Snídaně u Tiffanyho

Vzkaz od Sallyho Tomata: Hepburn tradičně jasno, Edwards polojasno, Peppard bezvětří a šedivá mlha.. Nebýt Manciniho a Moon River, kdo ví, kde by údajně jedna z nejlepších romantických komedií byla, protože já jsem v ní romantiky i humoru našel poskrovnu a navíc mi nesedl výkon představitele pisálka Fredouška, jenž pobíhal za Holly jako myší ocásek a honosil se pěšinkou, že by se na ní klidně vyhnuly dva žebřiňáky. No nic, snad alespoň ti dva nakonec toho zmoklého kocoura neumačkali. Příště raději ozbrojenou loupež u Tiffanyho a snídani na Seychelách. A třeba s Audrey.. (13.01.2010)

Napodruhé a s velkým časovým odstupem se mi film líbil ještě víc než poprvé. Krom zcela okouzlující Audrey (na které snímek staví samozřejmě nejvíce) musím uznat, že i George Peppard měl jakési charisma (postava samotná mi byla též nějak bližší). Dále jsem si víc užíval nejen těch humorných, ale i romantických a vážnějších chvilek, ve kterých je film překvapivě silný. No a především se mně podařilo mnohem lépe přiblížit hlavní hrdince, myslím si, že jsem se do ní dokázal vcítit o dost víc než prve (třeba se v tomhle ohledu příště posunu ještě dál). Postava Yunishiho mi sice pořád připadala dost trapná (na druhou stranu jsem musel ocenit výbornou práci maskérů), v případě rozvláčného večírku bych stále ocenil drobnější prostříhání, ovšem ani 1 z mnou zmiňovaných záporů mě už neiritoval natolik, abych nezvýšil hodnocení na slabších 5*. Jo a nesmím ještě zapomenout na krásně melancholickou titulní píseň (především v nezaměnitelném provedení samotné Audrey), kterou bych mohl poslouchat též pořád dokola. (20.08.2009)

Filmová podoba Snídaně u Tiffanyho s sebou nese jistá očekávání. Legenda hovoří o Audrey Hepburn, údajně ideální módní ikoně a samozřejmě o špercích od Tiffanyho. Ale naštěstí je tu ještě něco mnohem důležitějšího. Truman Capote, jehož text z roku 1958, jak se ukázalo, je nesmrtelný. Na rozdíl od této volné filmové adaptace, která se nepovedla. Uznávám, že krátká scéna rande na zapřenou mezi Holly a Paulem má něco do sebe (zejména to ničení majetku New York Public Library), ale na tomto jediném nápadu nelze postavit celý film. Vše je nepřirozené, vše je umělé jako ten falešný melír, který nosí Audrey v tom nesnesitelném drdolu. Vrcholem všeho šedesátkového kýče je pak samozřejmě scéna večírku, tolik typická pro chaos z mnoha jiných filmů Blaka Edwardse. Pro ty, kteří ctí Capoteho tu ale naštěstí vždycky bude rozhlasová verze s Hanou Maciuchovou a s Jiřím Adamírou, kteří ač zavřeni v pouhém dejvickém studiu v roce 1991 dokázali vytvořit víc, než celá slavná hollywoodská produkce. Ono jednoduše nedává smysl zasadit příběh roku 1943 kamkoli jinam. (10.12.2019)

Snídaně u Tiffanyho je jeden z mála filmů, které si notoricky pouštím, zaručeně v něm znovu objevím a zcela jistě se dojmu, i když si to předem zakážu. Holly je totiž úkaz, ale nebyla by jím, kdyby nebylo Audrey Hepburn - herečky z generace těch, které už se dnes nerodí. Její postava je dojemná i v situacích, kdy se chová sobecky a hloupě. Chodí si svoji koblihu posnídat před výlohu obchodu, kde nakupuje smetánka a doufá, že na ni ulpí trochu toho lesku. Hraje si na dámu, ale pod tou načančaností je obyčejná holka, která má sice zlaté srdce, ale zatím si ještě plete dojmy s pojmy a bláhově věří, že věcičky jí udělají šťastnou. Krásný, opravdu krásný film! (01.05.2004)

Celou dobu jsem měla za to, že jde o takový klasický romantický film, a ono vůbec ne. Snídaně u Tiffanyho mě překvapila svým moderním pojetím a především hlavní postavou, kterou Audrey zahrála skvěle. Hlavní postava lehkomyslné a bezhlavé Holly je hodně komplikovaná a Audrey jí dala potřebnou hloubku. Místy byla sice lehce otravná, když se nesmyslně hnala za životem plným pozlátka, ale tak nějak pro ni člověk dokáže mít pochopení. Bylo fajn, že se jí Paul snažil "usměrnit" a ukázat jí, co je pravá láska (přestože mě tedy nehorázně tahalo za uši jeho prohlášení, že láska znamená někoho "vlastnit").... akorát ten konec byl hodně náhlý a vzhledem k tomu, že člověk za celou délku filmu víceméně ví, jak přelétavá Holly je, tak se jen těžko dá věřit, že tohle je skutečný happy end. Až na konec ale podle mého povedené - obzlášť některé scény jako třeba, když si Holly a Paul vyšli spolu do města. ~(4,0★)~ (02.12.2017)