Lost in Munich
Stratení v Mnichove
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Matouš HejlHrají:
Martin Myšička, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Stanislas Pierret, Marcial Di Fonzo Bo, Jiří Rendl (více)Obsahy(1)
Sir „P", devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody. Sir „P" po Daladierovi jeho hlasem dodnes opakuje některé důležité věty a prohlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel a na základě papouškových kontroverzních citací Daladiera rozpoutává mezinárodní politický skandál. (Falcon)
(více)Recenze (495)
Tady prostě nejde výš. A už tak dost přeceňuji, když dávám dvě hvězdy, sám nevím za co. Zelenkova filmová masturbace nad vlastní schopností a touhou neustále šokovat už mě tentokrát opravdu nebavila. Ve chvíli, kdy se to zlomilo na film ve filmu, ten film skončil. Na druhou stranu - když máte ulítlý nápad (papoušek si pamatuje Daladiera a kecá o tom) tak maximálně na 20 minut, tak jednoduše nejde natočit víc než těch 20 minut na začátku a pak vlastně točit sami o sobě. Jestli se to bude schovávat za vznešené kecy, že to nastoluje novou perspektivu vnímání mnichovských věcí a ukazuje to charakter českého či francouzského národa, tak je to bohapustá hovadina. Tenhle film nudí od začátku do konce - nenavozuje žádné napětí, pořád jsem měl pocit, že se dívám na Rok ďábla, když se takřka opakovaly stejné momenty, zasmál (lehce pousmál) jsem se jen na dvou místech celého filmu (takže to vyvrací i to slůvko komedie v záhlaví). Se Zelenkou jsem dost možná skončil. ()
Tak toto som vôbec nečakal. Originálny scenár i spracovanie. ()
Vždycky když Troška nebo Magnusek natočí svůj další opus, který bez problému plní kina, tak moje důvěra v český národ o něco poklesne. Naštěstí je tu pořád dost tvůrců, kteří jsou schopni natočit něco, z čeho se člověku nejenže nechce zvracet, ale dokonce se tím skvěle baví. Teď už jenom doufat, že budou Ztraceni v Mnichově plnit kina aspoň z poloviny tak dobře jako Babovřesky 4. ()
Zelenkovi tentokrat vysly vsechny vrstvy jeho filmu a diky tomu to bude zajimave videt i podruhe. Prvni vrstva se zda podobne blba, jako treba Pribehy obycejneho silenstvi, ale az prave druha vrstva ji da smysl a ta treti zase dava smysl te druhe. Klade to nektere zavazne otazky po nasi narodni povaze a pritom je to jeste zabavne. ()
Co začíná jako podivná vyprávěnka o papouškovi Édouarda Daladiera, mění se ve svérázný pohled na natáčení filmů v Čechách, aby vyvrcholilo skoro obrazoboreckou interpretací Mnichova. A tragédií filmového štábu. Co na papíře vypadalo šíleně a ve třech větách to také vypadá šíleně, to na plátně funguje skoro dokonale. Skoro dokonale. Přesto jde ale v záplavě všech podivností, nedotažeností a naprostých pitomostí, kterými nás domácí kinematografie zásobuje už několik let, o vynikající film. ()
Z mého pohledu nejméně koukatelný a vtipný Zelenkův počin. Začalo to dobře, ale potom se to rozpadlo a skoro se to ani nedalo sledovat. ()
Vtipné a originální zpracování mnichovské otázky, kde nechybí ani alternativní interpretace Benešových pravých plánů. Postmoderní až běda; druhá půlka s filmem o filmu razantně zpomaluje tempo a ač ani to přímo nenudí, člověk už tak nějak ví, kam to celé míří, a těší se na konec. ()
Nevim no, ja tomu Zelenkovi prostě vůbec nerozumim, stejně tak jako nerozumim Kubrickovi. Vzpomínám když jsem se tenkrát díval na Karamazovi, a následně šel na csfd. Řikám si... taková nehorázná sračka musí být v šedivých číslech, a pak jsem byl uplně v šoku z hodnocení. WTF? Ztraceni v mnichově se mi líbilo, první půlhodina rozehrála zajímavý příběh o krádeži papouška, tajný dohodě a mezinárodních vztazích. Následně z toho zajímavýho zbylo jen ptačí hovno, protože začal záměrně film o filmu. Nechápu proč? No asi nemám takový sračky v hlavě jako Zelenka abych to pochopil. Díky bohu za Kobry a užovky, protože tohle byl big shit, jít na to do kina tak bych musel ten sál snad po odchodu zapálit. ()
Čekala jsem všechno, ale rozhodně jsem nepočítala s tím, že se Ztraceni v Mnichově převrhne do filmu typu Polski film ... A to naprosto stejně. Ze začátku jsem se u filmu dobře bavila, když se ale ukázaly "pravé karty filmu", byla jsem docela zklamaná. Za normálních okolností bych hodnotila jednou až dvěma hvězdičkama, ale díky předchozím zkušenostem jsem ve filmu zkusila najít něco, díky čemu bych tvůrce a jejich záměr pochopila. Nakonec se mi to přece jenom podařilo, koneckonců jsem se u filmu dobře pobavila a myšlenka o Mnichovské dohodě mi ve finále přišla docela zajímavá. Proto prozatím hodnotím průměrem, ale k filmu se určitě vrátím, protože tento typ filmů se mi docela těžce hodnotí pouze po jednom shlédnutí. ()
Obdivuhodný autorský počin Petra Zelenky, který je kromě režie podepsán i pod námětem a scénářem. Po všech stránkách neobyčejný film, neotřelým námětem počínaje a strukturou filmu konče. Film se vznáší nad ostatními, granty postrkovanými výpotky současné české kinematografie, jako Duch nad Údolím suchých kostí, a nebýt poněkud komplikované pasáže s vysvětlováním historických souvislostí "mnichovské zrady", bylo by to s přehledem na pět hvězd. Mimochodem!: nejvíce onoho příslovečného másla na hlavě neměla a nemá Francie, ale Anglie. ()
Tenhle film jsem si schovávala v komoře čekatelů na zhlédnutí dlouhých 8 let. Navíc jsem o něm nevěděla vůbec nic a myslela jsem si, že je to o českých turistech, kteří se opravdu ztratili v Mnichově?! Takže teď jsem to konečně viděla a ...bylo to sqělé. Geniální je to v tom jak si lze pohrávat s historií. Myslela jsem si, že zrovna před i poválečnou historii ovládám, ale jeden asi nemůže vědět úplně všechno, že? A tady se mi to jenom potvrdilo, páč toto vysvětlení Mnichovské zrady jsem tedy ještě neslyšela a navíc to tak třeba bylo? Každopádně mě to vedlo k zamyšlení a donucení se v historii trochu dovzdělat. No nic, pobavilo mě to a hlavně příjemně překvapilo. Za mě příjemných 85% ()
opet namrd. ()
Myslím, že k tomu plně pochopit komiku filmu je třeba přečíst "Mnichovský komplex" od Jana Tesaře. Tenhle film je o hodně hlubší než se na první dobrou zdá. Proto zatím jen za 3, ještě potřebuji minimálně jedno shlédnutí. každopádně "Mí Pražané mi rozumějí" mě absolutně odrovnalo! ()
Za ten ohromný kontrast oproti ostatní běžné české tvorbě by si zasloužili i plný počet. ()
„Alea iacta est“, asi takto bych popsal úvodní scénu z tohoto filmu. A co režisér Petr Zelenka? No ten se zřejmě rád drží osvědčeného motivu, se kterým sklídil potlesk u filmu Rok Ďábla. Absurdita, a vůbec motivy vanitas jsou zde cítit až za roh. Zajímavý snímek, který hodnotím kladnou známkou, a sice 80%. ()
Ztraceni v ulozto! Proč neznám ani jednoho člověka, kterej by šel na Ztraceni v M. do kina? Proč, když znám lidi všech věkových generací citující z hlavy hlášky z Knoflíkářů, Samotářů, Roku ďábla a dalších filmů a divadelních her? Proč nechodíme na novej film člověka, jehož filmy se nám líbí? Proč si to jen stáhneme z ulozto? A pak se sejdem u piva a nadáváme na vánoční díl Kameňáku. Ale ty lidi zvednou zadek a jdou na ten Kameňák do kina. Máte rádi Zelenkovy filmy? Jděte na to. Stojí to za to. It´s worth it. Je strašná škoda, že tenhle film nejede do Ameriky, protože tohle je typ filmu, který by nás měl reprezentovat. ()
Dotyk času je v tomto filmu cítit velice, tak jako mystifikace pravd, které jsme přijaly a na kterých máme postavené předsudky, které se promítají do našeho současného světa, do rozhodování, bohužel. Nejen neznalost zákona, ale i dějin neomlouvá. Polovzdělanost je v mnohém horší než nevzdělanost - pří řešení problému, o kterém nic nevíme, se často rozhodujeme srdcem, než hlavou, ale jsme snadno manipulovatelní. Při poloinformovanosti (většinový stav v současných státech Evropy, včetně ČR) je cílem propagandy snaha o rozhodování obyvatel na základě kousků pravd (pro doplnění, o informovanosti může posluchač mluvit tak akorát stran nezávislého experta, který hájí čistě svoje zájmy, jméno nebo renomé vědeckého ústavu, atp.). Občan má pocit vlastního rozhodnutí a satisfakce ("vlastní rozum") - v podstatě se to má stejně, jako hlava a krk rodiny, manžel a dovedně manipulativní manželka. ___ Já myslím, že Beneš věděl, že nakonec pravda vyjde najevo, i když nemohla před současnou generací obstát, ba díky komunistické diktatuře, ani v generacích dalších. ___ Historické knihy téměř nikdo nečte :-(, je to prohra společnosti a vzdělávacího systému. Pak tzv. nové pohledy na události by nebyly pro mnoho diváků tak šokujících. ___ Mystifikační peripetie mi připomněly reálné strasti filmu Terryho Gilliama Ztracen v La Mancha. ()
Pro mě docela zklamání, dávám za dvě a to jsem hodně vstřícný... Představit si, že na to jdu do kina, vyhodím poctivě vydělané peníze za tuto rádoby komedii, tak jsem hooooodně na..... ()
"Švenkuj bunkr.." Ano, film o filmu trochu ztrácí dech po úvodní jízdě, ale ty zelenkovsky sofistikované vtípky mě tak dostávaly, že jsem se prakticky neustále pousmával. Originální, vtipné, chytré, skvěle natočené, bravo! ()
Související novinky
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Startuje zimní přehlídka Best Film Fest
Pražská kina Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádájí od 10. do 16. prosince tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé poloviny roku 2015 za jednotné… (více)
Při vší představitelné úctě, vnitřní narážky filmu na Truffautovou Americkou noc nechápu. A hlavně, mnichovský komplex je asi tak aktuální, jako faktor živé paměti s ním spojené. Mnichovská dohoda dnes fakticky zajímá tak akorát historiky a nudící se kvasiintelektuály. Historik, přeceňující přítomnost historického myšlení vlivem vlastní obživy, se zabývá chimérou „komplexu“, možná bizarně probíraného v novinových článcích, nicméně pro realitu každodenní masové národní komunikace nijak charakteristického, protože masa povinnostmi ujařmených občanů dnes zkrátka nemá důvod řešit nějakou západní „zradu“ na Benešovi a zabývá se prostými záležitostmi dneška s tím, že pokud vůbec laicky promluví o něčem z jí nezakušené minulosti, nelze sumu takových názorů převést na jednotnou tendenci tu konkrétní událost nějak interpretovat, ač jestliže na tom vůbec záleží. Mnichovský moment československých dějin funguje pouze první následující dekádu, kdy podpořen mnohem starším národním optimismem vůči slovanskému východu definitivně rozhodl o příklonu Čechoslováků k sovětské straně začínající studené války (týká se to průkazně všech stran Národní fronty; Christiane Brenner, Mezi Východem a Západem), s čímž možná nepočítal ani Stalin, který byl ve svých původních ideologicko-strategických plánech takto hluboko v Evropě podle některých svědectví a interpretací až ahistoricky opatrný. Jestliže dvě pětiny voličů daly v roce 1946 důvěru komunistům, ano, evidentní příčinou toho byl příšerný stav jen tím nejubožejším ignorantstvím velebitelné první republiky a samozřejmě ona dohoda s Hitlerem, která jeho armádě umožnila postupně pozabíjet přes (na frontách, popravami, genocidou i běžným civilním terorem) 340 tisíc obyvatel Československa a poškodit československé hospodářství v řádu stovek miliard tehdejších korun, dnes vhodněji představitelných hodnotami v řádu bilionů, a konkrétněji pak narušeným zásobováním v důsledku zdemolované infrastruktury, nemluva o sociálních a psychických dopadech spojených s bezdomovectvím, bídou a osiřelostí, kteréžto imperiální plody (jako ve svých deníkových záznamech historik a sovětolog Jan Slavík) oprávněně dávali tito voliči za vinu právě velkokapitálu pro jeho přirozenou benevolenci vůči korporativnímu nacismu s jeho nenávistí vůči tzv. „židobolševismu“. Přes to všechno dnes ale sotva někoho střízlivého napadne klást národně specifikující souvislost mezi dějinně symbolické ročníky a obviňovat buď Čechy, nebo Francouze z důsledků konkrétní příčinné konstelace, za níž mohl nějaký Daladier slíbit nějakému Hitlerovi lhostejnost jeho Francouzů vůči obsazení autonomního československého prostoru; ani nějaká vpravdě vybájená západní proradnost, ale ani naše neméně vybájená alibisticky se vymlouvající paralýza není vinna fenoménem protektorátu a úspěšnosti nacistické kampaně o legitimitě a účinnosti Drang nach Osten. Jedna věc je dobově platný historický pojem, jak je dán Tesařem vytyčenými aspekty lidové reflexe tohoto traumatizujícího momentu, a druhá věc kavárenský konstrukt, uměleckým mozkem arogantně imputovaný mentalitě zcela hypothetické, jako jakési výkladové tendenci uplatňované prý populací obecně. Ještě na závěr jednu citaci k situaci od ústředního účastníka: „Došel jsem k závěru, že kdybychom odmítli anglo-francouzský plán a šli hned do války s Německem jen za podpory Sovětského svazu, bylo by došlo k těmto důsledkům: Celý západní svět by byl – ať upřímně, ať neupřímně – věřil, že Hitler se svou propagandou o Československu jako nástroji bolševizace střední Evropy má pravdu, a byl by se obrátil ihned proti nám. Maďarsko a Polsko by přirozeně hned všemi silami pomáhaly Německu.“ (Edvard Beneš, Mnichovské dny; citováno z Paměti I. Mnichovské dny. Praha, Academia, 2007, s. 380) () (méně) (více)