Zkouška

Spoilery! Znovu jsem v rámci filmu doplatil na to, že jsem prudce inteligentní krásný mladý muž, když jsem prokoukl s pomocí příliš patrných indícií i kouzelné brýle, ve kterých pán civěl na papír i pána samotného, kým opravdu je. Nechci to ovšem svádět pouze na svoji inteligenci, neboť v tom má svůj podíl i to, že mám rád filmy, kde se v rámci uzavřeného komplexu skupinka lidí pokouší vyřešit problém, či se jen dostat ven, takže jsem správně vytušil odkud vítr vane. Když přihlédneme k tomu, že se jedná o debut Stuarta Hazeldineho, tak snad každý musí připustit, že v tomto tvůrci něco je, protože jako debut to rozhodně špatné nebylo. Zde bychom ovšem měli hodnotit kvalitu jako takovou, a ta oslňující není. Nejlepší z celého filmu bylo úvodních 30 minut, kdy divák moc netuší, kterým směrem se děj bude vyvíjet a postavy se chovají vcelku příhodně situaci. Až s přibývající stopáží se všichni začínají chovat jako parta kreténu na míle vzdálená logicky uvažujícím bytostem a v rámci děje se objevuje stereotyp a nuda. Celkově tedy nedám víc než pěknější 2 kousky. (19.01.2020)

Vůbec to nebylo tak špatné, jak jsem se bál. Pokud to někdo srovnává se SAW, pak pro mne Exam vyhrává na celé čáře - jistě, je to stejný nízkorozpočtový flák s mizernými televizními herci a trochu slaboduchým dějem, má ale rozhodně mnohem lepší kameru a střih, hudba je taky celkem slušná. Jedinou "předností" SAW tedy může být maximálně to, že je mnohem krvavější, což rozhodně není faktor, který by mohl zvrátit mé hodnocení. (14.07.2010)

SAW zřejmě odstartoval novou éru frustrujících filmů s psychologickým tlakem na diváka a Exam se této předlohy drží zuby nehty. Nezajímavá kombinace nátlaku, stísněnosti a filozofických žvástů. Nejsem ten typ, který se hrne za filmy bez myšlenky, bez dialogů, bez pointy, ale stavět film pouze na těchto aspektech je v tomhle případě jedna velká nuda. Tak záhadné rozluštění filmu jsem měl za sebou už po nějakých 40 minutách, stejně jako u prvního dílu SAW. Pro mě tedy nic, na co bych se musel nebo mohl podívat znovu, jednou bohatě stačí. Jde o ten typ filmu, který vám nic nedá, ničím neosloví a po pár hodinách si na něj ani nevzpomenete. Možná jen budete litovat té hodinky a půl, kterou jste mohli věnovat něčemu užitečnějšímu. Pokud tedy nejste depresemi postižený jedinec, libující si v psychologickém rozebírání jednotlivců, labužník deprimujících myšlenek, pak bych ani o zhlédnutí filmu neuvažoval. V obsahu mi navíc chybí dodatek, že celý test je pojat jako nábor na volné místo ve zvláštní firmě. (19.08.2011)

Hodně jsem se bál další vyvražďovačky typu Saw, protože na podobné filmy jsem alergický. Tohle je docela chytrý (nijak převratně, ale chytrý) a domyšlený film, který nechává přemýšlet i diváka. Na druhou stranu je zde skutečně multikulturní skupina, z čehož si sami tvůrci dělají legraci, a člověk si může vybrat a vybírat své oblíbence. Překvapilo mne nakonec, že jde svým způsobem o -- MOŽNÝ SPOILER -- postapo sci-fi, a vysvětlení mi přišlo vcelku zajímavé. Celý film s postupným odhalováním skřípe snad jen v polovině, kde chvilku není o co hrát, ale jinak jde o inteligentní thriller, který jen vypadá jako jednoduchý, ale vymyslet jej a skloubit všechny varianty muselo dát fušku. A přitom to nikde neskřípe. No a navíc, pro fajnšmekry, dodávám, že to drží jednotu místa, času a děje, což už je kumšt nejkumštovatější. Jen si to někdy zkuste, vymyslet něco, co se 80 minut odehrává kontinuálně v jedné místnosti, a je to napínavé a dává to smysl. (07.07.2014)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)