíš smutný, byl o jednom zapomenutém místě kdesi na Slovensku, kterým se prohnala válka a všechny obyvatele poznamenala. Občas ale problesk milý úsměv v podobě povedeného mini příběhu jednotlivce. Například o vojákovi, který dostal za milostné dobrodružství se starší vdovou hodinky. :-) Martin Šulík je vcelku plodný režisér, od kterého jsem zatím překvapivě viděl jen jeden film. To v budoucnu určitě napravím a na něco mrknu. Krajinka měla své dobré momenty a jsem zvědavý, jak se režisérovi vedlo v dalších jeho filmech. (23.04.2024)

Tyhle retroperspektivní a časosběrné záležitosti, namíchané osudy obyčejných i panoptikálních lidiček, to je moje! Tohle je navíc moc hezká slovenská poetika. (I když čeští herci tam odvedli notný kus poctivého herectví.) Jedna hvězda dole za dost nepovedenou část popisující WW2, jinak by to bylo samozřejmě za full. Zuřivý Siebert...!!! :-) Škoda že je Kraus tak líný a už v podstatě nehraje. Tady byl výborný! (06.05.2021)

Martin Šulik má svoj osobitý štýl a jeho filmy mám rád (najmä Slnečný štát). Už Záhrada bola originálnym a dobre spracovaným príbehom, Krajinka je zaujímavá freska zložená z viacerých viac alebo menej vydarených príbehov, ktoré ma však poväčšinou nechali chladným, niekedy som sa vyslovene nudil. Natočiť v našich končinách takýto umelecký "nekomerčný" film chce riadnu odvahu aj preto pol bodík navyše:) 2,5/5 (21.02.2006)

Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% (31.08.2006)

Jako sled 8 kratkych filmu po sobe to nebylo spatne, nelibila se mi akorat povidka s Galatikovou, jinak vsechny mely svuj smysl a kolikrat i vtipnou pointu. Chybou vsak je, ze tyto povidky nepusobi jako celek a to hodne snizuje hodnoceni snimku. Pribehy se odehravaji na stejnem miste, avsak krome nediegetickeho vypravece a generacni navaznosti v podobe postavy Jiriho Schmitzera (coz je pri takovem mnozstvi postav velice malo) to divak nepozna. Chybi tam motivy, ktere ho k tomuto presvedceni spolehlive dovedou, aby se nemusel spolehat pouze na vypravecovy informace. Filmovy prostor je velice relativni a ukolem tvurce v tomto pripade melo byt ho divakovi co nejvice odrelativizovat, aby bylo mozno videt prave tu krajinku, ktere byl film zasvecen, a ne 8 puvodnich scenerii nekde z venkova. (30.08.2006)