Kawasaki's Rose
Kawasakiho ruže
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Recenze (746)
5 * s hvězdičkou. Vážně super. Skvělé zamyšlení nad problémy určité doby, které ale nikoho přímo neočerňují jen reálně vykreslují jednotlivé charaktery a nechávají divákovi prostor k zamyšlení. Ale pravda je vždy šedivá, tak jak tomu v realitě bývá, zvláště pak v takovýchto dobách. Pro mě asi zatím nejoblíbenější Hřebejkův film v dané tématice i nejlepší český. ()
Takmer všetko, čo som chcel o tomto filme napísať, pomenoval vo svojom komente Marigold. Tá úvodná polhodina bola ale naozaj natoľko nezvládnutá, že keby som nevedel, že ide o Hřebejka a tému, ktorá ma zaujíma, po pol hoďke by som to znechutene vypol. Ale dobre, že nevypol, lebo na konci sa čosi ako taká nenápadná, krehká a tichá (presne ako tie maľované Kawasakiho ruže) katarzia dostavila. ()
95 minut mě to nudilo, ale to by ani tak nevadilo, jen nemám ráda filmy, se kterejma nesouhlasim. Pokud nechcete, nečtěte dál, je tu o něco větší spoiler než v Obsahu:). Šťourali se v něčem, co bylo zapomenutý a odpuštěný, soudili je lidi, který o tom vědí kulový a dělaj si názory po jednom přečtenym spise. Zapomenou na všechno dobrý, nechápou, že strach donutí dělat lidi věci, který jsou jim proti srsti, zvlášť jsem byla na straně Martina Huby, protože to dělal, aby ochránil rodinu, která ani nebyla jeho. Ale já o tom vim taky kulový a dělám zas závěry po jednom zhlídnutym filmu, to je těžký... Každopádně 2* dávám za hrozný dialogy, kdy hercům nebylo ani rozumět, na druhou stranu 2* dávám proto, že mě to donutilo udělat si názor. ()
Tá bodka je dokonalá. ()
Obsahová prázdnota. Ať už to bylo jakkoli po řežijní stránce zpracovaný, nemohlo to mojí pozornost udržet dlouho. Kawasakiho růže je pro mě akorát snůška nudy zabalená do rádoby poučnýho hávu, kde se režisér pokouší manipulovat s - na můj vkus - už tak dost neaktuálním tématem (vina, očistec atp.), nedobře hrajícími herci, nudnými dialogy a "hláškujím" Tondou Kratochvílem. ()
Moc mi to nesedlo. Nemyslím téma nebo výkony herců, ale s "Kawasakiho růží" mám problém jako s kino-filmem. Tolik dialogů na metr filmu jsem už dlouho nezažil, celou dobu jsem měl pocit, že se dívám na rozhlasovou hru. A proč to je natočené na širokoúhlý formát? Kvůli pár malebným obrázkům ze Švédska? Zřejmě spíš proto, aby se na plátno vešly všechny ty "mluvící hlavy". ()
ČT2 HD - Sice jsem Kawasakiho růži viděl už třikrát, ale až dnes jsem si uvědomil, jaký je to nesmírně zajímavý film. Po celou dobu jsem téměř ani nedutal a doslova hltal všechny rozhovory. Obsazení naprosto skvělé, hudební podkreslení taktéž a pan Hřebejk mě opět utvrdil v tom, že ho mám právem mezi TOP režiséry. 84% (with J.) ()
Asi jsem morálně nedostatečný, ale nějak nechápu co ten film hodinu a půl řeší... ()
O nestálé povaze kolektivní paměti, vině, těch, kdo házejí kamenem, těch, kdo uhýbají a těch, kteří střádají detaily jako sadu naostřených nožů. ()
Kawasakiho růži jsem viděl až po Nevinnosti, a na Nevinnost nemá. Růže je jaksi strnulá a v některých částech se film takřka nehne kupředu a příběhy několika lidí nechá otevřené a nedovyprávěné. Skvělá kamera a herci jsou zde tím nejlepším. Nevím jeslti si Chudík lva zasloužil, nejsem expert, ale já bych neviděl důvod proč mu cenu udělit. Naopak role emigranta mi byla v prvních okamžicích nepříjemná, ale postupem času se dostal na stejnou úroveň charismatičnosti jako Martin Huba. Lenka Vlasáková chvílemi hrála stejně jako v "ženách", ale to jsem naštěstí předstal vnímat a film jsem si "užil". Film s důležitým námětem, je zde silná potřeba vypořádat se s komunistickou minulostí a toto dílo tomu pomáhá. Sebemrskačský konec a ovace byly ironickým koncem. Krásné poslední věty emigranta toto dílo jen podtrhly. ()
Strašně slabý a průhledný film ve kterém půlka obsazení je příšerná... ()
Bohužel promarněná šance na vypořádání s minulostí. Není to vyloženě zlý film, ale je to bohužel typicky hřebejkovsky laskavé, a bohužel některé scény vyznívají mimořádně hloupě (ty s Antonínem Kratochvílem nejvíc). Oceňuju ale, že Hřebejk zanechal Pelíšků a začal točit velké filmy. Musí se ale ještě hodně učit (třeba od Svěráka) ()
V Česku se, koukám, poslední dobou neumí točit nic jiného, než filmy z komunismu, 2. světové a hloupé pokusy ála Hollywood. V tomto případě jde o narychlo sešroubovaný příběh, ve kterém moderně umělecky není hercům vůbec rozumět. ~~~ 2,5* ()
Hřebejk je zpátky. Po sérii málo povedených či dokonce zbytečných filmů, natočil konečně opět dobrý film. Jeho návrat je zároveň návratem Petra Jarchovského, protože i jemu se konečně zase povedl pořádný scénář. Vůbec nerozumím tomu, jak mohl na Lvech zvítězit matný Protektor. Hřebejkův a Jarchovského film sice nepřináší nic nového, téma samotné, nebo konkrétní příběh, už po těch dvaceti letech přece jen není nikterak originální, ale scénář je dobře vystavěný, herecké výkony jsou mimořádně povedené, režie velmi uměřená a vkusná. Jak říkám, Hřebejk je zpátky. Teď jen aby mu to vydrželo. ()
České filmy už konečne nie sú ako tak na smiech (Troškove filmy)...ale stávajú sa serióznym filmovým artiklom..a satisfakciu za rany minulosti...a také su Kawasakiho Ruže, kde exceluje každý herec a zcela zaslúžene...vynikajúce filmové divadlo, ktoré je treba vidieť... ()
Nečekané vzkříšení Hřebejkova talentu - silný, netradiční až analytický snímek, zabývající se sice nepříliš přitažlivým tématem, to však dokáže podat velice podmanivým způsobem. A to díky zajímavé skladbě, svěžím vizuálním hávu, ale především díky úžasným hereckým výkonům, Huba v hlavní roli podává svlj vysoký standard, ale přesto je zastiňován ostatními postavami v podání intenzivního výkonu D. Kolářové, velmi přirozené L. Vlasákové a A. Šimonové kráčející ve šlépějích pelíškovské K. Novákové. Kdo však na sebe strhává pozornost nejvíce je nezkrotitelný samorost v podání neopakovatelného Antonína Kratochvíla. A samozřejmě jedinečná etuda Ladislava Chudíka na téma oproštěné brutality, takových skvělých výkonů jsem pohromadě dlouho neviděl. Zajímavá, i když mdle ztvárněná, je postava publicistky, která slouží jako zajímavý prostředník mezi dvěma póly. Nebýt trochu neorganické expozice připomínající Hřebejkovy předchozí "rodinná dramata" s tragikomickým nádechem a někdy až akademicky šroubovaného vyjádřování postav, které tahá za uši a ubírá jim na uvěřitelnosti, šlo by snad i o domácí film roku. ()
Herecký výkony jsou mistrný, režie krásně přehledná, typicky pro Jarchovského dobře napsáno, po technický stránce slabší (prostě Hřebejk), ideově správný (komunisti jsou svině), zasáhne to, ale svym způsobem mě to nějak štve, nevim čim to je, ale je to asi dobře. Ale Pouta (který sous tim hodně srovnávaný) jsou o něčem úplně jinym. ()
Vizuálně a řemeslně skvělá práce, herecky též nadprůměr, ale ta látka mě prostě nebere. ()
Špetky trefně sázeného humoru do neveselého tématu chutnají trpce s pocitem dobře odvedené práce. ()
Související novinky
Evropské filmové ceny
Od roku 1988 uděluje evropská filmová akademie filmové ceny pro evropskou kinematografii. Původně se ocenění jmenovalo Cena Felix a od roku 1997 bylo přejmenováno na Evropské filmové ceny. Udílení… (více)
Ladislav Chudík 1924 - 2015
Po těžké nemoci ve věku 91 let zemřel v bratislavské nemocnici herec Ladislav Chudík. Syn hutnického mistra projevoval zálibu v recitaci a herectví již na gymnáziu a později v ochotnickém kroužku.… (více)
Hřebejk v Hlavní soutěži 48. MFF Karlovy Vary
Do hlavní festivalové sekce čítající sedm světových a sedm mezinárodních premiér se s novými snímky vrací šest režisérů, z nichž dva si v nedávné minulosti z Karlových Varů odnesli Křišťálové glóby… (více)
Danú dobu som nezažil, ale veľa som o nej počul a videl mnohé filmy a dokumenty, naviac jeden môj dedo bol v strane, zmenilo sa to po vstupe Varšavských vojsk, ale myslím, že sympatie s režimom do určitej miery zostali, môj otec dodnes sympatizuje s tým režimom a tvrdí, že bolo lepšie a o mnohých zločinoch hovorí, ako keby ich popieral alebo im neveril. Môj strýko utiekol do Kanady, komunistov neznášal, dnes by sa však rád pozrel do Ruska, lebo to, čo sa deje dnes ho podobne desí. Moji starí rodičia, jeho rodičia zas boli vypočúvaní, tiež moja mama v niečom pokiaľ viem, zažili si ťažké chvíľky a tiež aj dedo skrz to, že jeho otec alebo neviem ktorí rodinní príslušník potupil komunistov a tak si dosť vytrpeli. Pre mňa sú komunisti a špeciálne štbáci symbolom určitého zla, aj keď netreba všetkých hádzať do jedného vreca, je veľa ľudí na Slovensku, ktorí sú významní a dobrí vo svojich oboroch a boli zapísaní ako kandidáti tajnej spolupráce, tiež tam je jeden člen z našej širšej rodiny a pritom vôbec nemusel spolupracovať a byť agentom. Sú tam pod krycími menami. Taktiež veľa ľuďom sa hovorí pod prezývkami, najmä kvôli zjednodušeniu, ja však zastávam, aby sa im hovorilo po mene, prezývky sú často potupné alebo zakrývajú realitu. Každého by mali volať po rodnom mene, aby nezabudol, kto je, pokiaľ to nie je nejaké nezmyselné meno samozrejme, preto ma rozrušil ten Tošek namiesto pôvodného japonského mena. Myslím si, že ľudia sa môžu zmeniť a malo by im byť odpustené, ak sú schopní si priznať chybu a ospravedlniť sa, ale odpustiť treba aj keď sa to nestane, ale opakujem človek by nemal zabudnúť kto je a pamäť národa je preto dôležitá. Preto to bol hlbší snímok pre mňa. Bol však dosť senilný, sú tam tri výrazné rozhovory, dva blondínky s postavou, ktorú hraje Chudík a postavou ktorú hraje Huba a tiež rozhovor matky s dcérou, vyvrcholenie nastáva pri odovzdávaní ceny a následnom odpustení a zmierení. Táto téma veľmi drví spoločnosť, vyťahuje sa po rokoch, ale vždy na nej utrpeli len pešiaci, ale tie ruky, čo nimi pohybovali zostali celé, dnes prezliekli kabáty a ak sa aj niečo vytiahne, nie je to na tých správnych, lebo tí už svoje spisy zničili, pozmenili alebo sú už niekde inde, kde sa na nich nedosiahne a možno z nich dnes väčšina je aj vo vrcholnej politike alebo biznise alebo sú tam ich deti. Netreba zabudnúť, možno však bude treba obrátiť list, lebo toto našu českú a aj slovenskú kinematografiu stále máta. Nemám záujem, pokiaľ to nebude filmová extratrieda už ďalej namiesto súčasnej ťažkej tematiky sledovať stále nové filmy z toho obdobia. Už je toho dosť, lebo nič nového mi nepovedal ani tento film, je to známe, ale je to len otváranie starých rán, ktoré sa pomaly hoja. Ladislav Chudík je iná generácia, ale musím uznať, slovo majster mu právom patrí, dostal ma a to som si o ňom myslel, kedže som ho dobre nepoznal, že to je len dedko žijúci zo starých filmov, ktoré sú nostalgické a kedže patril medzi tých lepších a je jeden z posledných žijúcich zo svojej generácie, že je jeho prínos nadhodnocovaný, ale poprel to behom chvíľky, podľa mňa najlepšia časť celého filmu ten rozhovor s ním. Martin Huba taktiež skvelý, ostatní ako keby tam ani herecky neboli, možno ešte Daniela Kolářová, čiže určite staršia generácia prebila novú akoby šmahom ruky. Hudba bola obstojná, nechápem však strnulosť, nevýraznosť, nudnosť, kŕčovitosť filmu ako celku, ani stretnutia neboli podľa mojich predstáv, zostane to pre mňa ako film o 5 scénach, možno si to však zaslúži viac ako 3 hviezdy, ale na 4 to u mňa nemá, je to tak na konci 3 hviezdičkového hodnotenia. Poprosím však už nevŕtať sa v niečom, ak to neprinesie niečo nové, závratné, príde mi to totiž už skôr ako politické objednávky televízie NOVA, či iných partnerov alebo nevyrovnanie sa s minulosťou a neschopnosťou ďalej žiť s úsmevom na tvári tvorcov tohto filmu a jemu podobných. () (méně) (více)