Neopouštěj mě

Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci... (20.01.2011)

Celkový děj pochmurně táhlý, místy hranicí s nezáživností, ale výsledná pointa je kvalitní a pochuchává tak můj názor na klonování lidí pro dárcovství orgánů. Citová pavučina je možná schválně nedopracovaná, snad k zvýraznění svéráznosti Tommyho, no je lepší nad věcmi moc nepřemýšlet - u filmu to platí dvojnásob. 70% (29.03.2011)

Film, ktorý kladie veľa otázok, neposkytuje však žiadne konkrétne odpovede. On už totiž je jednou obrovskou odpoveďou. Záhadou však pre mňa zostalo, čo nám týmito odpoveďami vlastne chceli povedať. Že klonovanie je neetické? Źe aj klony sú ľudia? Že nadvláda vedy môže byť rovnako zhubná ako nadvláda viery? Že, život by mal byť posvätný? Že,...čiastočne tým určite chceli vyjadriť toto všetko, ono to však zostalo len pri akejsi smutnej romantike s netypickým pozadím. Malo to ísť podstatne hlbšie vo všetkých smeroch, ale nešlo a to je podľa mňa škoda. Námet je silná téma, na ktorej sa dal vystavať rovnako silný filmový príbeh. (03.12.2015)

videli ste "Ostrov" Michaela Baya? ak áno, tak musíte (naozaj musíte) uznať, že nakoľko téma je rovnaká (a teda Romanekovmu filmu žiadna originalita bodíky nepridá), tak to, čím sa filmy líšia, je jedine fakt, že Ostrov je oveľa pozerateľnejší, zábavnejší a znesiteľnejší. Never Let Me Go je sto minút patetizmu ku koncu čoraz ťažšie znesiteľnému obohatenému o naozaj netriedenú japonskú mordu, kde jediným svetlým bodom bola naozaj sympatická a žiarivo krásna Carey Mulligan (no o to ťažšie sa mi pozeralo na desivo hrajúcu a sympatie postrádajúcu Keiru). vskutku deprimujúci film, ktorý ale na druhej strane si drží celkom vysoký remeselný štandard. a nič na tom nezmenia svetoborné myšlienky o "etike, morálke, práve rozhodovať za iných, práve na vlastný osud . . ." - žvásty! (09.11.2010)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)